birdwatcher.cz

PYRENEJE, 28. října 2004 (Francie)

Předpověď počasí naznačovala, že se to blíží. Posledních pět dní ležela nad celým Baskickem mlha hustá jako bavlněná pokrývka. Všude kolem hvězdárny v průsmyku Organbidexka pod vrcholem Col Libre panuje klid a mír. Všichni nedočkavě čekají: lovci na holuby, které střílí a ornitologové na ptáky, které tu pozorují a sčítají. V tomto okamžiku se tu ale nic neděje. Snad už zítra. Nezbývá než čekat.

V noci se začíná ozývat hukot. Jižní vítr nabývá na síle. Každý z pozorovatelů rozespale naslouchá, jestli se neozve vzdálený křik.

Náhle, kdesi daleko, zazněl dlouho očekávaný hlas. Konečně přilétají!

Všichni se překotně derou ze spacáků a vybíhají ven. Vítr ještě nedokončil svoji práci, obloha je stále zahalená mlhou. Její chuchvalce kryjí okolní svět. Kdesi v ní se skrývají i jeřábi. Po celý zbytek noci se ptáci vracejí proti větru a znovu nalétají do hor, aby se pokusili v husté záplavě oblačnosti najít cestu přes hřebeny. Je jich stále víc a víc. Jejich hlasitý křik se přibližuje a zase vzdaluje. Občas je slyšet hvízdavý hlas mláďat. Obloha je plná jeřábů. Kolik jich asi může být? Zatím se to zjistit nedá. Snazší to bude až za svítání. Teď je lepší dát přednost spánku.

Svítá. Na obzoru se třpytí purpurové a oranžové barvy vycházejícího slunce. Vypadá to na krásný slunečný den. Silný jižní vítr se změnil na severovýchodní brízu. Podmínky nasvědčují tomu, že tento den bude ideální pro ptačí tah. Vzduch je křišťálově čistý, dohlednost nádherná. Pozorovatelé si přikládají k očím dalekohledy.

Najednou jeden z nic vykřikne: „Mám něco hodně daleko na severovýchodě. Myslím, že jsou to jeřábi.“ Prozatím je vidět jen malá tmavá linka pohybující se vzduchem ve vzdálenosti asi 20 km. Je nutné ještě chvíli počkat na ten správný moment, kdy už se dají ptáci sečíst. Ten správný okamžik se ale nesmí propást. Blíží se další hejno. Pak rychle, jako nekonečný vlak, jedno hejno následuje další a další. 157, 235, 44, 12, 734, 532, 24, …. Jeřábi prolétají průsmykem následující čtyři hodiny. Pak klesají dolů k obzoru. Některá hejna jsou velice vzdálená a musí se sčítat pomocí stativových dalekohledů. Jiná jsou tak blízko, že je lze přehlédnout pouhým okem. Jsou vidět červené čepičky starých ptáků a nevýrazné opeření mladých. Během tahu si ptáci lidí vůbec nevšímají.

Ke konci dne překročilo Pyreneje nad průsmykem Organbidexka 15.134 jeřábů ve 122. hejnech, což je asi 57% všech ptáků, kteří tu každoročně nad hlavami pozorovatelů přelétnou. Ve stejnou dobu jsou jeřábi monitorování na dalších dvou místech. Nad Lizarrietou bylo sečteno 10.103 ex. a nad Linduxem 21.787 ex. Celkem tedy 58.136 ptáků, což je zatím nejvyšší počet, jaký tu byl zaznamenán. Tah jeřábů přichází náhle a většinou proběhne během jednoho nebo dvou dní.

Vlevo množství jeřábů přetahujících přes hřebeny v závislosti na denní době.
Vpravo počty jeřábů v letech 1981 – 2004 na lokalitě Organbidexka a celkové počty ze tří baskických ptačích pozorovatelen.

Zdroj: LUNDIN G. and authors. 2005: CRANES – where, when and why? Supplement 2005 no. 43 of Var Fagelvärd, Swedish Ornithological Society.

Pro ptáky to znamená především boj. Pyreneje tvoří na jejich tahové cestě z Andalázie či Extremadury obrovskou překážku. Aby překonali tento horský řetězec, musejí během několika kilometrů vystoupat ze stometrové nadmořské výšky o 1.500 m výše, což je stojí hodně námahy. Hlavní období podzimního tahu trvá od 20.října do 11. listopadu s vrcholem kolem 1. listopadu.

Někdy ptáci táhnou ještě do konce prosince. Vše záleží na příznivém počasí. Zima přichází v horách brzy. Za špatného směru větru jsou jeřábi nuceni využívat stoupavých proudů a termiky. Stává se, že se tímto způsobem dostanou kupředu jen o čtyři nebo pět kilometrů za dvě hodiny. Příležitostně se za velmi špatných meteorologických podmínek musejí vrátit do plání v předhůří a vyčkat vhodnějšího počasí. Někdy přinutí ptáky přistát v horách nečekaná sněhová bouře.

Nejen špatné počasí znepříjemňuje ptákům překonat Pyreneje. Jsou tu také lovci. V západní části Pyrenejí se s oblibou loví holubi a období jejich lovu se bohužel kryje s tahem jeřábů. Když jsou jeřábi nuceni v důsledku nepříznivých podmínek změnit směr, mohou se setkat s kanonádou lovců, která na ně působí velice rušivě. Není výjimkou, že se jejich tah zastaví a vystresovaní ptáci se vracejí zpět.