Celý víkend je poměrně teplo, mlhavo a panuje téměř bezvětří. Webové kamery ukazují pod Pálavou ucházející dohlednost, nejedná se o neprostupnou bílou tmu, proto se tam vyjíždím podívat. Zhruba v úrovni Nové Vsi zaznamenávám na poli vlevo od silnice pasoucí se husy. O další půldruhé hodince je tedy rozhodnuto. Sjíždím ze silnice a dobře známou odbočkou se dostávám ke kraji pole. Husy jsou zrovna ve vzduchu. Něco je vyplašilo. Jejich podstatná část se ale vrací a sedá za terénní vlnu. Nejsou daleko, proto musím být opatrný. Část jich stále zůstává skryta, ale už se přibližovat nebudu, aby mi nezamávaly křídly. Prohlížím je stativákem tam a zpět. Drtivou většinu tvoří běločelky. Hus velkých je tu snad jen do desíti. Po menších skupinách se vrací část hejna, která před chvílí odletěla. Nakonec před sebou mohu mít asi 10000 ptáků. Někteří pospávají, jiní se pasou. Vlhká hlína se jim lepí na nohy. Až při čtvrtém přejezdu stativákem nacházím bernešku rudokrkou. Teď se zdá být nápadná, ale stačí, aby se přikrčila, dala si šlofíčka nebo se před ni postavily běločelky, a není po ní ani památky. Nenápadně se pak vytrácím, abych husám dopřál klid. Ale bylo to krásné pokoukání.
Krátce zajíždím k naprosto klidné hladině Mušovské zdrže a pak vyjíždím k Pastorkovu lomu nad Pernou. Zedníčka vidět není. Myslím, že letos tu ještě nebyl hlášený, což je překvapivé. Pak sjíždím k Novomlýnské zdrži, z několika míst prohlížím klidné zrcadlo její hladiny. Na vodě jsou vidět stovky hvízdáků, minimálně stovka hoholů, ještě více chocholaček a několik desítek roháčů. Nakonec se jdu projít po schodech u Strachotína. Až daleko za nejsevernějším cípem nádrže přistává do pole, nad kterým poletuji racci bouřní, raroh. Stativák ho krásně přiblíží. Podél břehu neúnavně loví potápka černokrká, u břehu se objevuje potáplice severní a z mlhy vystupují a střídavě se v ní zase ztrácejí kontury Pálavy. Je to nádherná podívaná.
V neděli míjím osvědčená pozorovací místa a rovnou zajíždím ke Strachotínu. Včera se mi tu moc líbilo. Dnes se chci po břehu projít až k Šakvicím. Je stále poměrně teplo, vodní hladina zase jako zrcadlo a Pálava si hraje s cáry mlhy. Potápka černokrká stále vytrvale loví u břehu. Koukám na strakapouda jižního, v křoví potkávám pětici hřivnáčů a později vidím nad polem letět několik stovek doupňáků. Až hodně daleko směrem k Šakvicím potkávám trojici sněhulí, proplétám se krajem rybníčku, na kterém loví asi 70 kormoránů malých a pak se pomalounku vracím polní cestou zpět ke Strachotínu. Osmi kilometrová procházka a zase ty nádherné výhledy přes zrcadlo vodní hladiny na Pálavu. Krása.
Berneška rudokrká (Branta ruficollis) v hejnu běločelek.
Drobná potápka černokrká (Podiceps nigricollis).
Sněhule severní (Plectrophenax nivalis) lze na kamenitých či betonových březích Novomlýnských nádrží potkat v zimě pravidelně.
Jo jo, také jsem koukal (na rozdíl od Tebe jen na webu) po zedníčkovi – a také mě překvapuje, že ještě není hlášený. A souhlas tím, že na Pálavu je přes hladinu VDNM krásný výhled – ale nesrovnatelně krásnější byl ten pohled přes hladinu Pansee … Jo, holt už jsem pamětník.
srdečně, Jožka