Zatr sakr, fouká a je zataženo, ale slíbil jsem si deset odchytových nocí, chybí mi ještě tři, a nechce se mi to odkládat na dobu, kdy už bude zima a tma od šesti večer do osmi ráno. Popravdě nechápu, jak jsem mohl v roce 2020 odchytat na Zouvalce (na svém předchozím odchytovém místě) 19 nocí, přičemž ta poslední byla ke konci října (24.-25.10.).
Zastavuji zase na tom stejném plácku na kraji lesa. Na keři je stále ještě několik sladkých švestkovitých mirabelek. Hned se po nich sápu. Na poli nad pásem keřů vláčí pole traktorista. Vzdálenější pěvcovku tedy zatím vynechám a natahuji jen tu u auta. Z chrastítka pouštím směsku pěnic a záhy se chytá krásná stará pokřovka. Sedím v křesílku u auta, zkouším číst svého prvního Hartla a po očku sleduji okolí. Je tu vcelku mrtvo, jen občas se objeví poštolka a jednou míří do proluky, ve které parkuji, káně. Všimne si mě, nabere výšku, změní směr a za mými zády zase pokračuje v původním směru. Traktorista pendluje tam a zpět. Celou plochu už má hotovou, teď zarovnává okraje, pořád dokola. Netrpělivě se procházím po druhém kraji keřového pruhu a pro změnu ožírám z keřů dřínky. Některé jsou už opadané, na jiných keřích jsou ještě kyselé, ale občas narazím na sladký, vínově červený kousek. Na podmítnutém poli poskakuje skupinka strnadů.
Hodinu trvá, než se v síti objeví černohlávek. Dnes to asi moc velká výhra nebude. Šeří se a z údolí Bobravy začíná houkat výr. Konečně je slyšet vzdalující se rachot traktoru. Ještě než odjel, natáhl jsem ještě naposledy dvě sítě na lelky. Třeba se ještě nějaký ukáže. Nad západním obzorem se na chvilku zhmotní drobné červánky, ale denní světlo rychle mizí. Chytají se další dva černohlávci, které vybírám už s čelovkou. U lelkovek pouštím mix hlasů, natahuji druhou pěvcovku, ale nechávám ji skasanou a stahuji i tu první. Teď už je regulérní tma. Kontroluji radar, který hrozí dešťovými přeháňkami. Když bude nejhůř, stáhnu i sítě na lelky a vyspím se. Obloha se naštěstí čistí a při mých prvních nočních kontrolách jsou vidět i hvězdy. Podřimuju v autě. Po půlnoci se hvězdy pod novou oblačností vytrácejí a na střechu zabubnují dešťové kapky. Naštěstí jen krátce.
V pět ráno už vytahuji židličku a stolek. Jsem nachystaný, byť je stále dost tma. Pěvcovky jsem roztažené teprve před chvílí. Jdu mrknout k lelčímu véčku a na zemi se kousek od sítí ve světle čelovky lesknou oči lelka. Vzlétá a ztrácí se na kraji lesa. V síti bohužel žádný není. Před půl šestou prolétá jeden lelek prolukou, ve které u auta sedím. Takže ještě táhnou, říkám si, ale dnešní pokus nějakého chytit už bude poslední. Teprve daleko po půl šesté začínají aktivovat pěvci. První jsou červenky, následují pěnice černohlavé. Druhově to moc pestré není. Oblohou přeletují početná hejna domácích holubů, snad i stovky ptáků. Z lesa se začíná ozývat zdejší tradiční směska a z údolí ještě naposledy zahouká výr. Balím to záhy. Stejně začíná pršet. Rozdal jsem rovných třicet kroužků. Když odjíždím, doprovází mě z polí hlasy skřivanů a křik přeletující trojice kolih. Chybí ještě dvě noci, ale spěchat s nimi nebudu.
odchycené druhy: pěnice pokřovní, pěnice černohlavá (11 ex.), budníček menší (2 ex.), budníček větší, rehek zahradní, drozd zpěvný, sýkora koňadra, sýkora modřinka, červenka obecná (11 ex.) – 30 ptáků 9 druhů
Pěnice pokřovní (Sylvia curruca) jsou velice elegantní pěvci.
Budníček větší (Phylloscopus trohilus) zřejmě zareagoval na svůj hlas v nahrávce.
