birdwatcher.cz

29.10.2017: Vichr, déšť a slunce

Horší počasí pro výlet za ptáky jsme si nejspíš nemohli vybrat, ale za pokus to vždycky stojí. Sobotu, kdy bylo venku docela dobře, zabral kulový blesk, kdy jsme po celý den stěhovali a sestavovali v bytě nejrůznější skříně, stoly a komody. No a předpověď na neděli slibuje občasný vydatný déšť a ještě vydatnější nadílku prudkého fičáku. Děcka jsou od včerejška v péči babičky a toho je třeba využít. S Pepem tedy vyrážíme do terénu. Očekávání jsou nulová, protože obloha je už teď šedivá a drobně prší. Mrkneme na pár míst, trochu se necháme vyfoukat, dáme oběd a zase se vrátíme do Brna. Vždyť proč ne?

Funí opravdu chlapsky, oblačnost se protrhává, ale modré kousky na jedné straně vyvažuje naprosto černé nebe na straně druhé. Kolem silnice poletují první havrani. Když pod Pohořelicemi odbočujeme do polí, vyrůstá u horizontu na západě nádherná sytě barevná duha. Ptáci v tom vichru nejsou vidět žádní. Ale přece. K východu míří po obloze hejno čejek a těsně nad námi prolétá krahujec. U hnojiště na konci asfaltky jsme zhruba čtvrt hodiny. Vítr hučí. Duha září po celou dobu. U keříků vznikajícího biopásu se zdržuje 35 strnadů obecných.

Když od severní strany přijíždíme k Novoveskému rybníku, už prší. Srážky jsou to díky prudkému větru horizontální. Samotná hladina rybníka připomíná spíše rozbouřené moře s vysokými vlnami, než jihomoravský rybník. Jakýkoli pokus o birding je čiré zoufalství. Přesto si stoupám do závětří betonové rybářské budky a stativákem zkouším projíždět závětří protějšího břehu. Kachny, kormoráni, nějaká ta volavka popelavá, čírky, dva páry hus velkých – to jsou jediní opeřenci, které na tu vzdálenost a skrz déšť dokážu rozeznat.

Míříme pak k Drnholci, který chceme objet po polních asfaltkách. Nedaleko Pasohlávek zaznamenávám ve vinohradu asi tři stovky špačků a pak už nic. Jen poletující listí a větve. Déšť nabírá na síle, buší do auta. Zšeřilo se a dohlednost je mizivá. V rádiu opakovaně varují před vichřicí. Padající stromy už zabily dva lidi. Tohle nemá cenu. Přemýšlíme nad tím, že bychom se vrátili. Počasí se naštěstí mění stejně rychle, jak fouká vítr.

Když přijíždíme k Mušovské zdrži, přestává pršet. Vzduch je průzračně čistý. Sice stále  čelíme prudkému větru, ale už můžeme vylézt z auta a prohlédnout si ty stovky lysek a desítky kachen a chocholaček podél břehů. Dál na hladině loví početné hejno kormoránů (120 ex.), u břehu se ukazuje několik kopřivek a občas zasvítí na vodě silueta roháče. Lysek bude k osmi stovkám. Vytvářejí pás černých těl podél severního břehu nádrže směrem k Pasohlávkám. Teď někdy by měl být výlov Vrkoče, napadá nás a rozjíždíme se tím směrem, abychom využili pruhu modré oblohy, který se objevil na východě.

Vrkoč se právě loví, jak zjišťujeme z jeho severního cípu. Dno rybníka je plné racků chechtavých (800 ex.) a bělohlavých (300 ex.). V hejnu čejek (150 ex.) se motá pět jespáků obecných. Jsme tu v závětří. Oblohou přeletuje několik hus velkých a nad námi krátce krouží luňák červený. Kotrmelce, které dnes počasí předvádí jsou spektakulární. No nic, teď ještě rybí polívku v Ivani a můžeme domů. V terénu jsem už dlouho nezažil takový vichr, proudy deště a pak náhle slunce. Už jen kvůli tomu stálo zato vyjet ven. Vichr nás pošťuchuje ze strany celou cestu domů.

Hejnko čejek chocholatých (Vanellus vanellus) na dně vypuštěného Vrkoče.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *