PLAINE DE LA WOËVRE (Francie)

Charakteristika oblasti

Lorraine a zvláště pak pláně Woëvre, jsou první místa, kde jeřábi přistanou pozdě odpoledne hned poté, co se dostanou do Francie po celodenním letu ze Severního Německa. Zdejší krajinu tvoří mozaika dubových lesů, pastvina a polí, tečkovaná rybníky a mokřady. Mnohé z rybníků byly vybudovány ještě ve středověku a na podzim jsou každoročně po výlovu prázdné. Tím mají jeřábi zajištěny příhodné podmínky pro svůj odpočinek a nocování. Ve stejnou dobu jsou rozsáhlé lány polí v okruhu 5 – 10 km, ze kterých byla právě sklizena kukuřice, připraveny nabídnout ptákům dostatek potravy. Množství jeřábů, kteří se tu na podzim shromažďují, je proměnlivé. Nicméně, některá hejna dosahující počtu až 2.000 ex., využijí nabídky všech zdejších zdrojů a zůstanou tu přes zimu. Naproti tomu tisíce jeřábů, které sem přiletí během února a března, využívají k odpočinku zatopené louky a mokřiny. Tohle schéma zůstává stále stejné. První kompletní sčítání jeřábů, které proběhlo v březnu 1988 odhalilo, že tou dobou odpočívalo v okolních pláních přes 30.000 ptáků. Poslední pozorování naznačují, že současné počty jeřábů jsou vyšší z důvodu jejich rostoucí populace a navzdory i tomu, že se jen nedaleko odsud nachází věhlasné jezero Der-Chantecoq (asi 100 km). Pláně Woëvre jsou také jediným místem ve Francii, kde se několik párů jeřábů v březnu shromažďuje ke hnízdění.

Od severního okraje pláně směrem k jihu se dá najít pět hlavních ploch, které jeřábi k odpočinku využívají. Dvě z nich jsou již po více než 20 let bedlivě sledována a mají zásadní důležitost jako shromaždiště a zimoviště těchto ptáků.

Billy-les-Mangeinnes (též Billy-sous-Mangennes) – plocha č. 1

Nejstarší obyvatelé této vesnice tvrdí, že tu jeřáby pozorují každoročně odjakživa. Sporadické údaje z konce 19. a začátku 20. století, které často pocházejí od německých vojáků potvrzují předpoklad, že i řada místních názvů užívajících francouzského slova Grue se vztahuje právě k výskytu jeřábů. Novodobí ornitologové objevili toto místo až na konci 70. let. První hejno zimujících ptáků (31 ex.) bylo pozorováno v zimě 1977-78, stejně jako v Landes de Gascogne a jen o rok později, než tomu bylo u jezera Der-Chantecoq. V současné době tu zůstává až 1.000 ptáků (zima 2000-01) a jedná se tak o nejsevernější zimoviště jeřábů v Evropě. Na jaře se tu pak zastavuje minimálně 10.000 až 15.000 jeřábů.

Srdce této plochy je nyní chráněno organizací Conservatoire des Sites Lorrains, která s pomocí evropských ochranářských fondů skoupila 80 ha podmáčených luk, na kterých se nachází hlavní nocoviště. Podařilo se jí získat také několik okolních mokřadů včetně rybníků Romagne (14 ha) a Amel (130 ha). Celá plocha náleží mezi SPA oblasti.

Jeřábi se tu dají snadno pozorovat z obecní pozorovací budovy, ve kterém je zřízena stálá expozice pro návštěvníky.

Herméville – Etain – plocha č. 2

Tato plocha je známá jako shromaždiště jeřábů už nejméně 20 let. Hlavně pak v jarním období. Zajímavější počty jeřábů (několik tisíc) tu byly prvně zaznamenány začátkem 90. let. Od té doby jsou zde pravidlem. Po prvé tu jeřábi zimovaly na přelomu let 2000-01 a v zimě 2004-05 tu bylo už asi 300 ptáků.

Lachaussée – plocha č. 3

Tato vesnice leží v sousedství stejnojmenného rybníka Lachaussée, který je největší (340 ha) v pláni Woëvre a založen byl ve 14. století. K nocování jeřábi využívají na rybníce několik míst. Masový průtah tisíců jeřábů na jaře roku 1982 nad těmito místy odhalil ornitologům skrytý význam této lokality. Příští zimu tu zůstalo několik stovek jeřábů. Lachaussée je v současné době jedno ze dvou nejdůležitějších míst v oblasti pro odpočinek a zimování jeřábů.

Rybník je součástí Regionálního přírodního parku, vztahuje se na něj Ramsarská úmluva a je i součástí evropského SPA projektu a přesto není důsledně chráněn. Zvláště jeho management je nedostatečný (výška vodní hladiny, lovení, vyrušování). Zdá se, že je stále ještě vhodný pro jeřáby, ale je nutné ještě hodně udělat, aby se stal skutečným útočištěm pro migrující a hnízdící ptáky.

