Norsko

Oficiální název: Norské království Hlavní město: Oslo Rozloha: 385 364 km2 Počet obyvatel: 4 577 200 (1. ledna 2004) Oficiální jazyk: rovnoprávné verze Norštiny (Bokmaal a Nynorsk) Státní zřízení: království Hlavní náboženství: evangelicko-luteránská církev (88 %); Islám (62 000 registrovaných); římští Katolíci (42 000 registrovaných) Čas: SEČ 0 Měna: norská koruna (NOK) Víza: Bezvízový styk. Podrobné informace: wikipedia, ministerstvo zahraničních věcí ČR

1. Přírodní podmínky

Norské království leží na Skandinávském poloostrově v severní Evropě. Má velmi členité pobřeží s nádhernými fjordy, které zasahují hluboko do pevniny. Zemi prostupuje Skandinávské pohoří s ledovci. Podnebí je tu mírné přímořské, v horách drsnější. Na severu polární tundra, na jihu jehličnaté lesy. Je tu řada chráněných území (zdroj: bedekr.cz).

2. Čas k návštěvě

Nejlepším obdobím k návštěvě Norského dálného severu je konec května až začátek června. Pak nastává období komářích rejů. Od poloviny května do konce července je na severu světlo po celých 24 hodin. Za nejlepší denní dobu pro ptačí pozorování se považuje několik hodin po půlnoci. Horké a krátké léto ostře kontrastuje s ponurou a velice studenou zimou. Západní pobřeží má pak po celý rok relativně mírné počasí s vysokými srážkami dosahujícími během roku asi 1960 mm. Polární záře (Aurora Borealis) jen nejlépe pozorovatelná v zimě za studených a jasných nocí od února do března a od září do října.

3. Doprava

V jižním Norsku se dá většina zajímavých míst objet s využitím veřejné dopravy. V severním Norsku je nevyhnutelnou podmínkou k dosažení ornitologických top lokalit osobní automobil. Do blízkosti Varangeru se dá dostat vlakem (do Fauske) nebo autobusem (denně po celý rok linka z Fauske do Kirkenes), popřípadě letecky (z Oslo do Kirkenes), ale bez vlastního automobilu se potom neobejdete. Automobil se dá půjčit v Kirkenes, který leží pouhé dvě hodiny jízdy od Varangerbotnu, což je první větší výchozí bod (město) k ornitologickým výpravám do okolí. Mnozí birdeři přijíždějí na Varanger z Finska. V tom případě je vhodné si doplnit pohonné hmoty a zásoby potravin ještě před hranicemi s Norskem, protože ve Finsku je všechno mnohem levnější. Poslední možností, jak se sem dostat, je lodní linka ze Stavangeru (Norsko), z Oslo (Norsko) a Göteborgu (Švédsko). Plavba pak trvá nejméně 24 hodin.

4. Ubytování a stravování

Norsko je nejdražší Skandinávskou zemí. Hotely, penziony či jiná ubytovací zařízení jsou drahá a proto většina návštěvníků využívá relativně levnější kempy, ve kterých se dají pronajmout chatky, nebo spí nadivoko v přírodě. Na severu je i množství mládežnických ubytoven. Ve většině národních parků jsou i na těch nejodlehlejších místech dobře značené stezky vedoucí k chatkám, ve kterých se dá přenocovat.
Potraviny jsou v Norsku také drahé a mnohé obchody mají v zimě v období polární noci otevřeno jen několik hodin denně. Vyplatí se zásoby doplňovat průběžně kdykoliv je k tomu příležitost. Základními potraviny pocházejí ze sobího a losího masa a z ryb. Fast foody a různé sandvičárny existují v blízkosti větších měst. Alkohol je tu všude velice drahý.

5. Bezpečnost a zdraví

Většina severního Norska je vlhká, studená, divoká a odlehlá. I v letním období je rozumné se věnovat jen těm oblastem, pro které máte dobré a podrobné mapy. Dalšími náležitostmi je kompas, dostatek potravin a pití, ochrana proti slunci, teplé a vodě odolné oblečení, spacák, vybavení na kempování a hlavně účinný repelent.

6. Ptačí druhy

Norsko sice nemůže soutěžit s Finskem v počtu sov, ale má Varanger. Za polárním kruhem je na tomto poloostrově možné vidět řadu arktických specialit včetně kajky bělohlavé a královské, potáplice žlutozobé a hnízdí tu také množství bahňáků. Mnoho birderů, kteří se rozhodnou navštívit Finsko proto zahrne do svého cestovního itineráře i severní cíp Norska.
Mezi zajímavé druhy Norska patří kajka bělohlavá (Polysticta stelleri), kajka královská (Somateria spectabilis), raroh lovecký (Falco rusticolus), bekasina větší (Gallinago media), lyskonoh úzkozobý (Phalaropus lobatus), kulík hnědý (Charadrius morinellus), chaluha malá (Stercorarius longicaudus), alkoun tlustozobý (Uria lomvia), papuchalk bělobradý (Fratercula arctica), potáplice žlutozobá (Gavia adamsii), sovice sněžní (Nyctea scandiaca), sovice krahujová (Surnia ulula), sojka zlověstná (Perisoreus infaustus), brkoslav severní (Bombycilla garrulus), sýkora laponská (Parus cinctus), čečetka bělavá (Carduelis hornemanni) a křivka velká (Loxia pytyopsittacus). V některých letech zalétají větší počty arktických druhů i do jižního Norska. Příkladem může být zima 1998 – 1999, kdy bylo na jihu zjištěno hejno 570 hýlů křivčích (Pinicola enucleator).
Během dvoutýdenní letní návštěvy se dá pozorovat asi 130 druhů ptáků. V zimě je to za stejnou dobu méně než 40 druhů, pokud navštívíte polární Norsko včetně Varangeru. Na jaře se dá zastihnout během desíti dnů na Varangeru a ve Finsku přes 200 druhů ptáků.

7. Zajímavé lokality

Asi 160 km západně od Osla se na 3420 km2 rozprostírá Národní park Hardangervidda. Park, který je tvořen zalesněným horským plató s nejvyšším bodem Sandflotem (1719 m), je oblíbenou destinací birderů. Hnízdí tu orlovec říční, orel skalní, jespák šedý, kulík hnědý, kulíšek nejmenší, sýc rousný, datlík tříprstý, datel černý, slavík modráček (svecica) a pěnkava jikavec a najdeme tu i soby. V parku je množství značených tras a chat k přespání. Nejlepšími oblastmi na ptáky jsou údolí Bjoreidal (dosažitelné z Dyranutu ležícího na trase Bergen-Oslo), Randhellern u jezera Langesjoen na jihu, Sandhang u jezera Normannslagen a Hadlasker.
Ostrov Utsira, asi 17 km od Karmoy, jižně od Haugesundu v jihozápadním Norsku, přitahuje množství tažných druhů včetně vzácností typu lesňáčka zlatohlavého a kardinála růžovoprsého. Na tomto ostrově, který není širší než 3 km, bylo zaznamenáno přes 300 druhů ptáků. Pravidelné lodní spojení funguje každodenně s městem Haugesund. Zůstat je možné na místní ptačí stanici. Detaily o ubytování, stejně jako každoroční seznam pozorovaných druhů lze získat na adrese Utsira Fuglestatsjon, Postboks 23, 5515 Utsira, Norway (tel: 5274 9204; web: www.home.sol.no/~bhoeylan/utsira). Další ptačí stanice leží v jižním Norsku v Listě, kde bylo v zimě 1998 – 1999 při invazi sýců rousných okroužkováno 310 ptáků a kde bylo pozorováno ve stejném období 220 hýlů křivčích. Stejnou zimu se tu zdržovalo hejno turpanů brýlových.
Národní park Rondane pokrývající plochu 580 km2 východně od E6, 20 km jihovýchodně od Dombasu, který leží asi 300 km severně od Oslo, je oblastí výskytu raroha loveckého, bělokura horského, lyskonoha úzkozobého, kulíka hnědého, sněhule severní a losů, vyder a divokých sobů. Močály, jezera, březové a jeřábové lesíky, sněhové pláně a kopce (dosahující výšky 2286 m) nacházející se v Národním parku Dovrefjell, který leží na druhé straně silnice E6, asi 130 km jižně od Trondheimu, jsou hnízdištěm bekasiny větší, káně rousné, jeřába popelavého, jespáka šedého, lyskonoha úzkozobého, kulíka hnědého, potáplice malé, skřivana ouškatého, pěnkavy jikavce, strnada severního a sněhule severní. Z E6, v okolí města Kongsvoll, vede parkem (zvláště v místech, kde je návštěvnické centrum) množství stezek. Vhodným místem k birdingu je také ptačí rezervace Fokstumyra, asi 20 km dále k jihu. K návštěvě této rezervace je nutné si obstarat povolení, které dostanete od správce, který bydlí blízko železniční stanice. Nedaleko severozápadního pobřeží Norska, se nachází za polárním kruhem rozlehlé souostroví Lofoten Vesteralen. Hnízdí tu přes milion mořských ptáků včetně buřňáčka malého a bělavého, alkouna obecného, papuchalka bělobradého a orla mořského. V zimě jsou tu tisíce kajek královských, rarozi lovečtí a potáplice žlutozobé. Nejvhodnějšími jsou ostrovy Rost a Vaeroy na jižním konci souostroví a Vedoy (na jaře se tu shromažďují orli mořští). Pravidelné letecké spojení na ostrov Rost je z Bodo na pevnině a lodní spojení funguje z Bodo a Moskenesoyi přes Vaeroy. Ubytování a výlety po okolí si můžete vyřídit na adrese Destination Lofoten AS, Postboks 210, 8301 Svolvaer, Loften, Norway (tel: 088 73000). V létě se tu dá během vyhlídkových plaveb z Andenes vidět množství kytovců. Andenes leží na nejsevernějším ostrově Andoeya, který je dosažitelný po silnici z Narviku a Tromso.

