O víkendu jsem si trochu zavandroval, sice ne po svých s báglem na zádech, ale autem. Vyrazil jsem k Osoblažskému výběžku a k Zlatohorské vrchovině. Už dlouho jsem se tím směrem chystal a bylo to pěkné toulání, moc pěkné. Zapomenutá krajina, víkendově ospalé vesnice, pole přecházející v lesíky, spousta luk a hodně ptáků. Bylo pro mě nezvyklé poslouchat v kopcích strnady luční, které mám spojené jen se stepní krajinou, potkávat neuvěřitelné množství ťuhýků a rákosníky zpěvné na kdejakém ostrůvku vyšší a vlhčí vegetace. Konečně jsem zase slyšel cvrčilku říční, v poli u Liptaně jsem potkal dvacítku čápů bílých a na jiné louce kousek od Karlovice hlasitě drnčel chřástal polní. Počasí nádherné, slunečné, na obloze bochany mraků, a díky těm lukám vzduchu provoněný květinami a senem.
Noci byly chladné, vlhké rosou, ale neméně kouzelné. Z pátku na sobotu jsem spal na hrázi malého rybníka, kde se z jeho konců střídavě překřikovali dva bukáčci, na vrby dosedaly k odpočinku vlhy a na mělčiny přiletěla k nocování dvojice jeřábů popelavých.
Druhá noc v polích nad Moravským Berounem byla taky krásná. Zvláště mě překvapily počty krkavců slétajících se k noclehu na sloupech vysokého napětí. Ještě za šera přilétali ti poslední a bylo jich nejméně 270. Nad polem lovili motáci lužní a pochopi, na sloupu hlídkoval ťuhýk šedý, a i tady byl slyšet zpěv rákosníka zpěvného a strnada lučního. Večer vyšel do polí i jelen s parohy v lýčí.
Spaní pod širákem, svačiny v trávě a nádherná krajina kolem. I delší by mohlo být takové putování.
Páru ťuhýků obecných (Lanius collurio) se nelíbí přítomnost káně lesní (Buteo buteo). Záhy ji vyprovodili ze „svého“ stromu.
Sloupy vysokého vedení byly k večeru plné krkavců velkých (Corvus corax).
