Pátek 2. dubna:
Mám před sebou zřejmě poslední vhodnou noc, kdy by měly panovat před příchodem horšího počasí dobré podmínky k nočnímu odchytu. Navíc je volno a doba příhodná k pokusu o výrečka. Vloni jsem našel na Hustopečsku pěkné místo mezi vinohrady a sady. Tehdy, 11.5. jsem přes noc natáhl síť a v jednu po půlnoci v ní skutečně visel výreček.
Na vyhlídce do kraje parkuji něco po čtvrté odpolední. Pofukuje čerstvý vítr, ale díky za něj, protože je pěkně vedro. Kolem poletují vlhy a ozývají se. Fotím cyklisty, kteří mě o to požádali a říkám si, jak je zvláštní, že jim vlhy nic neříkají. No jo, neznají je, neví, co kolem lítá.
Přejíždím kousek dál a během pomalé jízdy mi otevřeným okénkem vlétá do auta melodie skřivana lesního. Mám ji nastavenou na mobilu coby vyzvánění, ale mobil je teď v klidu a pták zpívá z oblohy. Všude kolem zpívají pěnice hnědokřídlé, tlučou slavíci a měkce drnčí hrdličky divoké.
Nechávám auto u cesty a mezi keři stavím pěvcovku, to kdyby se chtělo chytnout něco před tím, než navečer nachystám síť na výrečka. Je opravdu horko a jsem rád za všechny ty minerálky, co mám v kufru auta. Šplhám pak na terasu nad autem, chystám stolek a židličku a koukám do kraje. Je tu krásně. Říkám si, jak naivní je doufat, že bych tu mohl zase chytit výrečka a smiřuju se s tím, že spíše než chytací večer a noc to bude jen odpočinkové odpoledne, relax a kochačka okolím.
Do pěvcovky se chytá pěnice hnědokřídlá a černohlavá. Až do večera se stihnou chytit ještě jednou. Nic víc. Blízko pokřikuje krutihlav a nade mnou bez hlasu přeletuje dvojice rorýsů. Dívám se na balóny putující kolem Pálavy, popíjím pivko a je mi dobře.
Kolem sedmé natahuji na stejné místo jako vloni osmnáctku s oky na chřástaly. Plechovku piva měním za zbytek červeného, co jsem měl doma. Nad vinohrady krouží luňáci červení, co chvíli se ozvou vlhy a dole nad polem zachycuji dalekohledem samici motáka lužního. Před osmou přilétá skupina sedmadvaceti vlh. Ty snad musely právě dolétnout z jihu. Šeří se, hlasy utichají, jen slavík to nevzdává. Aktivují bažanti a kolem proletuje několik velkých netopýrů. Spouštím výreččí houkání. Obloha je naprosto čistá a brzy se na ní zhmotňuje srpek měsíce a hrst hvězd. Natahuji se na karimatku vedle stolku a podřimuju.
Je to příjemný šok, když v půl desáté nacházím v síti výrečka. Naprosto klidně čeká, až jej začnu vyplétat a pak se do mě pouští zobákem. Musím si na něj vzít rukavici, aby mě celého neokousal. Neuvěřitelné se podařilo. Dva odchyty, dva výrečci. Chlapík dostává prťavý kroužek tak akorát na nožku a může letět. Po zbytek noci už ani pírko, ale komu by to vadilo. Už kolem páté ranní všechno balím. Začíná další nádherný den. Ještě se zbytky nočního chladu a rosy na předním skle auta odjíždím. Rozhodně tu dnes nejsem naposledy.
Neděle 4. dubna:
Už dnes má přijít změna počasí, po krásných, téměř letních dnech se má dostavit ochlazení a nějaký ten déšť. Před tím, než doputují srážky k Brnu se chci podívat nad Adamov po lejscích malých, jejichž první várka by už mohla dorazit z daleké Indie. Jejich populaci v Moravském krasu se věnujeme s několika kamaráda od roku 2017. Po předloňském propadu a loňské zlepšení jejich počtů jsem zvědav, jak to bude vypadat letos.
Ráno se mi moc vstávat nechce, ale v posteli se naležím ještě hodně. Něco po šesté parkuji na kraji lesní cesty. Les má nové odstíny čerstvé zeleně a plní jej zpěv ptáků. Rychle pospíchám asi ke kilometr vzdálenému žlíbku. Na jeho horním okraji naslouchám, a to, co zachytí moje ucho, zkouším porovnat s Merlinem v mobilu. Víceméně se shodujeme. Něco málo navíc slyším já. Ještě je to dobré, říkám si. Ještě dvě stovky metrů a o ucho mi brnkne známý nápěv. Tak jsou tady! Slézám do žlebu a na druhé straně šplhám zase nahoru, abych se dostal co nejblíže pod zpěváka. Obloha je zatažená a síť nebude vidět. Natahuji ji a pouštím pod ní nahrávku náhodně nalezenou na xenocanto. Zpěv nade mnou utichá, ale několikrát se ozve drnčivé varování v blízkosti sítě. Netrvá to dlouho a pták v ní visí. Úprk, aby se nevytřepal a už ho jistím za nožky. Na jedné je kroužek, to je dobré znamení.
Jen co starého samce s oranžovou hrudí vypletu, prosvítí les sluneční paprsky, které se prodraly dírou v mracích. Teď se v nich síť leskne a viděl by ji i slepec. Zjišťuji, že mám v ruce svého loňského kroužkovance. Tohle je výjimečný pocit, když si uvědomím, že tenhle prcek zvládl od našeho posledního setkání cestu někam do Indie a zpět. Co všechno musel vidět. Hned bych si tu zkušenost s ním vyměnil. Rychlé proměření, pár fotek a chlapík může zase letět.
Paráda, sezóna byla úspěšně zahájena. Je vcelku teplo, svlékám se do trička a vracím se do kopce k autu. Říkám si, že by stálo za to zajet ještě ke spodnímu konci žlebu. Frčím lesem a slunce se zase ztrácí za mraky. Stojím v příšeří lesa a zase naslouchám, pár metrů dnem žlebu a opět mi o ucho škrtne náznak lejsčího zpěvu. Ano, je to on. Pouštím se do prudkého svahu. Lejsek prozpěvuje. Až když jsem tak 50 m od něj, náhle utichá. Říkám si, jestli nejde o toho stejného samce, co jsem chytil před chvílí. Mohl slétnout níže po svahu. Vloni jsem ho totiž kroužkoval právě tady.
Natahuji síť a pouštím nahrávku. Minuty plynou a nic se neděje. Ajaj, říkám si, asi to byl ten stejný pták a už mě má přečteného. Přepínám na jinou nahrávku a jdu se schovat. Dvě tři minuty a samec s drnčivým varováním přilétá. Sedá nade mě. No jo, tohle zkušení samci dělají. Oblétnou celé okolí kolem nahrávky a hledají mě. Pták mi ale nevěnuje moc pozornosti a letí k síti.
Náhle se setmělo a na listí dopadají první kapky. Panuje skoro podvečerní příšeří. Ještě chvíli se ozývá drnčení a pak pták naráží do sítě, která ho drží. Rychle k němu běžím. Stále totiž chytám se síťkou, kterou už používám na šoupálky a lejsky snad 10 let. Už je celá chatrná a děravá. Slibuji si koupit novou, ale stále se k tomu nemám. Proto ten spěch, aby lejsek nějakou dírou nepropadl.
Mám ho, opět je to +2K samec s oranžovou hrudí, ale tentokrát bez kroužku. Dostává nový a po několika minutách už zase letí pryč. Tak super, tak skvělý začátek jsem nečekal. Teď už si může klidně pršet. Tady mám splněno. Kloužu po svahu a těším se na další pokusy. Snad se zdejší populace zase dostane do kondice.