Je to tady, nastal čas šoupálků. Přesněji tedy další ročník projektu RAS na šoupálkovi dlouhoprstém. Když jsem si to spočetl, s překvapením jsem zjistil, že už je to desátý rok, co za tímto druhem vyrážím s druhou půlkou února do lesů nad Soběšicemi u Brna. Cílem je každoročně za stabilního nasazení odchytat dospělé ptáky ve vybrané oblasti a zjistit, jaká je míra jejich přežívání a jak se mění věková struktura populace. Každoročně kontroluji tři desítky ptáků a stíhám to plus minus do začátku března. Jen vloni mi to nevyšlo, byl jsem v zahraničí a ptáci pak začátkem března už vůbec nespolupracovali. I když mi v době, kdy jsem byl pryč, pomáhala kamarádka Lenka, odchytnout se podařilo jen 17 jedinců, a to se skřípěním zubů a s extrémním nasazením. Dokonce jsem uvažoval, že s tímto projektem už seknu, když se šoupálci vytratili. Alespoň takový jsem měl pocit.
No ale letos to chci zkusit znovu, chci pokračovat. S druhou polovinou února jsem zakleklý ve startovních blocích odhodlán dosáhnout výsledků srovnatelných s předchozími roky. To aby bylo co porovnávat. Mám štěstí, počasí je ucházející, beru svoji opotřebovanou, mírně potrhanou monofilamentovou šestku s nefunkčním spodním lankem a pěkně od jihu začínám obcházet stará známá teritoria šoupálků. V lese pokřikují brhlíci, ozývá se melodický zpěv brávníků, vzrušené hlasy strakapoudů a občas se nad lesem ozve i trylek skřivana. Šoupálci se spontáně neozývají, k reakci je musím vyprovokovat nahrávkou. Zdá se, že jejich počty přece jen lehce prořídly a nepotkávám ani tolik starých známých s kroužkem, který ode mě dostali v předchozích letech. Odchyt se ale daří. Občas se nějaký starý matador odmítne podívat blíže k síti, protože si nahrávku nebo uvíznutí v síti pamatuje. Občas ho přemluvím nahrávkou jinou. Většinou se ale chytají noví, převážně loňští ptáci. Jsem zvědav, jaké budou na konci února, nebo začátkem března, až celou oblast projdu, výsledky. Na každého ptáka připadá dobře hodina v terénu, ale stalo se mi zrovna tuto sobotu, že jsem síť natáhl mezi dvěma teritorii a chytili se oba samci. Taková vstřícnost potěší. Ke konci dne jsem vždy pěkně ušlapaný. Když ale ptáci spolupracují, je to příjemné vyčerpání. Zvlášť, když ho vyvolal pobyt v předjarním lese plném ptačích hlasů, křiku žlun, naříkání datlů a houkání doupňáků. Už teď se těším na další víkend a doufám, že už to zima konečně vzdá a začne se oteplovat. Špačci už jsou tady, tak to snad klapne.
Šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris), druh, který se celoročně zdržuje na svých teritoriích ve smíšených lesích.
Šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris) je sice nenápadný, aby splynul s kůrou stromů, zblízka je to ale elegantní a pestrý opeřenec.
