birdwatcher.cz

Gruzie 2022

13.8. – 10. 9. 2022

Měsíční pracovní pobyt v Chráněné oblasti Aragvi na severu Gruzie.

Výšlap z vesnice Roshka k Bílému jezeru pod ledovcem Abudelauri. Ze skalních stěn se krátce ozval velekur kavkazský (Tetraogallus caucasicus) a na loukách v popředí přeletovali hýli rudí (Carpodacus erythrinus).

Tento zápis nebude mít deníkovou formu a vlastně jej nebudou doprovázet ani fotografie ptáků. Byl jsem sice měsíc v Gruzii, ale nebyla to výprava birderská, ale pracovní pobyt, během kterého jsem po celodenní náročné práci v lese neměl chuť ani sílu dělat si po večerech zápisky. Je to poprvé, co jsem při cestě za hranice zcela rezignoval na vedení deníku. Možná je to chyba, možná mě jen přemohla lenost. Faktem je, že jsem se několikrát přistihl při tom, jak si v duchu skládám věty, kterými bych zachytil momentální náladu, pocit nebo pomíjivý okamžik. Hm, čo už? Do těch neopakovatelných chvilek se prostřednictvím psaného textu už nebudu moci vrátit, zůstanou jen vzpomínky, které časem přijdou o své kontury. Teď už to ale dohánět nebudu.

Pobyt to byl sice pracovní, ale naší prací byla inventarizace lesů. A když se po lese pohybuje člověk, kterého zajímají ptáci, pak si jich i při práci všímá. Tomu se prostě vyhnout nedá. Jde o formu jakési hobby deformace. Možná by mohly i tyto sporé postřehy někoho zajímat, proto je tu zmíním. Přece jen jsem se ve stejné oblasti pohyboval od poloviny srpna do poloviny září, tedy dostatečně dlouho na to, abych si mohl udělat ucelenější obrázek o tom, jak to tu s ptáky v tomto období vypadá.

Inventarizace lesů probíhala v chráněné oblasti Aragvi, která nese jméno podle řeky, která jí od severu k jihu protéká. Jedná se se o velmi členitou lesnatou krajinu s prudkými svahy a hluboce zaříznutými údolími, jejíž vrcholové partie nad hranicí lesa jsou využívány k pastvě dobytka, převážně krav a ovcí. Oblast se nachází severně od Tbilisi a sahá téměř k severní hranici Gruzie s Čečenskem, ze správního hlediska je pak součástí historické oblasti Chevsuretie. Naší základnou se stal turistický komplex Khomi (42.3658500N, 44.9121900E) nacházející se přibližně 90 km severně od Tbilisi, přímo na břehu řeky Aragvi.

Naše základna v Khomi, přímo na břehu řeky Aragvi.

Základna z ptačí perspektivy. Nachází se na levém břehu řeky v místech zeleného ostrůvku v řečišti.

Prvními ptačími druhy pozorovanými kolem naší chalupy, byli konipasi bílí a horští, koňadry, modřinky, pěnkavy a stehlíci. Z okolních lesů pak v kteroukoli denní dobu zazníval typický hlas budníčka žlutavého (Phylloscopus nitidus). Když jsem tento druh hledal v Gruzii při své první návštěvě v roce 2017 v severovýchodním cípu země severně od Lagodekhi, musel jsem za ním dost daleko do lesů. Tehdy jsem byl rád, když se mi po dlouhém putování podél řeky Shromis-Khevi, konečně podařilo zaslechnout z korun stromů dva ptáky. Myslím, že během třech týdnů v Gruzii to tehdy byli jediní dva zástupci tohoto druhu, které jsem pozoroval. Proto mě překvapilo, že se budníčci žlutaví kolem Aragvi ozývali tak často a v nejrůznější nadmořské výšce. Samozřejmě s výjimkou holých vrcholových partií hor.

