Asi bych se při svých výletech do terénu neměl tak slepě řídit Aladinem. Včera mělo být nevalně a větrno, tak jsem si naplánoval práci s tím, že si zabirdím až v neděli. Nakonec bylo nádherně, slunečno a téměř bezvětří. Zkrátka dokonalé počasí. Dělal jsem na chatě a hladina Brněnské přehrady byla jako zrcadlo. Několikrát jsem se přistihl při představě, jak fajnově by se za takových podmínek hledaly husy v polích. Předpověď na neděli byla už od pátku nadějná, s plynoucím časem se naštěstí nezměnila, a navíc, realita ji ještě předčila.
Ráno vyjíždím až kolem deváté. Je nádherně. Po jasné noci zůstává obloha i nadále jako vymetená. Mířím rovnou k vypuštěnému Novoveskému rybníku u Pohořelic. Chci si prohlédnout jeho bahna. Neděli jsem si nechal na terén také z toho důvodu, že by měl být klid od myslivců. Jsem zvědav.
Obnažené dno rybníka je bíle tečkované racky. Chechťáků je tu hrubým odhadem asi 1500, také volavek, tradičních návštěvníků objevujících se po výlovech rybníků, je povíc – popelavek asi 45 a volavek bílých 75. V západním cípu prohlížím čejky (270 ex.) a nacházím pětici zapomenutých jespáků obecných, bahna pečlivě dlouhými zobáky zkoumá 13 kolih velkých, na kraji jedné louže podřepávají čtyři vodouši kropenatí, a stále je tu k vidění minimálně jeden konipas bílý. V nepočetných hejnech přetahují nad rybníkem husy běločelé mířící k rybníku Starý, Vrkoč nebo k Novomlýnským nádržím. Blíží se totiž doba, kdy se přilétají po ranní pastvě napojit a vykoupat.
Přesouvám se k hrázi mezi Dyjí a Mušovskou zdrží. Slunce se do mě opírá a v bezvětří je tak teplo, že musím sundat přebytečnou vrstvu oblečení. Na vodě se stále zdržuje skupinka turpanů hnědých. Tentokrát je jich deset. Všichni vytrvale a úspěšně loví slávičky.
Přímo z Pasohlávek se dá dojet kolem lagun k Aqualandu. Na to jsem přišel teprve minule. Auto nechávám na parkovišti a pěšky se jdu projít k Věstonické zdrži. Už zdálky jsou slyšet husy, kterých je na vodě dobře deset tisíc. Jsou rozptýleny po značné části plochy nádrže. Jejich hejna jsou vidět daleko za ostrůvky, ale stovky a stovky ptáků jsou i poměrně blízko. Ptáci, kteří právě přilétají z pastvy, se věnují očistě, cachtají se, dělají kotrmelce na hladině, a plácají se s nohama nad vodou. S blížícím se polednem a hřejivým sluncem vysoko na obloze připomíná počasí spíše vrcholné babí léto. Pomalu se posunuji podél hráze k propusti. Vždy jen pár desítek metrů a dlouhé pátrání stativákem s okem přilepeným u okuláru. Slunce mám v zádech. Ptáky několikrát zvedá nízko prolétající ultralehké letadlo. Ti se však většinou vracejí před ostrůvky. Postupně nalézám tři červené límce hus velkých naší provenience a později i jednu vybledlou bernešku bělolící. Mezi vší tou husí havětí se mi daří najít pouze asi 20 hus tundrových. Moje levé birderské oko je za chvíli pořádně vytahané. To druhé si občas musím přikrýt dlaní. Z rákosí se ozývají sýkořice a jednou zakvičí chřástal vodní. Pomalounku se vracím. Na chvíli se zastavuji na kus řeči s kolegou Mirkem Stehlíkem, člověkem, který má husy v polích načtené jako málokdo. Překvapivě zjišťuji, že jsem tu skoro tři hodiny. Příjemně trávený čas vždy utíká nejrychleji. Nejvyšší čas k návratu.
Desítka turpanů hnědých (Melanitta fusca) na horní nádrži VDNM.
Skupinka hus velkých (Anser anser) a běločelých (A. albifrons) ve slunečních paprscích.
