Jaro má vzít zase chvíli za své. Na další dny je hlášen příliv arktického vzduchu a prudký pokles teplot. Nemá cenu otálet. Když odjíždím z práce, je krásně slunečno, Aladin na noc ukazuje jen mírný větřík a nulové srážky, jedu. Doma rychle hážu do auta všechno potřebné vybavení, sítě, tyčky, kotvy, spacák, a vyjíždím směr Blučina. Něco po páté už parkuju na kraji zmenšujícího se mokřadu na kraji vesnice. Všude po jeho obvodu se bagruje, bude tu nový obchvat a logistické haly. I když na ploše mokřadu stále ještě stojí voda, ptáci tu skoro žádní nejsou. Ve výšce krouží samec pochopa, na vedlejším poli postává dvojice čejek a když ťapu v holinách na druhou stranu, zvedám tři bekasiny. Plochu s nižší vegetací pro čtverec bahňákovek nacházím na tradičním místě. Stačí půl hodinky a vše je nachystáno. Ve vysoké uschlé stařině začínají kodrcat bažanti a nedaleko prochází skupina srnčí. S vytažením sítí čekám až na šero. To už mám za sebou svačinu, pivko na žízeň a uprostřed čtverce spouštím mix chřástalích hlasů. Déšť, který se blížil od severozápadu, se rozpadá a jeho zbytky mě obcházejí od jihu. Panuje téměř bezvětří.
Dělám si každodenní lekce španělštiny na Duolingu a jdu se projít k sítím. Je ticho. Nevypadá to na tahovou noc, protože jindy jsou s příchodem tmy slyšet z oblohy hlasy. Vracím se do auta, abych zkoukl jeden díl seriálu a opět pozoruji od auta okolí. Krátce se ozývá hlas vodouše rudonohého. Sítě jsou stále prázdné, proto se jdu na hodinku natáhnout na sedadlo spolujezdce.
Prvního vodníka přináším hodinu před půlnocí. Zdá se, že se byl večer projít a omylem strčil hlavu do oka sítě. Stačilo málo, aby mi pláchl. Je to drobek, zřejmě samice, podle celistvě šedého podbradku +2K pták. Pak už nic. Jsem rád, že mám aspoň jednoho chřástala. Obloha zůstává tichá, hlučnou noční kulisu vytváří jen blízká dálnice a moje nahrávka.
Noc je chladná. Ještě, že jsem nešetřil s oblečením. Čvachtám stejnou pěšinkou tam a zpět, objevují se hvězdy, nové logistické haly svítí a dálnice hučí.
Ve tři ráno nacházím na zemi na stejném místě, kde uvízl v oku vodník, chřástala kropenatého. Drobek je klidný a síťovinu má přes sebe jen lehce přehozenou. Když čtverec sítí obcházím, nacházím asi metr nad zemí další dva vodníky. Tak přece jen něco táhne.
Až v pět hodin, kdy už začínají aktivovat bažanti, s rozpouštějícím se šerem v síti zahlédnu další dva ptáky. Jeden vyskakuje dřív, než k němu dojdu, a odlétá. Byl to mohutný chřástal vodní. Další vodník je zachycený za obě křídla. Noční pochůzky mi tedy vynesly pět chřástalů. To není špatné. Pomalu kasám sítě, poslouchám pozpěvující strnady rákosní a z vyššího rákosu zaznamenávám útržky zpěvu modráčka. Chvilku jen kousek od stažených sítí švihá proutkem další chřástal kropenatý. Příchod nového dne je parádní, ostatně jako vždycky, když je doprovázen rostoucí aktivitou ptáků a slunečními paprsky. Na betonovém víku nedaleké odvodňovací studny se natřásá bažantí kohout.
Jsem rád, že jsem využil této noci. Kdoví, jestli se tu ještě v nejbližších týdnech budu moci otočit. Krásně jsem si připomněl, jak kouzelné to jarní chytání chřástalů může být. S přehledem stíhám i začátek klouzavé pracovní doby. Díky bdění jsem bohatší o noc s chřástaly.
Chřástal kropenatý (Porzana porzana).
Častější chřástal vodní (Rallus aquaticus).
