Tento víkend jsem si nechal terén na neděli. Včera jsme s klukama vyrazili omrknout Netopýrku, jednu z mnoha jeskyní nacházejících se v údolí Říčky, jen pár kilometrů SV od Brna. Udělali jsme si tam čaj na ohýnku, dali sváču, trochu se prošli zasněženou zimní krajinou a bylo to moc fajn. No a dnes tedy hurá do terénu.
Obloha je zatažená, teplota se drží těsně pod nulou a já stále ještě nevím, kam přesně se podívám. Nechávám to až na okamžitý nápad, na bezprostřední popud, který mi řekne, kam mám odbočit.
Ten přichází v úrovni Pohořelic, kdy si na poli vpravo od silnice všímám menšího hejna hus. Sjíždím proto na Pohořelice a parkuji na rozšířené krajnici. Na zasněženém kukuřičném strništi je tu asi 330 hus velkých a 50 hus běločelých. Nejsou moc daleko a tak, když nacházím červený límec, celkem bez problémů ho odečítám (S87). Brzy objevuji i další límce, ale s těmi už je větší práce, protože husy vsedě odpočívají bez pohybu v jedné poloze. Dost dlouho musím čekat, než se zase pustí do hledání zapomenutých kukuřičných klasů. Tehdy čtu i další tři kódy – S82, S91 a S94. Všechno jsou tu husy, kterým jsme dávali límce letos na rybnících v okolí Studence. Do pole sedá další skupina běločelek a nad skupinkou akátů pokřikuje káně. Jedu hledat dál.
Mířím tam, kde se husy zdržovaly i minule a odkud jsou v posledních dnech hlášeny nejčastěji, k Branišovicím. Husy jsou skutečně na svém místě. Jejich menší část je docela blízko, ale většina sedí až daleko na samém kraji vesnice. Nevadí, využívám příležitosti a prohlížím ty bližší. Brzy se zvedají a odlétají k ostatním. Vyplatí se ale počkat, protože ani ne za čtvrt hodiny se zvedají všichni ptáci na kraji vesnice, většina jich sedá přede mě a část odlétá kamsi k východu. Ale i z těch se obloukem dobře třetina zase vrací a sedá k ostatním. Mám je jako na dlani, zhruba 9 tisíc ptáků. Většinu tvoří běločelky, hus velkých jsou asi dvě stovky a hus tundrových bude necelá desítka. Při podrobnější prohlídce napřed nacházím husici rezavou, pak bernešku bělolící, husy se přeskupují a já při dalším prohlížení hejna narážím ještě na další čtyři bernešky bělolící. Pokouším se o dokumentaci. Hejnem probíhá zajíc a nad polem se opakovaně ozývá přeletující skřivan. Při další prohlídce hejna se ukazuje berneška rudokrká. Husy se stále přibližují. Ví o mě, ale stojím v klidu a nevadím jim. Zkouším cvaknout rudokrkčku, když přijíždí Peťa Šrámek s omladinou. Husy bohužel po chvilce reagují odletem a to přesně v okamžiku, kdy na kraji hejna znovu nalézám čtveřici bernešek bělolících. Nevadí, Petr s kluky si svoje místo k pozorování zase najde a já jsem po půldruhé hodině koukání do stativáku naprosto spokojený. Loučíme se a já pokračuji dál.
Vyjíždím ke Klentnici, odkud se jdu projít do lomu. V korunách stromů na kraji vinice sedí asi dvacka kvíčal, ale ozývají se mezi nimi i cvrčaly, kterých je vidět asi 5. Nade mnou přeletuje dvojice krkavců. Lom je prázdný, ani hlásek. Jen občas zarachotí padající kamen uvolněný ze stěny. Cestou zpět je ve vinohradu kvíčal i cvrčal ještě více.
Dole pod Pavlovem se sice ozývá z hladiny Novomlýnské nádrže hvízdák, ale je jen jediný. Mezi stovkami chocholaček jsou vidět minimálně tři kaholky a na vodě sčítám 31 morčáků velkých. Dobře po třech letech je průjezdná silnice na Dolní Věstonice. Už jsem si myslel, že zůstane uzavřená navždy. Podél hráze je na dolní nádrži vidět 120 hoholů a na nádrži prostřední se zdržuje 11 morčáků malých.
Ještě jednou potkávám u Strachotína Petra s omladinou. Betonové schody jsou zaváté sněhem a sněhulky se zřejmě přestěhovaly jinam. Přejeme si pěkné svátky a já se beze spěchu vracím vyhlídkovou jízdou do Brna. Pěkné to bylo, moc pěkné. Husy mě nezklamaly.