Dnes jsme domluvení s Ondrou na další společný výjezd do terénu. Dokonce jsem se nechal ukecat na osmou ráno. Vstávám v šest, snídám, balím a oblečen jako cibule v mnoha vrstvách poměrně záhy opouštím naši ulici. Je tma a zima. Ulice jsou prázdné, město ještě stále neprocitlo ze spánku. Cestou k jihu se nad východním obzorem objevuje růžová linka na černé obloze, den za chvíli začne.
Na drzouna parkuji na rozšířené krajnici u přepadu mezi horní a střední nádrží Nových Mlýnů. Světla je právě tolik, abych na hladině rozeznal nocující husy a spousty kachen. Rozednívá se rychle. Před Kostelním ostrůvkem se může zdržovat odhadem 15000 severských hus, z nocoviště na vedlejším ostrůvku se rozletují kormoráni, ozývá se krákání havranů a hlasitá kulisa husích hlasů. Ještě není úplně dobře vidět, ale kdesi nad Pasohlávkami už se střílí. Myslivcům se krátí čas, ještě týden a doba lovu hus končí, proto jsou teď nachystaní všude kolem. Mezi husami rozeznávám tři husice nilské a o chvilku později vlevo od nich nacházím dva turpany hnědé. Obloha nad masivem Pálavy hraje hřejivými barvami žluté, oranžové a červené. Tohle krásné ranní divadlo odrážející se ve vodní hladině ale brzy končí. Oblačnost houstne a obloha opět šedne. Nade mnou jednotlivě přeletují kormoráni malí. Pak se ale objevuje hejno třiceti ptáků, kteří prudce vyklesávají do rákosin na břehu horní nádrže. Je to krása. Jsem rád, že jsem se donutil vstát dřív. Tuto zimu jsem u rozletu hus ještě nebyl. Ty se zvedají ve třičtvrtě na osm. Téměř všechny mizí západním směrem na Drnholec. Opět se střílí.
Přejíždím k rybárně, kde se máme s Ondrou sejít. Parkuje tu asi 20 aut, je jasné, že myslivci jsou i tady kolem celého jižního břehu střední nádrže. Ten nejbližší sedí na bobku asi 80 metrů ode mě. Procházím se kolem křovin, koukám po opeřené droboti, když Ondra přijíždí. V ten stejný moment letí naším směrem snad jediné tři husy tohoto rána. Kanonáda začíná a kolem nás dopadají na zem a do keřů broky. Tady nemá cenu se zdržovat.
Přesouváme se znovu k propusti, prohlížíme zbylé husy, počítáme morčáky malé, kterých je kolem asi dvacet a pak pozorujeme sokola, který prudkým letem v obloucích nízko nad hladinou hledá něco ke snídani. Na horní nádrži plave husice nilská a táhne za sebou křídlo. I ona to schytala.
Zajíždíme k vypuštěnému Starému rybníku, ze kterého právě odlétají tři kolihy velké a pak se pouštíme do vyhlídkové jízdy po okolí. Z jedné strany Vlasatic pozorujeme na právě oraném poli luňáka červeného a už první dvě čejky. Z druhé strany pak kousek nad Novoveským rybníkem sedí na ozimu pět orlů mořských a nad nimi krouží tři luňáci červení. Všímáme si velkého hejna hus, které právě střelba vyhnala někde od Drnholce. Chvíli je sledujeme k Pasohlávkám, ale i odtud záhy odlétají někam k Vrkoči. V keřích větrolamu, odkud pozorujeme okolí, nalézám hromadu starých zavařovacích sklenic plných okurek, kozích rohů a meruněk. Tohle nepochopím. Kolem proletí čtveřice doupňáků. Na zamrzlém Vrkoči je jen pár desítek hus velkých, ale potkáváme tu Lenku Křížovou z dětmi. Pokecáme, popřejeme si do nového roku a pokračujeme k hrázi mezi Dyjí a horní nádrží VDNM.
Celý den je vlezlá kosa, teplota se drží pod nulou. Proto nás trochu zaskočí vousatý stařík, bez čepice a bez rukavic, jen v teplácích a ve svetru, který kolem úžasnou rychlostí profrčí na elektrické trojkolce pro invalidy. Daleko na vodě je asi 80 morčáků velkých, ale mezi kachnami se tu zdržuje i 40 kopřivek, nacházíme dvacítku čírek obecných a do zápisníku přibývá i dvacítka morčáků malých. Celé dnešní dopoledne všude potkáváme menší rozlétaná hejna hus poplašená střelbou. I tady občas menší skupinka prolétne. Zrovna stojím u keře s poklopcem rozepnutým, když na mě Ondra křičí husa sněžní! Nechápavě na něj hledím, než mi dojde, že to myslí vážně. Směrem k Drnholce právě letí tři husy, dvě běločelé a jedna čistě bílá, ale s černými letkami. No to snad není možné! Nádherná bílá morfa HUSY SNĚŽNÍ! Rychle cvakám aspoň pár obrázků odlétající trojice. Tak jsem se přece jen dočkal. Kolik let už jezdím na husy, ale něco takového jsem ještě neviděl. Trojice se překvapivě opět objevuje a zase než si uvědomím, že bych měl fotit, tak odlétá pryč, tentokrát směrem ke střední nádrži. Sleduji je v dalekohledu a tak jsem připraven, když se obloukem znovu vracejí. Konečně pořizuji lepší fotky. Kurňa, endorfiny se uvolňují a já vyřvávám nadšením jako nějaký magor. No čo už? Už teď vím, že tohle pozorování dnes doma určitě zapiju.
Vracíme se k rybárně, kde Ondra nechal ráno auto a jdeme ještě na chvíli postavit stativáky na břeh. Myslivci jsou pryč, obloha se čistí a začíná svítit sluníčko. Prohlížíme stovky kachen, racky i vzdálené husy, které začínají přilétat na vodu, aby se po pastvě napojily. Teď je tu klid. Míjí nás dvojice kormoránů malých, kocháme se nádherným samcem ostralky a hus stále přibývá. Bohužel jsou hodně daleko. Dnešní pozorování se rozhodujeme zakončit opět na hrázi, kde jsem ráno začínal. Husy se motají mezi ostrůvky. Na jednom z nich sedí na jediném opadaném stromě šest orlů mořských. Volá mi kolega Kubrt, že před chvíli právě z této hráze viděl taky ještě s dalším birderem husu sněžní. I jeho hlas zní nadšeně. Gratulujeme si, že jsme byli ve správnou dobu na správném místě.
Dalo by se tu vydržet hodiny, ale odpoledne mám bohužel jiný program a už bych to měl zabalit. Ještě chvíli prohlížíme vzdálené husy, ale čas tlačí. Loučím se s Ondrášem a s pocitem dobře naplněného dopoledne se vracím domů. Zase jeden den v terénu, na který budu dlouho a rád vzpomínat.
Husa sněžní (Anser caerulescens) s husou běločelou (Anser albifrins).
Čtveřice morčáků velkých (Margus merganser).