Jezero Madine (lac de Madine) – plocha č. 4

Tohle jezero je vůbec největší v Lorraine (1.100 ha) a bylo vybudováno koncem 70. let jako vodní rezervoár. Jezero je atraktivní pro mnohé vodní druhy ptáků. Jeho součástí je ostrov, který často využívají jeřábi k odpočinku. Zdržují se tu hlavně na podzim a někdy v zimě. Jezero je součástí evropského SPA projektu a vyhlášeno bylo také jako národní lovecká rezervace.

Bouconville-sur-Madt – Gironville-sous-les-Côtes – plocha č. 5

Na této ploše se nachází několik rybníků a mokřadů využívaných jeřáby k nocování. Ptáci se tu zdržují hlavně na podzim a v posledních desíti litech také v zimě. Zimu 2004-05 tu trávilo asi 400 jeřábů. Plocha č. 5 se nalézá dost blízko plochy č. 4 a tak se stává, že ptáci z obou oblastí zalétají ke stejným místům hledat potravu.

Kroužkovaní jeřábi

Každým rokem je na pláni pozorováno několik barevně značených jeřábů. Zajímavý příběh provází ptáka značeného N04 ze Švédska, kterému se tu říká „Madame Rouge“. V listopadu 1985 byl zraněn během prudké bouřky v Lorraine a následně byl označen červeným kroužkem a ve věku dvou let propuštěn na svobodu 15. března 1986 poblíž plochy Billy-les-Mangiennes. Následně byl N04 zastižen v dubnu 1987 u švédského jezera Hornborga, kde se zdržoval v následujících letech až do roku 1995. Mezitím byl pozorován i v Německu (Rügen) a ve Španělsku (Huelva). Naposledy byl zastižen 13. dubna 1995 ve Švédsku. Jeho kroužek byl do růžova vybledlý a čísla na něm nešlo téměř odečíst. Předpokládá se, že se Madame Rouge narodila ve Švédsku v roce 1984 a v době posledního pozorování byla stará 11 let. Během následných let po roce 1995 byla několika pozorovateli na jezeře Hornborga rozpoznána Madame Rouge, ale potvrdit její identifikace podle čísla kroužku už nebylo možné.

Hnízdící jeřábi

Nalezení hnízdícího páru v roce 1995 po mnoha předešlých letech pozorování, bylo nejvýznamnějším úspěchem ochranných opatření aplikovaných na mnoha místech v oblasti pláně Woëvre. V současné době každoročně hnízdí několik párů jeřábů nejméně na dvou lokalitách – jedná se většinou o klidné rybníky. Mladí jsou pak vychovávaní na stále vzácnějších loukách, které jsou postupně vytěsňovány kukuřičnými, ječmennými a řepkovými poli.

Jeřábi a zemědělství

Z historického hlediska nebyly až do 80. let v Lorraine zaznamenány žádné významné problémy související s výskytem jeřábů v této oblasti. Možná, že právě tento fakt byl klíčem k úspěchu „jeřábího projektu“ v Billy-les-Mangiennes, kde byl ve spolupráci s místními zemědělci uplatněn agroenvironmetální program směřující k ochraně luk a pastvin. I když tu je jeřábů relativně dost, tak jsou rozptýleni po velké ploše a existence rozsáhlých pastvin limituje škody, které působí zemědělcům.

Několik stížností ze strany farmářů se objevilo až v roce 1984 a důrazněji zazněly o 12 let později v roce 1996. V posledních letech se škody projevují opakovaně, zvláště pak v únoru a v březnu na nově osetých polích ječmene. Hlavním důvodem je bohužel časová shoda časnějšího příletu táhnoucích jeřábů a výsevu jarních odrůd ječmene. Celá situace se vyhrotila v roce 2004, kdy se farmáři a jejich organizace prvně pokusily vyčíslit škody způsobené ptáky v celé oblasti pláně Woëvre. Ze strany oprávněných úřadů jim náhrada přiznána nebyla, ale problém tu i nadále zůstává. Pozorně je sledována situace v sousední okrese Champagne, kde místní samospráva v rámci jakéhosi experimentálního programu farmářům kompenzaci škod přiznala.

Jeřábi a turistika

Turistika zaměřená přímo na jeřáby není v Lorraine příliš rozvinuta. Jedním důvodem je blízkost mnohem známější lokality, kterou je jezero Der-Chantecoq (100 km daleko) a dalším důvodem jsou počty jeřábů na pláni, které jsou menší a ptáci jsou navíc rozptýleni po velké ploše.

Možnosti ubytování v oblasti pláně Woëvre jsou skromné a návštěvníci je musí hledat v menších městech ležících na jejím okraji: Etain, Verdun, Jarny v severní části pláně, Saint Mihiel, Pont-a-Mousson, Toul a na jihu.