| Oficiální název: Portugalská republika Hlavní město: Lisabon Rozloha: 92.082 km2 Počet obyvatel: 10 524 145 Oficiální jazyk: Portugalština Státní zřízení: republika Hlavní náboženství: 97% Katolíci (praktikujících asi 50%), 2% bez vyznání, zbytek protestanti různých denominací, Muslimové, Hinduisté Čas: SEČ +1 Měna: Euro (EUR) Víza: Bezvízový styk Podrobné informace: wikipedia, ministerstvo zahraničních věcí ČR |
1. Přírodní podmínky
Portugalská republika leží v jihozápadní Evropě na Pyrenejském polostrově a na Azorských ostrovech. Pobřeží je nížinné, sem tam lagunovité, na jihu s pobřežními útesy. Vnitrozemí vyplňují pahorkatiny, na severu hory. Podnebí je tu subtropické, rostlinný kryv tvoří převážně listnaté lesy a křoviny (zdroj: bedekr.cz).
2. Čas k návštěvě
Klima je po celý rok mírné a teplé až horké. Jih země je sušší a teplejší, směrem do vnitrozemí jsou vysoké teploty nepříjemné. Příjemné období k návštěvě přichází s posledním týdnem v březnu a trvá do třetího týdne v dubnu, kdy už hnízdí místní druhy a ptáci, kteří se vrátili z jihu hnízdit začínají. Tou dobou se dobře pozorují dropi a stálej ještě probíhá tah. Pro některé z druhů, kteří přilétají až v létě, je ještě brzo. Např. rorýs kaferský se vrací až od konce května a proto i červen stojí za uvážení pro návštěvu Portugalska. Na červenec a srpen raději zapomeňte, je příliš horko. Od konce září do října probíhá podzimní tah, další vhodné období k návštěvě.
3. Doprava
Prakticky všechny zajímavé druhy se vyskytují na jihu Portugalska, od pobřeží u Algarve a Baixo Alentejo nedaleko do vnitrozemí, na ploše asi 150 km x 200 km. Ideální možností je využít některý z prázdninových letů do Faro, což je hlavní turistické centrum v oblasti Algarve, kde je možné si zajistit ubytování a půjčení automobilu za přijatelnou cenu a přitom si projet jedny z nejlepších ornitologických lokalit Evropy. Bonusem může být nová dálnice, která vás po třech či čtyřech hodinách jízdy dovede ke Coto Doňana ve Španělsku, kde se vyskytují další jihoiberijské druhy, které v Portugalsku nenajdete. Řidiči, kteří si půjčí automobil, by se měli přesvědčit, že mají ve smlouvě formulku o možnosti vycestování do sousední země. Některé půjčovny tuto možnost negarantují. V oblasti Algarve je možné k přepravě využít veřejnou dopravu, ale auto budete potřebovat při návštěvě oblasti Alentejo. Mnohé místní komunikace jsou bohužel ve špatném stavu a Portugalci drží smutné prvenství v počtu nehod na silnicích. Je tedy dobré se alespoň jedním okem držet silnice a být si vědom toho, že místní policie není příliš tolerantní k rychlé jízdě.
4. Ubytování a stravování
Možnosti ubytování jsou široké a dostupné kdekoliv. Pokud tu máte zaplacený pobytový zájezd, pak je rozumné dát přednost polopenzi před plnou penzí, protože potraviny a nápoje jsou mimo turistická centra levné a vy tak nebudete vázáni na místo pobytu. K dalším možnostem patří levné penziony (pensoes), mládežnické ubytovny a kempy.
Jídla jsou vynikající a porce velké, doporučují se ryby s brambory, sendviče a polévky. V barech je za rozumnou cenu pivo (cerveja), místní alkohol a víno.
5. Bezpečnost a zdraví
Dávejte si pozor na zloděje v kempech a hlídejte si svá auta.
6. Ptačí druhy
Tato země žije ve stínu sousedního Španělska, přesto je tu možné vidět zajímavé druhy Iberského poloostrova, jako je slípka modrá, rorýs kaferský, straka modrá, nebo drop velký a další Středomořské speciality. Portugalsko může být atraktivní destinací pro ty ornitology, kteří dávají přednost na dovolené jedné či dvěma základnám, ze kterých mohou pokrýt území s velkou variabilitou výskytu druhů a kterým budou vyhovovat relativně levné náklady na pobyt.