Obecně lze ale říci, že je v lesích kolem řeky Aragvi koncem léta ticho a pusto. Překvapilo mě, jak málo ptáků o sobě dávalo znát a k jak chudý byl výčet jejich druhů. Co mi ale vždy udělalo radost, byly vlhy pestré. Po celý měsíc bylo slyšet z oblohy jejich hlasy. V desítkách a stovkách táhly k jihu. Bylo je slyšet každý den, zvláště pak, když jsme pracovali ve vyšších polohách, kde lovily potravu nad hranicí lesa. Severojižní orientace údolí řeky Aragvi pro ně vytvářela tahový koridor, kterým během našeho pobytu musely proletět řádově tisíce ptáků.

Převážná většina oblasti, ve které jsme se pohybovali, není přístupná jinak než pěšky. K vesnicím v horách vedly nezpevněné cesty, ale naše inventarizační plochy se nacházely v místech, kam při troše štěstí vedly jen chodníky od zvěře. Každý den to znamenalo překonávat stovky metrů převýšení divokým terénem a prudkými svahy nebo horskými potoky. Téměř každodenně jsme se setkávali s pobytovými znaky medvědů, s jejich stopami a pelechy. Často se stávalo, že naše ranní stopy byly odpoledne překryty čerstvými otisky jejich tlap. Tam, kde lesy přecházely v louky totiž dozrávaly borůvky, maliny a ostružiny. Ptáci, pokud se zrovna při naší práci na plochách nacházeli nablízku, byli neuvěřitelně zvědaví. Nejednou nám dělala společnost červenka nebo uhelníček, kteří se nebojácně pohybovali téměř na dosah ruky. Poměrně hustý výskyt uhelníčků mě překvapil z hlediska rozdílných nároků na biotop. Na rozdíl od jehličnatých porostů u nás doma, zde obývali výhradně listnaté lesy, ve kterých se jehličnany vůbec nevyskytují. K dalším běžnějším druhům patřil brhlík lesní, strakapoud velký, sojka obecná, kos černý, střízlík obecný, občas se ozval šoupálek krátkoprstý, hýl obecný nebo krkavec velký.

Zde je vidět stopa medvěda, která částečně překrývá otisk naší obuvi z rána.

Zpestřením bylo měření na plochách při horní hranici lesa. Zdálo se, že právě tady lze na rozdíl od dna údolí zaznamenat výraznější tah ptáků. Navíc se tu vyskytovaly i jiné druhy. Příkladem byly louky kolem vesnice Khakhmati (42.5290244N, 45.0200953E) ležící ve výšce cca 2000 m. n. m s výskytem desítek lindušek horských a lučních, hýlů rudých, bramborníčků hnědých a ťuhýka obecného.

18. srpna 2022 – Khakhmati
GPS: 42.5290244N, 45.0200953E
pozorované druhy: ťuhýk obecný, rehek domácí, bramborníček hnědý (3 ex.), konipas bílý (3 ex.), linduška horská (10 ex.), hýl rudý (2 ex.)

Během víkendového výšlapu z vesnice Roshka (42.5443711N, 44.8978778E) k jezerům pod ledovcem Abudelauri ve výšce cca 2800 m n. m., kde travnaté pastviny přecházejí ve skalnatý terén, jsem pozoroval některé zdejší vysokohorské druhy včetně pěvušek podhorních a hejna konopek žlutozobých. Dvakrát se ze skalních stěn nad jezerem ozval i velekur kavkazský. Na vlhčích místech luk v podhůří běžně přeletovali hýli rudí, ale zaznamenat bylo možné i dudka. Při cestě pro zásoby jsem dopoledne na kraji Dušeti (42.0940411N, 44.7111292E) pozoroval orla nejmenšího.

20. srpna 2022 – Roshka
GPS: 42.55365N, 44.8490244E
pozorované druhy: velekur kavkazský, káně lesní (3 ex.), dudek chocholatý, sokol stěhovavý, vrána šedá, krkavec velký, jiřička obecná (10 ex.), rehek domácí, bramborníček hnědý, pěvuška podhorní (2 ex.), konipas bílý (7 ex.), linduška luční (40 ex.), linduška horská (20 ex.), pěnkava obecná (30 ex.), hýl rudý (12 ex.), konopka žlutozobá (20 ex.)