Varanger
Poloostrov se nachází poblíž nejsevernějšího bodu Evropské pevniny, 400 km za polárním kruhem. Terén je pustý a zima je tu i v létě. Přesto jde o skvělé místo pro každého, kdo se chce potkat s arktickými druhy jako je kajka bělohlavá a královská, chaluha malá a potáplice žlutozobá nebo chce pozorovat nejrůznější druhy bahňáků (shromažďují se tu např. břehouši rudí, vodouši tmaví a lyskonozi úzkozobí. Některé tyto druhy se tu vyskytují v neuvěřitelných počtech. Na konci března roku 1996 se zdržovalo mezi pobřežním Varangerbotnem a Vardo 3.500 kajek královských a 5.300 kajek bělohlavých a v květnu 1996 tu bylo napočítáno 381 kajek královských (24% bylo dospělých samců) a 9.586 kajek bělohlavých (54% dospělých samců). V půlce května 1999 se pohybovalo k východu podél pobřeží přes tisíc potáplic žlutozobých, 1.700 chaluh pomořanských a 300 chaluh malých.
Během krátkého léta je tu možné zastihnout přes 100 druhů ptáků během několika dní, což je neuvěřitelné množství, když se přihlédne k tomu, jak blízko Severnímu pólu se celá tato oblast nachází. V zimě klesá počet druhů na 40.
Z Varangerbotnu ležícího na špičce Varangerfjordu se jede východně podél pobřežní po Route 98 na Nesseby. Zde se odbočí ke kostelíku, kde se dá zaparkovat. Odsud se pokračuje pěšky k jihu, kde je malá vodní nádrž, na které se obvykle vyskytují lyskonozi úzkozobí. Malá zátoka na západě stojí také za kontrolu. Bývají tu kajky bělohlavé. Východně od Nesseby projděte březové houštiny. Hnízdí sýkory laponské (v budkách) a čečetky bělavé. Pak se pokračuje na Vadso (je dostatečně vzdálené, aby tu v zimě byla mořská hladina bez ledu), kde bylo v přístavu pozorováno 900 kajek bělohlavých. Krásný výhled na moře poskytuje ostrůvek se zapáchající továrnou na rybí olej, který je dosažitelný přes most jižním směrem z přístavu. Z pouličního osvětlení se ozývá ve Vardo zpěv jespáků šedých, kteří pak hledají na trávnícíh potravu. Na ostrůvku u Vadso (Vadsoya) je také malá vodní nádrž s výskytem lyskonohů úzkozobých. Těch tu může být třeba stovka. Na začátku července 1998 tu bylo 560 ptáků.
Dále na východ od Vadso je malý přístav na Store Ekkeroya, kde se dají vidět potáplice žlutozobé. Je tu také asi 500 m vysoký skalní útes s mořskými ptáky, kteří přitahují orly mořské a rarohy lovecké. Směrem do vnitrozemí je tokaniště jespáků bojovných v Salttjernu a na strných svazích Falkefjellu se dá najít kromě modráčků a čečetek bělavých i sovice sněžní.
Ve východním cípu poloostrova, na severním břehu fjordu, se nachází Vardo. Jde o malé město rozložené na dvou ostrůvcích spojených s pevninou podmořským tunelem. V přístavu se tu dají vidět kajky bělohlavé a královské. Na blízkém ostrově Hornoya, ke kterému jsou pořádány pravidelné vyhlídkové plavby (lístky se dají koupit v přístavu), je hnízdní kolonie alkovitých včetně alkounů tlustozobých. Sousedním ostrůvkem Hornoyi je Reinoya, kde se pěšky dá procházet přímo pod kolonií hnízdících ptáků.
Severně od Vardo je Hamningberg, kde sníh zůstává v úrovni moře po celý rok. Jde o skvělou lokalitu pro seawatching. Přímo v přístavu a v zátokách severně a západně od města se dá vidět potáplice žlutozobá. Nedaleko na jih od Hamningbergu vede do vnitrozemí (k západu) úzká a prudká stezka na Syltervikmiru, kde se zdržuje raroh lovecký.
Ve vnitrozemí a severně od Varangerbotnu se dá najít spousta ornitologicky zajímavých míst. Pokud je v oblasti hodně sněhu, pak je nutné při cestách do odlehlých míst počkat na sněhový pluh, který obyčejně protahuje silnici každé tři hodiny (přesný čas je uveden na tabulích na začátku silnice 890, severně od Skipagurry). Asi 135 km severně od Skipagurry je Berlevag. Podél silnice 890 se dají vidět hoholky lední, orli mořští, rarozi lovečtí, lyskonozi úzkozobí, chaluhy malé, sovice sněžní, ale i polární lišky a vydry.

V úzkém pruhu území, které náleží Norsku a táhne se mezi Finskem a Ruskem jižně od Kirkenes, se nachází smíšeným lesem zarostlé údolí Pasvik. Zde se v malých počtech zdržuje plachý tetřev hlušec, sovice krahujová, datlík tříprstý, brkoslav severní, sýkora laponská a křivka velká.
Pokud cestujete na Varanger v severním Norsku z Ivala v severním Finsku, pak je dobré se zaměřit na mokřiny podél cesty (např. 10 km severně od Utsjoki) a na holé vrcholky kopců. Můžete pak vidět káně rousné, raroha loveckého, jespáčka ploskozobého, lyskonoha úzkozobého, chaluhu malou, skřivana ouškatého a strnada severního.

Svalbard
Rozlehlé souostroví s úžasně rozeklanými skalnatými vrcholy tyčícími se nad poměrně úzkým příbřežním pásem nížin na západě, leží 657 km severně od pobřeží Norska. Ostrovy, které se nacházejí v polovině cesty mezi Norskem a Severním pólem, obývá 3.000 obyvatel. Určitě vás zaujmou úzkými, hluboko zaříznutými fjordy a divoce vyhlížející krajinou, která je místy narušena povrchovými uhelnými doly. Hnízdí tu lyskonoh ploskozobý (Phalaropus fulicarius), racek sněžný (Pagophila eburnea) a racek Sabinův (Larus sabini). Navíc se tu vyskytují desítky tisíc alkounů malých (Alle alle) a téměř čtvrtina světové populace medvěda polárního.
Nejvhodnější období pro návštěvu je mezi koncem června a začátkem července. Na medvědy je nejlepší srpen, kdy je severní a západní pobřeží, kterému dávají přednost, bez ledu a tudíž i přístupné pro lodě. Od půlky dubna po konec července tu slunce nezapadá a od poloviny listopadu do konce ledna nevychází. Za polární noci se dá nejlépe pozorovat polární záře (Aurora Borealis).
Dobrou příležitostí jak se dostat na Svalbard, je vyhledat si některou z početných lodních linek, která obeplouvá celé souostroví. Ačkoliv racci sněžní a Sabinovi, polární medvědi a mroži se vyskytují hlavně na severních a západních pobřežích. Mnohé lodě vyplouvají z Tromso na severu Norska, ale je možné i letět na Longyearbyen na ostrově Spitsbergen a tady si najít navazující loď.