K místním specialitám patří plameňák růžový (Phoenicopterus ruber), luněc šedý (Elanus caeruleus), slípka modrá (Porhyrio porhyrio porhyrio), drop malý (Tetrax tetrax) a drop velký (Otis tarda), ouhorlík stepní (Glareola pranticola), kukačka chocholatá (Clamator glandarius), lelek rudokrký (Caprimulgus ruficollis), rorýs kaferský (Apus caffer), straka modrá (Cyanopica cyanus), špaček černý (Sturnus unicolor), pěvec ryšavý (Cercotrichas galactotes), bělořit černý (Oenanthe leucura), pěnice brýlatá (Sylvia conspicillata), chocholouš vavřínový (Galerida theklae), vrabec pokřovní (Passer hispaniolensis) a pěvuška podhorní (Prunella collaris).
Poslední pozorování perepela evropského (Turnix sylvatica) pochází z července 1973. Dva ptáci byli viděni jižně od Lisabonu. V lisopadu 1997 byl jeden pták střelen v jižní části oblasti Alentejo.
Během jednoho či dvou týdnů na konci března a začátkem dubna je možné vidět 150 – 170 druhů ptáků.
7. Zajímavé lokality
Algarve
Algarve, neboli jižní pobřeží Portugalska, se táhne v délce 150 km od Cabo de Sao Vicente na západě k hranici se Španělskem na východě. V celé oblasti a směrem do vnitrozemí najdeme nejrůznější druhy prostředí – turistická střediska, dlouhé pláže, mořské zátoky, ústí řek, laguny, vyschlé vnitrozemské oblasti, borové lesíky, ale i dobře zavlažovaná golfová hřiště a obhospodařovaná údolí. Mnohé druhy táhnoucí na jaře k severu se zastavují na tomto jižním pobřeží. Mezi zdejší top druhy ovšem patří hnízdící slípka modrá.
Mokřady u Faro
Rozlehlé město Faro a turistická střediska v jeho okolí, mezi něž patří Albufeira, leží v sousedství jedné z nejlepších ornitologických oblastí Algarve. Birdeři, kteří přilétají do Faro, si mohou před tím, než přistanou, všimnout mokřin západně od letiště. Mohou také doufat, že odbavení proběhne co nejrychleji a oni budou moci vyrazit tímto směrem. Dá se tu totiž vidět nejen slípka modrá a straka modrá. K mokřadům se dá dostat, když západním směrem opustíte městskou část Montenegro přiléhající k letišti a vyrazíte skrze piniové lesíky, ve kterých žije straka modrá. Východně od Ludo Farm si prohlédněte sladkovodní lagunu severně od cesty (slípka modrá). Pokud tu slípku neuvidíte, nezoufejte, protože nejlepší místo v Algarve k jejímu pozorování neleží daleko odsud. Nejsnáze je totiž lze vidět na golfovém hřiští Sao Lourenco, což je jedno ze čtyř golfových hřišť v oblasti Quinta do Lago. Z města Faro musíte asi 10 km k západu směrem na Almansil. Pak se odbočí k jihu a pokračuje se až k parkovišti jižně od kruhového objezdu č. 6. U parkoviště najdete mostek přes Ría Formosa. Zde se dají vidět různí racci a rybáci. Pěšky se pak jde k východu ke kryté pozorovatelně v jižním cípu rákosím zarostlého rozlehlého jezera. Zde žijí slípky modré (např. 10 ex. v říjnu 1998). Na procházce kolem jezera můžete zastihnout kachnici bělohlavou, zrzohlávku rudozobou a chřástala malého.
Západně od města Faro se nachází další vhodná oblast k birdwatchingu – jde o hornatou plochu kolem Monchique, asi 25 km severně od Portimao (nejvyšší vrcholek Foia má výšku 90 m). Tímto kopcovitým pásmem prochází silnice N265, ze které se dá vidět skalník modrý, břehule skalní, pěvuška podhorní (v zimě) a strnad viničný. Abyste se dostali do údolí Odelouca, kde se vyskytuje výr velký a straka modrá, musíte jet z Portimao směrem do vnitrozemí a posléze zabočit doprava na N124 směr Silves. Před mostem přes řeku Odelouca se odbočí vlevo a pokračuje se po polní cestě vedoucí údolím. Polní cesta nakonec navazuje na silnici stoupající k Monchique.
Asi 275 druhů ptáků bylo zaznamenáno v oblasti zvané Quinta da Rocha, která se nachází mezi ústím řeky Alvor a řeky Odiaxere, západně od Portimao. Západně od ústí řeky Alvor zabočte k jihu ze silnice N125 (na protější stranu, než je silnice vedoucí k Mexilhoeira Grande) na cestu klesající k salinám (v létě racci zelenonozí) a k rezervaci Rocha (adresa je Rocha Reserve, Cruzinha, Mexilhoeira Grande, 8500 Portimao – otevřeno jen ve čtvrtek), která je provozována organizací A Rocha Trust, c/o 13 West Drive, Upton, Wirral, Merseyside, UK. Dále k západu po silnici N125 odbočte v Odiaxere severu a jeďte podle ukazatelů na Barragem. Dostanete se k nádrži Bravura, kde hnízdí vlaštovka skalní a strnad viničný.
Na samém jihozápadním konci Portugalska a Evropy se nachází Cabo de Sao Vicente, působivý jihozápadní konec poloostrova Sagres, kde dosahují vápencové útesy výšky 150 m. Tento mys je skvělým místem na rorýsy velké, skalníky modré a pěnice brýlaté. Suché vnitrozemí obývá několik poštolek jižních a dropů malých (zvláště podél silnice Cabo – Ponta de Sagres), stejně jako špačci černí a chocholouši vavřínoví. V zimě bylo kolem majáku pozorováno až 15 rorýsů velkých. Tento druh se vyskytuje i ve skalnatém vnitrozemí. Na podzim, nejlépe od poloviny září do poloviny října, probíhá nad poloostrovem silný tah dravců a seawatching může být zajímavý z Ponta de Sagres nebo z Ponta da Piedade (1.5 km jižně od Lagosu) v případě jihozápadních větrů provázených deštěm. K vidění jsou buřňáci a racci zelenonozí. Další mořské druhy (buřňáček americký a buřňáček madeirský) se lépe pozorují z lodí vyplouvajících k vyhlídkovým plavbám koncem léta či začátkem podzimu z přístavů v Sagres a v Portimao (v půli září 1998 asi 11 km jižně od Sagres bylo viděno 70 buřňáčků amerických; na přelomu června a července 1998 se ukázal u Ponta da Almadena jeden buřňáček madeirský a jeden buřňáček vlaštovčí).
Prvním místem, které si zaslouží pozornost při jízdě východním směrem z Faro, jsou saliny Olhao, které jsou v sousedství radiovysílače, který je vidět ze silnice N125 mezi Faro a Olhao. Tato lokalita byla jediným hnízdištěm ouhorlíka stepního v Portugalsku. Bylo jich tu ale jen pár a koncem 90. let zmizeli. Na východním konci Algarve, blízko hranic se Španělskem, na západní straně Río Guadiana, se nachází rezervace v Castro Marim (severně a západně od Vila Real de St. Antonio). Jsou tu čápi bílí, dropi malí (na suchých slaniscích, ale je obtížné je vidět), ouhorlíci stepní, pěnice brýlaté a skřivánci menší. K dalším druhům, které tu byli pozorované za tahu, patří plameňák růžový (přes 1.000 se jich zdržuje na salinách jihozápadně od Castro Marim), bahňáci, racek tenkozobý, rybák velkozobý a pěvec ryšavý. Abyste se dostali k oblasti salin, křovin a vyschlých ploch východně od Castro Marim, musíte nejprve z města k severu, podjet dálnici, pak zamířit k východu podle ukazatelů „transito local“ a zase zpět pod dálnici. V cíli můžete vidět ouhorlíka stepního, dropa malého, pěnici brýlatou a skřivánka menšího.
Baixo Alentejo
Zvlněná travnatá step, skalnaté vápencové výchozy, olivové sady, lesy a plantáže s korkovými duby, soutěsky kolem řek – to je jižní (Baixo) Alentejo, které místní nazývají Campo Branco (Bílá země) kvůli záplavě bílých květů kvetoucích na jaře všude kolem. Dají se tu pozorovat ptáci, které 75 km jižně, v oblasti Algarve nenajdete. Můžete tu potkat dropa velkého, lelka rudokrkého a rorýsa kaferského, což jednoznačně stojí za to.
Existují dvě možnosti, jak se dostat do oblasti jižního Aletejo z Algarve:
I. z Faro k severu po N2 na Almodovar, pak zabočit k východu na N267 směr Mértola;
II. z Albufeiry na sever delší, ale rychlejší cestou (1-2 hodiny) na Ourique, pak k východu na Castro Verde a pokračovat k Mertole.