Opevněná středověká vesnice Šatili u severní hranice Gruzie.

Pohled mezi kamenné domy.

Další víkendový výlet (21. srpna) směřoval ke středověké opevněné pevnosti Šatili ležící téměř na hranici z Čečenskem. Hřbet hlavního pásma vysokého Kavkazu jsme překonávali horským sedlem Datvisjari Pass (42.522265N, 45.0564933E) neboli průsmykem Medvědího kříže ve výšce 2677 m n. m. Je odsud nádherný výhled do okolí, vyběhnout se dá na třítisícovku Khakhmatis (3010 m n. m.) a oběma směry vedou po hřebení značené trasy. V dálce byla k vidění i zaoblená a zasněžená špička Kazbegi (5054 m n. m.). Vlhy táhnoucí k jihu právě zde překonávaly těsně nad terénem sedlo a člověk se jich mohl téměř dotknout. V okolí poletovalo hejnko konopek žlutozobých a vysoko na obloze kroužili supi bělohlaví.

Výhled z průsmyku Medvědího kříže. Zhruba uprostřed vzdáleného obzoru vyčnívá bílá špička Kazbegi.

Tu část asfaltové silnice, která nepodlehla jarním záplavám, s oblibou využívaly k vyhřívání krávy a k přesunům stáda ovcí.

21. srpna 2022 – Datvisjari Pass
GPS: 42.522265N, 45.0564933E
pozorované druhy: sup bělohlavý (4 ex.), vlha pestrá (25 ex.), vrána šedá (2 ex.), rehek domácí (2 ex.), linduška luční (6 ex.), konopka žlutozobá (10 ex.)

Sjíždíme pak táhlou cestou plnou serpentin do údolí. Na svazích se objevují kamenné strážní věžičky. V postranním údolí dotírá drobné káně lesní na mladého orla skalního a pak už přijíždíme do Šatili (42.6590539N, 45.1576608E). Její kamenné domy umístěné na skále jsou postaveny tak, že jejich vnější zdivo tvoří opevnění. Lidé zde žili až do 50. let minulého století, kdy byli za sovětské éry vysídleni. Až na přelomu 70. a 80. let 20. století se tato oblast začíná znovu osidlovat. Návštěva stojí za to, kamenný shluk domů připomíná puebla amerických prérijních indiánů. V podhradí si dáváme čepovaný Staropramen, jako na více místech Gruzie, a při zpáteční cestě pozorujeme nádherného dospělého orlosupa bradatého cupujícího na zemi jakýsi kus ovčí houně.

Ještě jeden druh si zaslouží zmínku, a to lejsek malý. Jeho prosté vábení, které se mi při jeho hledání v Moravském krasu, nesmazatelně vrylo do paměti, bylo možné čas od času zaslechnout především v níže položených bukových porostech. Ještě 7. září jsem cestou k inventarizační ploše našel jednoho letošního ptáka, který se zvědavě přiblížil snad jen na dva metry.

Vpravo Kazbek s vlajkou mraků a vlevo tmavá silueta kostela Cminda Sameba.

Cminda Samba – kostel Nejsvětější Trojice nad vesnicí Gergeti – z bližší perspektivy.

Jak je vidět, s výjimkou výletů do hor, jsem opravdu nic zvláštního nezaznamenal. Většina pozorovaných druhů odpovídá osazenstvu, se kterým se běžně setkávám v naší přírodě. Druhová rozmanitost a početnost ptáků je koncem léta v lesích opravdu slabá. Výhodou tohoto období je stabilní počasí. Celé první tři týdny bylo stále slunečno a horko. A to i v horách. Pak přešla fronta, v noci dvakrát zapršelo a obloha se znovu vyčistila. Po ránu sice teploty klesaly pod 10°C, ale přes den opět překračovaly 25°C. Ideální počasí na trekování po horách. Také poslední den v Khomi byl jako korálek. Ve větších počtech táhly k jihu hejna jiřiček a vlaštovek a vysoko nad nimi se stále ozývaly měkké drnčení vlh.

Poslední večer ve Tbilisi, po půlnoci odlétáme.