Dva poslední víkendy se v těchto zápiscích neodrazily. Měly sice birderský podtext, ale svým charakterem byly spíš společenské. Ten první (4.-5.10.) jsem na motorce vyrazil pozdravit kamarády, kteří zrovna měli službu při kroužkování na Červenohorském sedle. Zůstal jsem na noc, která byla jasná, chladná, začala odchytem sýce a končila ranním rozletem, při kterém sítě zachytily zhruba stovku červenek. A následující dopoledne nám nad hlavou táhly stovky pěvců. Bylo to krásné připomenutí týdne, který jsem tu trávil začátkem září.
Následující víkend (7.-8. 10.) jsme si dali v komorní sestavě noc u Nesytu. Proběhl odpolední birding z prostřední pozorovatelny na severním břehu rybníka, pak oheň při kytarách, vínu a špekáčcích, kdy jsme nejen zavzpomínali na letošní letní akci, ale především jsme si připomněli našeho kamaráda Aleše Tomana, kterého nám nečekaně před několika týdny vzala tropická malárie. Jak jinak ho uctít než vzpomínkou, přípitkem a několika písněmi. Vždyť ještě vloni tu zněl nocí i jeho zpěv.
Nechtělo se mi o tom psát, ale už je čas zase něčím přispět. Vyrážíme proto na chvíli do terénu s Pepem. Ochladilo se, na kopcích už jsou hlášeny první sněhové vločky, ale obloha je dnes ještě modrá a slunce stále ještě hřeje, byť teploměr ukazuje jen nějakých 11°C. Původně jsme zamýšleli objet Novomlýnské nádrže, ale cestou měním plány a chci se podívat spíše do polí, tak trochu i do míst, která už brzy začnu objíždět při cestách za severskými husami.
Nejprve zajíždíme k Novoveskému rybníku. Fouká čerstvý vítr, pod jehož taktovkou tančí vodní hladina lehce rozdováděnou polku. Poblíž se na ní pohupují lysky, poláci velcí a chocholačky, občas přeletí skupinka lžičáků a vzadu, směrem na Vlasatice, jsou vidět podél břehů stovky kachen, desítky kormoránů a volavek popelavých. Na obloze tím směrem plachtí dvojice orlů mořských a těsně nad námi nečekaně přeletuje samice dřemlíka.
Po kratičké zastávce na hrázi dělící Dyji od Mušovské zdrže se přesouváme do polí před Drnholcem. V nesečeném poli zarostlém nějakým ruderálem postávají volavky popelavé, nad nimi právě točí termiku několik kání a nad hlavami nám protahují pěvci. Další a delší hejnka pěnkav, modřinek, skřivanů, stehlíků a konopek. Typicky se ozve čtveřice lulanů, skřivanů lesních, a nedaleko protáhne hejno tří set hřivnáčů. Těch druhů by bylo více, kdybych znal všechny ty nenápadné projevy přeletujících pěvců. Chtělo by to trochu víc se jim věnovat. Fouká, zatahuje se, a od severu se blíží několik dešťových košťat umetajících krajinu.
Poli objíždíme od severu Drnholec, abych se na kraji vesnice zastavili u letiště. Teď už je šero, prudce fouká a začíná poprchat. Vzduchem se nese krákání havranů. Už jsou tady. Jejich hejnko společně s kavkami přeletuje dál kukuřičným strništěm. Ve větru se třepetá poštolka a vysoko nad námi unášen větrem na zpola složených křídlech mizí k západu orel královský.
Na benzině mezi Ivaní a Pasohlávkami se zahříváme zelňačkou. Obloha se zase čistí, znovu je tu slunce, které dokáže zahřát. Pomalu se vracíme k Brnu, ale ještě před tím zajíždíme do polí u Pohořelic. Desítky šedivek, hejno tří set konopek, desítky přeletujících skřivanů a několik lovících poštolek. Už dlouho si říkám, že bych tu chtěl zůstat s nějakou tou sítí na noc. Čekají nás mrazivá rána, ale třeba by to ještě letos vyjde.
No a poslední rozlédnutí patří pískovnám někde v úrovni Smolína. Na okrajích písečných stěn sedí několik kání a v jejich úrovni si hraje osm luňáku červených. Až daleko na východě se nad poli převaluje mohutné hejno tisíců špačků. Hodiny by se dalo v polích pobývat a pořád by bylo na co se dívat. Ptáci táhnou, obloha žije jejich křídly a nenápadnými hlasy.
Dravci nás doprovázejí po celý výlet – zde káně lesní (Buteo buteo).