V podstatě kterákoliv travnatá plocha východně od Almodovaru a Castro Verde stojí za pozornost (dropi a další stepní speciality. Mezi nejproduktivnější lokality patří:
I. okolí silnice, která opouští N123 asi 2-3 km východně od Castro Verde;
II. podél cesty vedoucí k severu a k jihu asi 12 km východně od Almodovaru;
III. okolí silnice, která vede k severu od západního konce Sao Joao dos Caldeireiros, směrem na Penilhos. Podél této silnice byl pozorován stepokur písečný, pěvec ryšavý a vrabec pokřovní. Na sloupech u silnice hnízdí čápi bílí. V některém z hnízd mohou squoteřit právě vrabci.
Největší Portugalská kolonie poštolek jižních, společně s několika páry rorýsa kaferského (v Mina de Sao Domingos, kousek k východu), hnízdí ve středověkém městě Mértola umístěném na vrcholku kopce, a v jeho okolí. Městečko z výšky shlíží na Río Guadiana na východním konci jižního Alentejo. Když pojedete z Mértoly po N265 k severovýchodu směrem na Serpu, mrkněte se po kukačkách chocholatých a mandelících hajních. Severně odsud byl několikrát pozorován luněc šedý na následujících místech:
I. uvnitř trojúhelníku vymezeného silnicemi mezi městy Serpa, Brinches a Pias;
II. v oblasti mezi městy Moura a Safara (společně s dropem velkým);
III. mezi městy Moura a Barrancos (společně se supem hnědým).
Hrad Noudar blízko Barrancos slouží jaké skvělá rozhledna, ze které můžete pokrýt široké okolí (výskyt dravců). Severně od vesnice může být zajímavé smetiště v Granja. Východně od města Moura se můžete dostat do Španělska. Když asi 500 m za hranicemi zabočíte doleva, přivede vás cesta k malé nádrži obklopené kamenitou plání. Vyskytují se tu oba dropi, stepokuři píseční a mandelíci hajní. Západně od Moury po N256, byli pozorováni kolem mostu přes Río Guadiana pěvci ryšaví. Čáp černý a orel jestřábí hnízdí v Pulo do Lobo. Jde o krásnou soutěsku s vodopádem (údolí Río Guadiana) severně od Mértoly.
Alto Alentejo (Severní Alentejo), které je součástí západního konce španělské Extremadury, je obývané stejnými druhy jako Alentejo jižní. Oblast je ale vhodnější na luňce šedé. Nejlepší je plocha uzavřená městy Évora, Elvas a Montfrote (východně od španělských hranic).
Cabo de Sines na jihozápadním pobřeží Portugalska, je nejlepším místem v zemi pro seawatching, zvláště za vlhkých podzimních jihozápadních větrů. Byl tu pozorován buřňák šedý (borealis a diomedea), buřňák středomořský (mauretanicus), buřňáček americký a racek Sabinův.
Brakická laguna Lagoa de Santo Andre na pobřeží ,asi 20 km severně od Cabo de Sines, a rákosiny, duny a lesy, které ji obklopují, je hnízdištěm luňce šedého, chřástala nejmenšího a kukačky chocholaté. Jde o velice známé místo výskytu několika vzácných pěvců, kteří se tu ukázali na tahu. Funguje tu kroužkovací stanice. Z dalekého východu sem zabloudilo během roku 1995 pět lindušek velkých (Anthus richardi), v únoru 1996 to byl strnad malinký (Emberiza pusilla) a začátkem roku 1997 třikrát strnad šedoramenný (Emberiza pallasi). Je možné, že tito „zpětní migranti“ ze Sibiře táhnou až sem do Portugalska, kde zůstávají, nebo táhli předchozí podzim ještě dále k jihu a na jaře se tu pouze zastavili na zpáteční cestě na Sibiř? Ať už je to jakkoliv, každý birder, který se vážně zajímá o rarity a navštíví Portugalsko na podzim nebo v zimě, by měl věnovat několik dní této lokalitě. Z N120 zabočte k západu na N261-2 směr město Melides, které leží u lagun. Severně od města jsou ještě Lagoa de Milides a na jih Lagoa de Sancha, které stojí také za prohlídku.
Ústí řek Sado a Tejo
Tato dvě mohutná ústí řek poblíž Lisabonu jsou z hlediska ornitologického významnou příbřežní oblastí Iberského poloostrova. A to i přes to, že jejich velké plochy byly nenávratně zničeny a poškozeny. Mnohé druhy tu hnízdí a mnohé tudy buď protahují nebo tu zimují. Během tahu se tu může zdržovat až 12.000 břehoušů černoocasých a 1.000 jespáků křivozobých, v zimě pak bylo jen u Tejo až 18.000 tenkozobců opačných. V okolní zemědělské krajině doplněné salinami, rákosinami a lesy korkových dubů se vyskytuje luněc šedý a drop malý.
Jižní část ústí řeky Sado o ploše 230 km2 je součástí rezervace s výskytem luňce šedého, lelka rudokrkého a straky modré. Severní část je přístupná po silnici přes Alcácer do Sal a trajekty z měst Troia plujícími k Setubalu. Východně od Setubalu (výskyt rorýsa šedohnědého) jeďte po N10 a pak zabočte po 14. km k jihu na cestu, která vás zavede k mokřadů bohatým ptactvem.
K rezervaci v ústí řeky Tejo (145 km2) se dostanete, když pojedete po N10 a východně od Vila Franca da Xira odbočíte v Porto Alto k jihu na N118. Po 10 km zabočíte k západu na cestu, která vás přivede po 4 km ke vstupní bráně rezervace. Odsud je to půl druhého kilometru pěšky k salinám, které jsou ve správnou dobu plné bahňáků. Korkové lesy jižně od vstupu do rezervace hostí luňce šedé, lelky rudokrké a straky modré. Další vhodná místa v okolí Tejo Estuary leží mezi Río Tejo a Río Sorrala (tzv. Lezirias Land), pak jsou to saliny v Alcochete a Montijo, a na jihu zemědělské plochy za městem Pancas (drop malý). Od mostu přes Tejo na silnici N10 ve Vila Franca da Xira pokračujte k východu a pak odbočte na širokou cestu k jihu značenou směrem na Sailing Centre. Tak se dostanete k Lezirias.
Na malém jezírku asi 5 km severně od Alcacovas byly pozorovány čírky úzkozobé a lysky hřebenaté. Alcacovas leží východně od Alcácer do Sal, na vnitrozemském konci rezervace v ústí řeky Sado. Cabo Espichel, západně od Setubalu, je dobrý na podzim za vlhkých jihozápadních větrů na seawatching. Také se tu zastavují tažné druhy včetně rarit typu lindušky velké a strnada obojkového.
Asi 70 km severozápadně od Lisabonu leží pobřežní Cabo Carvoeiro. Nedaleko odsud se nacházejí ostrovy Berlenga a Farilhoe, které jsou známé jako místo výskytu jediné kolonie buřňáka šedého (borealis) a buřňáčka madeirského v kontinentální Evropě. V létě jezdí pravidelná lodní linka z Peniche na ostrov Berlenga. Dostat se na ostrovy Farilhoe, vzdálené 35 km od pobřeží, kde hnízdí 50 párů buřňáčka madeirského, je mnohem složitější.
Nejvýznamějším Portugalským vnitrozemským sladkovodním mokřadem je Přírodní rezervace Paul do Boquilobo. Nachází se tu největší a nejpestřejší kolonie volavek v zemi (500 párů volavky stříbřité, 1.500 párů volavky rusohlavé, 100 párů kvakoše nočního a menší počty dalších druhů). Rezervace se nachází 20 km severovýchodně od Santarema (západně od údolí Tejo) a je přístupná ze severněji položeného města Golega.
Východně od Castelo Branco, ve východní části středního Portugalska, se dají vidět druhy, které jsou v zemi velmi vzácné, ale které lze běžně pozorovat v sousedním Španělsku. Patří k nim čáp černý, sup mrchožravý, sup bělohlavý, sup hnědý (vzácně), orel skalní a orel jestřábí, stepokur krásný (vzácně) a stepokur písečný, bělořit černý, vrabec pokřovní (v Ladoeiro), strnad viničný, drop malý a velký (vzácně kolem Idanha-a-Nova). Mnohé z těchto druhů se zdržují na horním toku Río Tejo, asi 20km jihovýchodně od Castelo Branco, podél španělské hranice. Za hranicemi se Španělskem, jižně od Segury, se nacházejí rozsáhlé travnaté pláně (mezi Brozas a Membrío), na kterých žije 800 – 1.000 dropů velkých a oba druhy stepokurů.
Údolí při horním toku Río Douro v severovýchodním Portugalsku při hranici se Španělskem, je domovem čápa černého, mnoha dravců, kukačky chocholaté, lelka rudokrkého, mandelíka hajního, bělořita černého, pěnice mistrovské, chocholouše vavřínového, vrabce skalního a strnada viničného. Věnujte se oblasti jižně od města Miranda do Douro v místech, kde se tok řeky obrací k západu.