Venku je mlhavo a mrazivo, vlezlé zimní počasí pod zataženou oblohou. Plánuji se podívat někam k Tovačovu, obejít si Annínské jezero, mrknout se tam po potápkách a potáplicích, a skočit pak k pískovně u Troubek. Ještě před tím si vyměníme pár řádek s Ondrou Kauzálem přes WhatsApp. Mezi řečí se mě ptá, jestli se nechystám na pisíka. Překvapuje mě to. Proč bych měl jezdit někam za pisíkem? V dalším postu už na mě vyskakuje fotka s pozorováním od Choryňských rybníků – pisík americký. Tak to je tedy nářez. Nový druh pro ČR! Takovému lákadlu odolat nelze.
Poté, co člověk v naší přírodě přeskočí hranici tří set pozorovaných druhů, už mu ty nové druhy tolik nepřibývají. Zvláště, když za nimi nehodlá jezdit třeba i přes celou republiku. Valašské Meziříčí zase tak daleko není, jede se.
Když sjíždím ze silnice č. 35 k Velkému choryňskému rybníku, už tu po okrajích bahnité lesní cesty stojí celá řada aut. Nedivím se. Stovku metrů přede mnou kráčí čtyři postavičky se stativáky přes rameno. Je chladno. Rybník je téměř celý pod ledem. Na jeho druhé straně, kousek od severního cípu, vidím postávat nejméně deset dalších lidí. Hledí do stativáků, mají u oka dlouhá skla teleobjektivů, a hledí kamsi před sebe. Už je mi jasné, kam zamířit. Cestou míjím pozdního budníčka menšího, ale příliš pozornosti mu nevěnuji. Už zdálky poznávám některé známé tváře, se kterými se zdravím. Pisík je tu, to je hlavní. Před chvílí bohužel přeletěl na druhou stranu rybníka, ale hned je mi nabídnut stativák, v jehož zorném poli pisík houpavou chůzí lemuje protější břeh při hledání potravy. Je samozřejmostí, že jsou tu ti, kteří u nás nevynechají jedinou příležitost k pozorování něčeho nového. Je tu i Lukáš Brezniak, který pisíka včera objevil. Klobouk dolů před jeho postřehem. Musím si klást otázku, jestli bych pisíka někde na kraji zimy neodbyl mávnutím rukou jako běžného, byť lehce opozdilého, ptáka. Nejspíš ano. Holt chyba, kterou sebou nesou roky v přírodě, kdy běžné druhy přehlížíme, namísto abychom je prohlíželi jako kdysi, kdy každý opeřenec byl nový a neobvyklý. Přesvědčuji se o tom stále znova. Za hranicemi, v exotických destinacích, mi tato zvídavost nechybí, ale u nás už je lehce ošoupaná. Budu se s tím s tím něco dělat.
Za pisíkem se hromadně vydáváme kolem rybníka, abychom si ho mohli lépe prohlédnout. Je poměrně plachý a když už nás má plný zobák, přeletuje k ostrůvku uprostřed zamrzlé vodní hladiny. Tam se upravuje a sluní, protože se mezitím oblačností prodralo několik paprsků. Po půldruhé hodině to balím. Setkání s podobně postiženými nadšenci bylo fajn a na tento zbrusu nový druh v seznamu hned tak nezapomenu.
V dalších dnech sleduji, jak se facebook plní fotky pisíka. Docela by mě zajímal absolutní počet těch, kteří se za ním vypravili. Je fajn, že pozorování ptáků získává na oblibě. Na druhou stranu držím palce i pisíkovi. Jednak, aby měl trpělivost s dalšími zájemci, a hlavně, aby nějak tu přicházející zimu překlepal. Když ne u nás, tak někde v teplejších zeměpisných šířkách.
Pisík americký (Actitis macularia) – nový druh pro ČR.
