Nic významného, o čem by se hodilo pořídit zápis, se v minulých dnech neudálo. Prohlížím místní lokality kolem svého bydliště, zkouším si každý den zapsat do eBirdu seznam pozorovaných ptáků nějaké té blízké lokality nebo jen ptačí osazenstvo dvora a delší výjezdy nepodnikám. Dvakrát jsem byl poslední dobou v Moravském krasu zjišťovat výskytu lejsků malých, ale po úvodním úspěchu s odchytem dvou samců, jsem na další ptáky nenarazil. Ještě to vyzkouším začátkem června, ale moc tomu nedávám. Teď o víkendu máme sraz s kamarády na jednom mlýně u Žďáru nad Sázavou a já si říkám, že by nebylo špatné vzít to tam obloukem a jako vloni se zastavit u Křižánek na lokalitě s výskytem hýlů rudých. Vloni jsem se tam rozjel na motorce, ale teď mám spoustu věcí navíc, tak volím auto.
Ranní čistě modrá obloha bohužel už dopoledne bere za své, ale zase taková tragédie to není. Sice se občas mraků nakupí víc, ale je z toho maximálně pár kapek deště, nic víc. Na místě jsem až kolem poledne. Hned kousek od rozšířené vozovky, kde se dá zaparkovat, sedí na židličkách čtveřice chlapíků s dalekohledy. Na mě, tedy na vetřelce s foťákem přes rameno a dalekohledem kolem krku, se tváří nerudně a sotva odpoví na pozdrav. Brzy zjišťuji proč. Mají tu natažené dvě síťky. U jedné se ozývá nahrávka hýla rudého, u té druhé, na kraji lesíka volá žluna a později bekasiny. No dobrá, jsem vetřelec, ale vražedné pohledy asi třeba nejsou.
Jeden hýl zpívá přes cestu kousek od čtveřice. Takže i letošní mise je tím vlastně splněna, ale nejsem tu jen za tímto jediným druhem. Obcházím lokalitu, naslouchám a koukám po okolí. Tradičně se ozývají pěnice hnědokřídlé a podmáčenou loukou přeletují bramborníčci hnědí. Někteří samci jsou jak z módního časopisu, prostě nádhera. Ozývá se budníček větší, zaslechnu a po chvíli zahlédnu pěvušku, na keři sedí nádherný samec ťuhýka a cesty něco zobe strnad obecný. Jdu se pak projít ještě polní cestou jdoucí do lokality a na závěr sedám na kraj a jen se kochám pro člověka z nížin tím nezvyklým biotopem s druhy, které u nás jen protahují.
Dál u lesa zpívá další hýl rudý. Koukám na čtveřici kroužkovatelů, jak chodí všichni spolu kontrolovat sítě a jsem docela rád, když konečně balí své nádobíčko a odjíždějí. Je znát, že i ptákům se ulevilo. Hned se začíná ozývat další hýl rudý v místech, kde byla síť, dokonce zaznamenávám menší šarvátku, když se dva rudí samci setkávají na jednom keři. Do louky dokonce usedá dvojice bekasin, jejichž hlas před tím tikal od druhé sítě. Je tu krásně, pořizuji pár dokumentačních cvaků a po necelých dvou hodinách na lokalitě pokračuji ke Žďáru.
Jeden z krásných samců bramborníčka hnědého (Saxicola rubetra).
Dokumentační cvak zpívajícího hýla rudého (Carpodacus erythrinus).
