birdwatcher.cz

16.12.2017: Běločelky

Je sobotní ráno a já bych se chtěl podívat, jestli jsou dole kolem Novomlýnských nádrží nějaké husy. Vstávám až po rozednění, což je vzhledem k nenažrané noci a šeru pod zataženou oblohou až někdy po půl osmé. Snídaně, podvlíkačky, bágl s optikou a jde se.

V polích u Pohořelic je mrtvo, ani pírko, jen jediný zvonek sedící na krajním keři větrolamu. Pak přistávám na severním břehu Novoveského rybníka. Pod ledem už je jen zčásti, ale i tak tu moc ptáků není. Jen několik velkých racků na hladině, ve východním cípu dvojice labutí a podél protějšího břehu roztroušené skupinky kachen se čtveřicí ostralek. Nacházím i čírky obecné, ale ty si prohlédnu lépe, až rybník objedu. K západu přeletuje 16 běločelek. Tak přece.

Před tím ještě zajíždím ke Starému rybníku, jehož prázdné dno zdobí jen několik šedivek a racků. Pod zataženou oblohou je šero jako pozdě odpoledne. K severu s křikem přeletuje několik hus velkých. Stejné je to i u Vrkoče – několik kachen, šest labutí, potápka malá, dvě samice morčáka malého a opět pár hus velkých na obloze mířících k severu. A teď ke druhému břehu Novoveského rybníka. Celé ptačí osazenstvo skrývající se podél něj právě zahnala na otevřenou hladinu dvojice orlů mořských. Vcelku pěkně si můžu prohlédnout čírky, ale po americkém zatoulanci už tu není ani památky. I když.. kdoví?

Pak se vydávám po silnicích k Drnholci. Kousek od Pasohlávek potkávám hejno asi stovky stehlíků a konopek, další stovku stehlíků nacházím u polní cesty objíždějící Drnholec . Po celou dobu se ve vzduchu neukazuje ani jedna husa. V Drnholci  kontroluji deniště kalousů. Je tu ale jen jeden pták.

Dostávám se zpět ke hrázi mezi Dyjí a Mušovskou zdrží VDNM. Prohlížím stovky chocholaček, ale nic zajímavého vidět není. Pak se náhle nad řekou několik set metrů zpět u Drnholce objevuje hejno husí. Asi tisícovka jich sedá na řeku a další se ztrácí někde v polích. Je rozhodnuto. Podél řeky se vydávám za nimi. Jsou to čistě jen běločelky, které na vodě zůstávají jen chvilku. Po několika minutách se zvedají a letí také do polí, odkud se ozývají další hlasy hus. Z rákosí u břehu vyplouvají na řeku čtyři mohutné nutrie. Husy sedí asi pět set metrů ode mě. Nacházím místo s dobrým výhledem na celé hejno a jdu prohlížet. Zanedlouho nacházím žlutý límec na huse velké. Je to stará známá, kterou tuto zimu odečítám už asi po třetí (kód H469). Mám teď před sebou 3500 ptáků. Většinu tvoří běločelky, hus velkých je asi 150 a nacházím jen dvě husy tundrové. Prohlížením trávím něco přes hodinu. Husy jsou krásně čitelné, vítr skoro nefouká a není ani zima – ideální podmínky. Když se pak vracím k autu, vylétá ze strouhy pod hrází dvojice bekasin a na obloze se od západu objevují dlouhé klíny husí letících směrem k Věstonické zdrži VDNM. Nejsou to ty, které jsem před chvílí pozoroval, ale další. Sláva, jedu za nimi!

Nacházím je kousek od SZ cípu Věstonické zdrže. Mám je od sebe zase asi půl kilometru a je jich zhruba 2500. Opět dominují běločelky a opět počítám asi stovku hus velkých a dvě nebo tři husy tundrové. Kochám se stativákem, když je zvedá orel mořský. Sedají pak ještě dál ode mě a už nejsou tak pěkně vidět. No nevadí, je půl druhé odpoledne. Mise splněna, husy jsem našel a zhruba šest tisíc jsem jich i viděl. Můžu to tu zabalit.

První hejno hus běločelých (Anas albifrons) jsem našel v polích nedaleko Drnholce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *