Víkend je slunečný, ale docela rozfoukaný a studený. Auto je nadité vším možným, co se může hodit na půldruhého dne v terénu s bivakem a nočním chytáním. Jedu k jihu. Je krásně a už se těším. Není kam spěchat, užiju si to.
Zajíždím k Novomlýnským nádržím, ale jen na skok, ze severní strany Věstonické zdrže. Z akátového hájku zpívá sedmihlásek a nade mnou protahuje orlovec. Čas od času se z oblohy ozvou vlhy, z křovin tluče slavík a jarní halas pěvců mi plní uši ze všech stran.
Pak si jdu zašplhat na Pouzdřanskou step. Pěnice hnědokřídlé, vlhy, vlnící se vousy kavylu, rozkvetlé třemdavy… je tu krásně a v závětří ani není zima. Oběd v Pouzdřanech a pak už se přesunuji kousek dál směrem na Hustopeče, abych obsadil svoji lokalitu, kde jsem minulý týden chytil výrečka.
Chystám na místo s výhledem stolek a židličku, do zapomenutého sadu natahuji mezi keře dvojici pěvcovek a pak už se jen kochám okolím. Nad keře vyletují za zpěvu pěnice hnědokřídlé, nedaleko pokřikuje krutihlav, další vlhy ve vzduchu a nápěv budníčka menšího i většího, kroužící luňáci červení, odpočítávání kukačky a houpavý přelet dudka. Mezi keři stavím stan, nafukuji karimatku a zase jen tak čumím do krajiny a čas od času přinesu z pěvcovek nějakou tu pěničku nebo budníčka.
Odpoledne utíká. Je čas natáhnout na tradičním místě bahňákovku, do které se po chvíli chytá sojka. Silný vítr postupně utichá, šeří se, ale s přicházejícím večerem prudce klesá teplota a na obloze začíná svítit dost velký bochan měsíce. Pěvcovky staženy, pod bahňákovkou se začala ozývat nahrávka výrečka a já se oblékám do všeho, co mám, pocucávám italské primitivo a sleduji, jak měsíc ozářil celé okolí jako ve dne. Síť je v tom světle krásně vidět, moje postava vrhá hustý stín a slyšet je jen slavík. Hm, dnes to asi na žádný noční odchyt nevypadá.
Zalézám do stanu a při každé kontrole je to stejné. Vítr nefouká, ale měsíc svítí jak halogenová lampa. Síť můžu kontrolovat bez rozsvícené čelovky. Navíc je tedy kosa jak z nosa. Ještě ve čtyři ráno měsíc pro změnu síť obešel, ale stále do ní svítí. Škoda, tentokrát z toho opravdu nic nebude.
V pět se mi k síti už ani nechce, svítá a šance, že by se ještě výreček ukázal, mi přijde nulová. Nu což, obouvám boty a jdu se tam mrknout. Při prvním pohledu mi ale srdce poskočí. To snad není možné! Uprostřed sítě, nad nahrávkou visí výreček. Třetí odchyt a třetí výreček. Co dodat?
Ale poskokům srdce není konec. Výreček má totiž kroužek, ale nezvykle na pravé noze, a jeho rozměr neodpovídá našemu HN. Pod lupou odečítám nápis OZZANO ITALY. Nejen, že se mi do třetice podařilo zachovat skóre, ale dokonce mi přiletěl Ital. Měřím ho, fotím s Pálavou v pozadí a může letět.
Následující čtyři hodiny, po které ještě setrvávám na místě, jsou prima. Vzduch se ohřívá, do sítě se občas chytne nějaký drobek… je fajn si takhle přetrpět nějakou tu mrazivou noc v terénu, když následuje tak krásný den navíc nastartovaný italským výrečkem. Dnes je mezinárodní BIG DAY. Jsem zvědav, kolik lidí vyrazilo sbírat druhy a kolik zajímavých ptáků bude u nás zastiženo. Já už si ale vystačím s tím, co mám.
Italský výreček malý (Otus scops) s Pálavou v pozadí.
