12.2.2021: Dobíjení baterií

Když ráno vidím, jaké se dnes chystá počasí, obloha je vymetená a vlastně i ta zima je snesitelná, vracím se domů, převlékám se do terénního, na záda hážu bágl s optikou a za chvíli už jsem zase před domem, sedám do auta a jedu k jihu. Minulý víkend jsem v terénu kvůli špatnému počasí vůbec nebyl a teď už mám absťák, je třeba si to trochu vynahradit.

Už něco po osmé parkuji v nejvyšším bodě panelové cesty šplhající se do polí kousek nad Blučinou. Vlastně jsem tu byl i minulou sobotu. Po ránu panovalo stále šero. Z nízké tmavé oblohy drobně pršelo. Když jsem vylezl z auta, ledový vichr mi hned přibouchl dveře a pustil se do mě pěstmi. Oči mi za chvíli slzely a auto za pár minut pokrývala vrstva ledovky. Prostě to nešlo. Vlezl jsem do auta, počkal, až topení ohřeje přední okno, abych přes něj něco viděl a zase jsem se potupně vrátil do Brna. Ještě, že kolem mě aspoň těsně před útěkem přeletěla čtveřice skřivanů polních a jedna linduška luční. Dnes je situace naprosto odlišná. Modrá obloha plná slunce, ledovka sice stále kryje všechny předměty a vegetaci v okolí, ale tentokrát je pocukrovaná zářící vrstvičkou sněhu a led se ve slunci leskne a chroupe pod nohama. Koupu se ve sluneční lázni. Musím mhouřit oči, sníh mě téměř oslepuje, vítr nefouká, ledovka svítí jak drahokamy a já se pouštím pomalým krokem do polí. Je nádherně. Z remízku se ozývají desítky vrabců polních, na větvích vrby mezi rybníčky sedí dvacítka strnadů obecných, z blízkého lesa se mezi větrolamy pouští káně lesní, ozve se křik žluny zelené a ze strouhy vzlétne linduška luční. Je dokonale, brzy rozepínám bundu. Trajdám rozlehlými poli, kloužu po obrovských loužích, které tu zbyly po podzimních deštích, občas cvaknu početnou skupinku srnčího a užívám si toho přívalu energie, který mi dobíjí baterie. K autu se vracím skoro po dvou hodinách jen s několika druhy v zápisníku, ale i tak mám pocit, že se mi nohy odlepily od země.

Když už je tak nádherně, rozhoduji se vydat ještě kousek dál. Chci se podívat do polí u Velkých Bílovic, ale nakonec v Hustopečích odbočuji směrem na Šakvice. Po asfaltce pak zajíždím k Novomlýnské zdrži. Její hladina je částečně pod ledem. V mé blízkosti plavou desítky poláků velkých a dvojnásobné počty chocholaček, pozoruji 80 hoholů i několik osamělých roháčů. Přejíždím do SV cípu nádrže a všímám si dost daleko na vodě hejna severských hus. Je před polednem a nízko nad hladinou přilétají od JV další ptáci a přidávají se k hejnu. Nakonec před sebou má odhadem asi 6000 hus. Převládají běločelky, ale čtvrtinu počtu tvoří tundrovky. Dlouho se snažím odečíst červený límec husy velké, ale nakonec to musím vzdát. Díky slunci se vzduch nad hladinou tetelí a odečtem si nejsem jistý. Pomalu lemuji nádrž po asfaltce až do Nových Mlýnů a pak pokračuji po jejím jižním břehu k Pavlovu. Těsně pod vesnicí u přístaviště a kempu vidím kousek od břehu velké hejno kachen. Už když vystupuji, zaslechnu typické hvízdání. Stativákem je zkouším sečíst. Mám před sebou 700 hvízdáků eurasijských. Už dlouho jsem jich tolik neviděl, ale tady kolem Pavlova a směrem na Dolní Věstonice to nejsou počty zase tak neobvyklé. U prstu pevniny ukazujícího k severu západně od Pavlova se zdržují další hvízdáci. Dělám celkovou fotku, abych si doma na monitoru počítače ověřil svůj odhad jejich počtu. (Doma pak shledávám, že jsem se trefil.) Je tu dalších 300 hvízdáků. Celkem se tu tedy zdržuje kolem jižního břehu nádrže minimálně tisícovka těchto atraktivních kachen. Tohle už je počet, který se hned tak nevidí. Na ledu se právě kočkují čtyři orli mořští.

Vnitřní baterie ukazuje plný stav, můžu se vrátit zase do Brna. Cestou zpět se jen krátce zastavuji u vypuštěného Novoveského rybníka. Jeho dno zmrzlé a zasněžené. Kdoví, jestli se tu ještě zdržují zimující kolihy. Teď jsou vidět jen dvě káně živící se na nějaké mršině, skupinka racků bělohlavých a šedivky se dvěma vránami černými. Tož tak, jede se.

Hvízdák eurasijský (Mareca penelope) – podél břehu mezi Pavlovem a Dolními Věstonicemi jsem napočítal 1000 ptáků.