Včera jsem se byl podívat na jeden mokřádek v polích na kraji Troubska. Před čtyřiceti lety jsem tam chodil do „divočiny“. Rozlehlá rákosina obstoupená starými vykotlanými vrbami a topoly, uprostřed hladina jezírka a sečená louka s rákosovým lemem. Hnízdíval tam pochop a dala se najít i hnízda moudivláčků. Desítky let intenzivního odvodňování udělaly svoje. Už jsou tu jen zbytky slehlého rákosí, rozpadající se torza vrb a prázdná prohloubenina bez vody namísto jezírka. Škoda takových míst.
Dnes nic velkého v plánu nemám. Chci se jen krátce vyvenčit a přes vesnice jižně od Brna mířím k Pohořelicím. Na řadě míst v okolí Hrušovan u Brna probíhá nebo proběhla těžba písku. Říkám si, že by to tu chtělo trochu prochodit, až vypukne sezóna. Jsou to zajímavé biotopy s nezvyklými druhy pro tuto zemědělskou krajinu.
Zastavuji u jedné pískovny, kde se stále těží. Část jejího dna tvoří vodní hladina a rákosiny. Docela by mě zajímalo, co se tu všechno může objevit. Teď jsou na vodě jen kachny s jedním samcem chocholačky, ozývá se potápka malá, na osice sedí hřivnáč a nad hlavou mi přeletují skupinky racků z blízké skládky. Čupřinky akátových a dubových hájků mezi lány polí jsou domovem luňáků. Právě teď se ukazují oba druhy.
Logicky pak přejíždím ke skládce u Žabčic. Touhle dobou se tu dokáže ve větších počtech zastavit i hejnko racků žlutonohých. Dnes ovšem nic. Nad zahrnutou a postupně rekultivovanou skládkou se honí pět luňáků červených a na zbytcích odpadu se zdržují asi čtyři desítky kavek s šedivkami.
Mým cílem jsou ale výtažníky u Vrkoče s bizarními jmény Zarostlý, Čahoun a Nohavice. Ostrůvek a vrby Zarostlého jsou teď jak vánoční stromky obsazeny desítkami kormoránů malých. Vzali kolonizaci zdejších rybníků hopem. Teď jich tu počítám 65. Z rákosí se několikrát ozývá nesmělé drnčení cvrčilky slavíkové. Jaro postupuje.
Na upuštěné Nohavici je několik hus velkých a pár husic liščích. Pak dlouze pozoruji ostrůvek ve Vrkoči, který se v posledních letech mění na malou hnízdní kolonii racků chechtavých. Může jich být kolem 170. Z křovin se ozývá zpěv pěnice černohlavé a budníčků menších. Na mělčině hledá potravu trojice vodoušů kropenatých a hodně vysoko na obloze intenzivně tokají dva páry pochopů. Ranní chlad a podmračená obloha mizí, mračna odplouvají a objevuje se sluníčko. Hned je tepleji. Takový zvrat jsem ani nečekal. Obcházím Nohavici a vracím se k autu. Doufal jsem v moudivláčka, ale nic. Venčení je u konce. Práce volá.
Jeden z četných luňáků červených (Milvus milvus).
Ahoj Roberte, za Nohavicí jsou nově vytvořené mokřady a laguny . Luňáků červených je hodně. Zdá se mě, že se kolem Pohořelic luňákům daří na úkor káně lesní.
Ahoj Tibore, nepřestává mě udivovat, jak se teď luňákům červeným daří. Kolem Pohořelic je jich dost a šíří se dál k severu. Už i u nás na jižním kraji Brna jsou běžně k zastižení.