birdwatcher.cz

14.-15.8.2019: Rákosníci, Arnošt a poštolky

V úterý jsem byl s Pepe na obědě v Klubu cestovatelů a z reproduktorů se ozýval příjemný, zadumaný a lehce tesklivý zpěv. Nedalo mi to, abych se při placení nezeptal. A teď, když sedím v autě a mířím do polí západním směrem, mi už z vlastního repráku zpívá Brett Dennen. To jemu ten hlas patřil. Dodnes jsem ho neznal a jsem moc rád, že mi náhodou přišel do rány.

Obilné strniště na jedné straně pásu keřů tam a sem šněruje orající traktor. Zdá se, že ve vzduchu je víc dravců. Stále jsou vidět minimálně čtyři nebo pět poštolek, v termice se právě zvedá šest kání a na strništi sedí tři pochopi. Je krásný, nízkým sluncem obarvený podvečer.

Nejprve stavím pěvcovku, ale fouká čerstvý vítr, který si s ní nehezky pohrává. Než uvadne, nejspíš se nic nechytí. Na vzdálenost necelých pěti metrů ke mně přihopsal mladý zajíc. Zvědavě si mě prohlíží s žvýká trávu. Teprve můj prudký krok vpřed mu vrací ostražitost. Dravcovku stavím trochu stranou, aby nepřekážela při orbě. Arnošta si brzy všímá samice krahujce. Zvědavě kolem něj několikrát přeletuje, ale zřejmě jeho dutou plastovou podstatu prohlédla. Na letišti u Vyškova stoupá k obloze žlutý balón. Rychle se přibližuje. Dosedá na vedlejší pole právě, když si jdu do sítě pro první poštolku. Balón se s hučením hořáku znovu zvedá k obloze a já jdu pro druhou poštolku. Vždy se ozve jen krátký křik a drobný draveček je v síti.

Podvečerní světlo je nádherné, trochu se mračí, sluneční paprsky jen kousek nad horizontem pronikají oblačností a západní obzor hraje barvami. Vítr se trochu uklidňuje a já si přináším pokřovku a černohlávka. Cestou, na které parkuji se šine průvod stovek mravenců. Každý z nic táhne jedno vajíčko. Projdou kolem a ztrácí se v dáli. Pak sedím na židličce, hledím na rozhraní polí a oblohy a sleduji oranžovou placku měsíce, která postupně bledne a stoupá mezi rozsvěcující se hvězdy. Tohle mě v polích při odchytech nikdy neomrzí. Teplota klesá. Noc bude dnes jasná. Měsíc svítí a okolím putují modravé stíny. Pocucávám červené, stativákem mířím na měsíc a pak si jdu do půlnoci zdřímnout.

V noci je skoro jasno a vidět je téměř jako za dne. Dravcovka zůstává prázdná, ale v pěvcovce se už ve dvě hodiny objevují dva rákosníci velcí. Třetí přibývá v půl čtvrté. Polehávám ve spacáku, užívám si nižších teplot a kolem pobíhají hraboši. Samozřejmě nevynechají ani mě. Dupou mi po celtě, kterou mám přes sebe přehozenou.

Od pěti ráno se počty ptáků zvedají. Stále se početně chytají rákosníci velcí, které střídají hlavně scirpáci a jednotlivě palustrisi. V půl sedmé vyplétám od Arnošta další poštolku, kroužkuji těch pár pěvců a když se znovu ozve křik poštolek, jdu se zase podívat k dravcovce. Tentokrát nad ní krouží asi 12 ptáků a tři jsou v síti. Tady kdyby člověk vydržel celý den, tak by mohl kroužkovat třeba i 15 poštolek.

V půl osmé to balím, abych byl včas v práci. Posledním, kdo dostává svůj kousek hliníku, je krásný mladý samec rehka zahradního. Tož, Brett, něžně zabrnkej, budu poslouchat.

odchycené druhy: pěnice pokřovní, pěnice černohlavá (5 ex.), pěnice slavíková, rákosník velký (12 ex.), rákosník zpěvný (3 ex.), rákosník obecný (14 ex.), poštolka obecná (6 ex.), rehek zahradní – 43 ptáků 8 druhů

Dokonale nevýrazná pěnice slavíková (Sylvia borin) v ranním slunci.

Jedna z mladých poštolek obecných (Falco tinnunculus), vyprovokovaných Arnoštem.

2 Komentářů

  1. Tomáš

    Ahoj Roberte, Brett Dennen bude asi spíš chlap 🙂 … jak ho tak sleduju na youtube.

  2. Robert Doležal (Autor)

    No jo, Tome, máš pravdu, kluk je to. 🙂 Kdo by to řek´? Klame hlasem i vzhledem. Musel jsem ten svůj komentář v blogu trochu upravit. 🙂
    Díky za upozornění.

Napsat komentář: Tomáš Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *