birdwatcher.cz

7.- 8.5.2013: Další moravské překvapení – ibis hnědý

Úterý 7. května
Letošní jaro je na zajímavé druhy zvláště štědré a snad díky jejich sdílnosti přeje hlavně birderům ze střední Moravy. Ať už to bylo pozorování kulíka mořského (13.4.- Záhlinice), vlaštovky skalní (2.5.- Tovačov, 3.5. – Kroměříž) nebo jespáka skvrnitého (21.4.-7.5. – Záhlinice). Po tak vydatné nadílce jsem nic dalšího neočekával, ale přišlo pokračování. Někdy po druhé hodině odpolední jsem v mailboxu objevil zprávu Jirky Šafránka o pozorování ibisa hnědého na polní louži nedaleko Hrdibořic. Ani nevím, kdy se ta kalužina zase obnovila, protože na konci zimy tam bylo sucho. Nejspíš po jarních deštích. Nemůžu říct, že by mě zpráva nechala klidným, ale odpoledne jsem měl hlídat děti a tak jsem si říkal, že tam zkusím zajet třeba až příští den, který měl být díky svátku volný. Před pátou, když už jsem byl doma, mi přišla sms-ka od Petra Podzemného, jestli se nechystám na malý večerní twitch za ibisem. Odpověděl jsem mu, že to odkládám na zítra, ale pak se mi to rozleželo v hlavě. Vždyť můžu naložit kluky, počkat na Petra a můžeme vyrazit. A tak jsme to taky udělali.
Městské ulice jsou dost ucpané, ale nakonec se na dálnici směr Prostějov dostáváme. Kluci si žádají „benžo“, což znamená, že jim mám pustit staré Greenhorny z roku 1973. Bujaře zpívají s nahrávkou a Petr se nestačí divit. Vlastně si ani v té vřavě nemůžeme nic říct. V zápalu zpěvu přejíždíme odbočku na Olomouc a chvíli jedeme na Kroměříž. Přes Ivanovice se ale vracíme a frčíme dál. V šest jsme na místě.
Uprostřed žlutě kvetoucího řepkového pole je dost velká louže, na které jsou vidět labutě. Na kraji louže se ale pohybuje postava, která zvedá bahňáky i několik racků a kachen. Bojím se, že tu ibis už není, ale Petr oznamuje „je tam“. Paráda. Vloni se tento druh zdržoval v jižních Čechách. Připadlo mi hloupé jezdit za ním tak daleko a tak jsem velice rád, že si letos vybral střední Moravu, kam to mám podstatně blíž. Kluci se vyvalili z auta a po dlouhé cestě začínají řádit. Nejhorší je Josef, který se na odrážedle rozhodl stále dokola přejíždět dost frekventovanou silnici, která nás dělí od lokality. Moje pozorování se omezuje na krátké okamžiky, kdy křikem održuju Josefa mimo silnici a kdy se dvojčata mlátí a honí na poli. Ibis je v zákrytu vegetace. Když už se zdá, že se konečně ukáže, tak potřebuje Franta nutně kadit. Ach jo. Nakonec to zvládáme a pořizuji i někok dokumentačních fotografií. Ve stativáku je vidět dokonalý svatební šat ibisa. Na lokalitě zůstáváme asi třičtvrtě hodiny. Oblačnost se trhá a nad obzorem se objevuje slunce. Je čas na návrat, protože se blíží hodina, kdy se kluci už převlékají do pyžam. Zpáteční cesta je hodně divoká. Kluci se předvádějí a mám pocit, že kdyby tohle Petr zažil několikrát v minulosti, tak by si rozmyslel i to jedno dítě, které právě s přítelkyní čeká. V půl osmé jsme zase v Brně. Obloha je zatažená a začíná pršet. Twitch za ibisem hnědým se vydařil. Říkám si, proč si občas nedopřát vzrušení z pozorování nových druhů?

Ibis hnědý (Plegadis falcinellus) na podmáčeném poli u Hrdibořic.

Středa 8. května
Vstávám brzo, abych si hned po ránu prošel „svůj“ čtverec, který monitoruji v rámci Mapování ptáku Brna. Doma jsem v 7:00 po dvou hodinách v terénu i s čerstvým pečivem ke snídani. Máme tu volný den a navíc má Pepe narozeniny. Bylo by fajn, kdyby si mohla zase připsat nějaký ten nový druh do svého českého birdlistu. Ideálně pak včerejšího ibisa hnědého. Obloha je modrá, teplota narůstá – vypadá to na krásný téměř letní den. Oproti včerejší rychlé jízdě dnes nespěcháme. Když tam ibis bude, tím líp, když nebude, tak se nedá nic dělat. Na kraji lokality už stojí auto Pavla Vojtěchovského. Po prvním projetí po silnici není ibis vidět. Vracíme se k Pavlovi a ten nám říká, že máme štěstí. Ibis se prochází po vzdálenějším okraji louže. Chystám stativák, aby si ho Pepe mohla pěkně prohlédnout. Jsem rád, že na ni počkal.:)
Přesouváme se k Hradeckému rybníku u Tovačova. Klukům vytahuji z auta jejich samohyby a zrovna kolem rychlým krokem prochází Luboš Doupal. Spěchá na autobus. Dnes je tu prý vymeteno. Ani silný JV vítr zřejmě není tahu ptáků zrovna nakloněn. Nevadí, díky pofukování nám alespoň není horko. Už z dálky je od kříže vidět na silu v severním cípu rybníka postávat husici nilskou. Nad pravou horní částí loví dva rybáci černí a čtyři rybáci obecní. Kolem rákosí se zdržuje dokonce 21 hus velkých. Rybníky zapáchají a kolem břehů jsou zdechliny ryb. Od sádek mi volá Petr Podzemný, který také po včerejším úspěchu s ibisem vyrazil na střední Moravu. Později nám doporučuje lindušky rudokrké, které viděl na kraji Ivaně.
Obědváme v Kojetíně a cestou dál k Záhlinicím se stavujeme na rybníku v Chropyni. Z těch zajímavějších druhů si poznamenávám 3 páry potápky černokrké a 3M zrzohlávky rudozobé.
Pak už vystupujeme u Němčického rybníka. Ještě včera tu Adolf Goebel pozoroval jespáka skvrnitého, ale dnešní zprávy příznivé už nejsou. Už Petr nám říkal, že tu ráno našel jen několik bahňáků. Bylo by pěkné, kdyby si mohl Pepe během jednoho dne připsat ibisa hnědého a jespáka skvrnitého. To se bohužel nestalo. Obloha tmavne a začíná poprchávat. Potkáváme několik birderů s dalekohledy, kteří s úsměvem konstatují, že je tu dnes více lidí než ptáků. Bahňáků nacházíme opravdu jen pár – jespáky bojovné, vodouše bahenní a vodouše rudonohého. Nad mělčinami loví 3 racci malí a 3 rybáci černí. Pak se ukazuje husice liščí a úplně vzadu mezi rákosím jsem zahlédl volavku stříbřitou. Než stačím stativák předat Pepemu, tak mizí a už zůstává skryta až do našeho odchodu. No nic. Myslím, že dnes toho bylo dost. Zvláště pro naši omladinu. Jsou uběhaní, popálení od kopřiv a chvílemi už dost otravní. Nabídku Pavla Smejkala, abychom se ještě vypravili za kulíškem, kam právě míří s rodinkou Štěpána Mikulky, s díky odmítáme. Rodinný birding pro dnešek končí.

Pelichající racek bělohlavý (Larus cachinnans) z Tovačova.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *