birdwatcher.cz

12.1.2020: S Žóžou na husách

Po pracovní sobotě je tu volná neděle. Kolega Miroslav Stehlík včera při pozorování severských hus u Pohořelic našel nejen bernešku rudokrkou, ale u nás i tu nejvzácnější bernešku tmavou. Je jasné, kam pojedeme. Píšu v množném čísle, protože tentokrát mi dělá společnost synek Jožka. Na konci roku mě požádal, jestli by nemohl být zařazen do soutěže CBC probíhající mezi členy Klubu 300. Vyhověl jsem mu a on teď pronásleduje každý nový druh.

Vyjíždíme až něco po osmé, obloha je modrá, sluníčko svítí a vítr je jen velmi mírný. Vypadá to na krásný den. Jižně od Modřic sice visí ve vzduchu lehká mlha, ale tu snad slunce brzy rozpustí.

Pod Pohořelicemi odbočujeme na Velký Dvůr. Už na kraji obce, když vidím na jednom místě parkovat asi sedm aut, začínám tušit, že se myslivci budou snažit využít každý den zbytku lovné sezóny hus. A mám pravdu, podél Mlýnského náhonu číhají rozestavěné postavy s puškami. Na poli před nimi je v lehkém oparu asi 8000 hus. Stavíme až u Vilémova a chystáme si stativáky. Jožka má moji prastarou Meoptu Sport. Prohlížíme několik krajních hus, když se hejno začíná zvedat. Nezvedá se ale ze své vůle, směrem od hlavní silnice frčí polem Duster, který se snaží hejno zvednout směrem ke střelcům. Tisíce ptáků jsou s křikem během chvilky ve vzduchu, zmateně létají všemi směry. Ozve se pět nebo šest výstřelů. Nevím, jestli kvůli tomuhle museli najíždět do hejna pasoucích se hus. Hlasitě nadávám. Tuhle potřebu zastřílet si za každou cenu nechápu. Namísto, aby se věnovali přemnožené černé a srnčí, tak tu pálí na husy. Ochránci. No nic, zapisujeme si datla, který se zvedá z blízkého topolu a zvonka na špičce keře. Některé husy se točí nedaleko nad polem u jednoho z výtažníků Vrkoče. Jedeme jejich směrem. Než sednou a uklidní se, zajíždíme krátce ke Starému rybníku.

Bahna vypuštěného rybníka jsou prázdná. Snad také proto, že i zde se jejich krajem prochází picmen s puškou. Až někde v polovině té rozlehlé plochy píchají zobáky do bahna tři kolihy a na protějším břehu postávají volavky popelavé. Krajem lese přeletují koňadry a modřinky, ozývají se hýli a naříkavý hlas datla. Je nádherně, vítr téměř nefouká. Teď jsme si mohli pěkně v klidu a po slunci prohlížet tisícihlavé hejno hus na pastvě. Mohli… nebýt těch figur.

Ještě než přijíždíme k výtažníkům u Vrkoče, potkáváme kolegy z Klubu 300. Jsou v terénu už od rána a byli svědky i svérázného způsobu lovu hus místními myslivci. Stejnou bandu už ráno pozorovali při lovu u Věstonické nádrže VDNM. Z vnější strany obestavěli jednu z hrází této přírodní rezervace a při rozletu hus to vesele pálili přímo do její plochy. Pochybuji, že se před výstřelem vůbec přesvědčí, po čem to vlastně střílí. A to se v hejnech vyskytují vzácné druhy bernešek a husy malé. Škoda mluvit.

Obcházíme políčko severně od rybníčků. Sedí tu tak 1500 hus. Mezi námi a hejnem je vysoký pás rákosí. Dá se pozorovat jen v jeho mezerách. Až na pár hus velkých, jsou to všechno běločelky. Na jednom místě je vidět trochu lépe. Vždy přehlédnu menší výsek hejna a posunu se s dalekohledem o kousek dál. A mám štěstí, zrovna, když mi volá Pepe, nacházím v zorném poli nádhernou dospělou husu malou – tvar skvrny, zářivý žlutý kroužek kolem oka, kulatá hlava, kratičký zobák – vše sedí. Husa je na hřebínku terénní vlny a ukazuje se jen, když zvedne hlavu a kontroluje okolí. Přichází další kolega, Bohuslav Petřík. Společně se kocháme tímto nádherným druhem. Zkouším naslepo střelit pár cvaků jejím směrem, snad se nějaký dokumentační obrázek podaří. Obcházíme hejno ještě kousek podél pole, ale berneška tu žádná není. Aniž bychom je rušili, v klidu odcházíme. Tohle mi vrátilo náladu. Navíc to dokonalé počasí, den jako korálek. Jde se dál.

Zajíždíme kousek do polí před Drnholcem, ale husy tu nejsou. Parkujeme tedy u zamrzlé Mušovské zdrže na hrázi s Dyjí. Na oku volné hladiny plavou nahusto lysky (450 ex.) a na vodě odpočívají kachny a kopřivky (20 ex.). Dělám pár fotek a přesouváme se k Věstonické zdrži.

Prohlížíme hladinu z jejích SZ cípu. Hus jsou tu tisíce, odhadem tak 15000 ptáků. Bohužel je teď máme proti slunci. Ale i tak se snažíme prohlédnout ty nejbližší. Odečítám červený límec J15 husy velké. Po půlhodince sedáme zase do auta a o chvilku později parkujeme u rybárny, tedy v JZ cípu nádrže. Do okolních polí se rozletují stovky hus, které už jsou napojené a letí pokračovat v pastvě. Přesto jsou na ledě a vodě daleko před námi stále ještě tisíce severských hus. Daří se nám odečíst další červený límec S93 a s většími obtížemi i žlutý límec H382 hus velkých. Teď máme všechna krásně nasvícené sluncem v zádech. Nalézáme pár ostralek, samce kachničky mandarínské, desítky majestátných hus tundrových a dokonce i zajímavého křížence nejspíš bernešky bělolící s nějakou husou. Mezi ostrůvky poletuje šest orlů mořských. Čas postupuje, husy se přeskupují, některé odlétají a jiné zůstávají na vodě. Po hodince už mám oko pěkně vytahané. Až na ranní setkání s myslivci to byl skutečně nádherný den. Vracíme se kolem pole, kde byly husy ráno. Teď je ale prázdné. Pokračujeme tedy až domů. Jožka už plánuje, kam vyrazíme příště. Myslím, že si to náš Žóža taky užil.

Dospělá husa malá (Anser erythropus).

Husa malá (Anser erythropus) v hejnu běločelek.

Poměrně početné kopřivky obecné (Anas strepera) na Mušovské zdrži VDNM.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *