birdwatcher.cz

15.2.2014: Skřivani, špačci, čejky – začíná jaro?

Poslední dva dny byly slunečné a i po ráno slunce vyplouvá na modrou oblohu, pak mizí v oblačnosti a během dopoledne se ještě několikrát na různě dlouhou dobu objevuje. Vane docela svěží nárazový JV vítr. Ve vzduchu je cítit jaro.
První zastávka je tradičně v polích pod Pohořelicemi. Kolem hnojiště poletují kromě šedivek i špačci (9 ex.) a co chvíli se ozývá skřivan. Mezi hromadami, ze kterých se kouří, hledá potravu také konipas bílý.
Přejíždím k hrázi Starého rybníka. Je stále vypuštěný a kolem kaluží daleko k severu je živo. Jsou tu desítky volavek popelavých a racků chechtavýchracci bouřní a bělohlaví, ale také první hejno čejek (76 ex.) a dokonce trojice kolih. Krása. V hejnu přelétajících kvíčal se objevují další špačci a nedaleko mě na bahnitém dně hlasitě pokřikuje šest konipasů bílých. Mezi šedivkami je také jedna vrána černá. Příjezd k Vrkoči nejprve míjím, ale přece jen vracím. Co kdyby? Na hladině loví 60 kormoránů a podél břehů pluje stejný počet hus velkých. Kus dál jsou morčáci velcí (8 ex.) a nade mnou křičí hejno hus polních letících k severu. Znovu a znovu se ozývá nesmělý zpěv skřivanů.
Včera byly pozorovány husy u Drnholce. Mířím tedy tam. Zastavuji u silnice a prohlížím pole. Husy jsou tu, ale hodně daleko. Stále jsou v pohybu. Několikrát je zvedají hledači pokladů procházející pole blízko Dyje. Pak se pro změnu zvedají díky orlu mořskému. Pozoruji je stativákem z několika míst podél silnice. Je tu asi 5000 hus. Naprostá většina je hus běločelýchhus velkých je asi jen 20 a hus polních 30. Vítr nepříjemně fouká, ale v závětří auta se to dá ustát. Překvapuje mě, že nejsou vidět žádné bernešky, ale velkou odměnou je mi husa malá. Opět je to pták s typickými znaky dospělého jedince. Prsí se mezi běločelkami, prudce několikrát pumpuje mírně předkloněnou hlavou nahoru a dolů. Pak se ale všechny husy zvedají, protože na oblohu vyplula silueta dalšího orla mořského. Větší část hus přeletuje ještě blíž k Drnholci a sedá jen kousek od silnice. Projíždím kolem nich a skrývám se s autem o kousek dál do větrolamu, který lemuje betonovou cestu. Husy mi dávají sotva dvacet minut, než se zase zvedají. Během té chvíle se mi v zadních řadách ukazují dvě bernešky bělolící. Tak vida, jsou tady. Husy se uklidňují a sedají o sto metrů dál. Chvíli je ještě pozoruji ze stejného místa, ale pak se přesunuji kousek blíž. Už tu parkuje další auto, vedle kterého postávají chlapi s dalekohledy. Pozorně prohlížím husy. Úplně na kraji hejna je límcovaná běločelka s povědomým kódem CCZ na černém límci. (Doma zjišťuji, že jde o starou známou límcovanou v červenci 2008 až daleko na poloostrově Tajmyr, kterou jsem odečetl už dvakrát zhruba ve stejnou dobu na konci zimy. Bylo to 19.2.2012 u Pohořelic a 17.1.2013 na stejném místě. Je to příjemné shledání. Už třetí odečet vždy s odstupem jednoho roku). Zhruba uprostřed hejna zase nacházím husu malou. Bílá skvrna na čele jdoucí až na temeno, nápadný žlutý kroužek kolem oka a malý růžový zobák. Dnes jsem mezi běločelkami našel i takové s velkou bílou skvrnou připomínající tvarem husu malou, ale žádná neměla žlutý kroužek kolem oka. Z husy malé mám radost. Od roku 2007 je to už mé sedmé pozorování tohoto druhu u nás. Ale co kilometrů jsem se za nimi už najezdil a kolik hodin strávil koulením svého levého birderského oka do stativáku? … Kolem hus poletují skoro tři desítky čejek a tu a tam opět špaček. Právě svítí slunce a z oblohy zurčí skřivaní zpěv. Co víc si přát? 🙂
Na chvíli zastavuji na hrázi mezi Dyjí a Mušovskou zdrží. Na nádrži je mezi chocholačkami i jedna hoholka. Vracím se k Brnu.

Větší hejno špačků (Sturnus vulgaris) sedělo i na drátech nedaleko skládky u Žabčic.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *