Když jede člověk na Sedlo, nesmí mít žádná očekávání. I v ten stejný termín, kalendářně v naprosto shodný týden, se mohou jeden rok sítě prohýbat ptáky a jiný rok mohou být zcela prázdné. Tohle všechno vím a přece jsem se tentokrát jistému očekávání nevyhnul. Souviselo to především s rokem loňským, který byl z hlediska načasování našeho turnusu a z hlediska odchytů jedinečný a neopakovatelný. Během toho týdne, který se pro nás už teď stal legendárním, jsme měli hned čtyři velké noci plné červenek a celkově jsme okroužkovali přes 3500 ptáků. Třešničkou pak byl budníček tlustozobý (třetí výskyt v ČR) a budníček pruhohlavý.
Letošní rok byl úplně jiný. Čeho se nám nedostávalo, byli ptáci v sítích, a čeho jsme měli až nečekaně mnoho, to byl spánek. Ačkoli foukal příhodný jižní vítr, většina nocí byla jasná, prozářená měsíčním svitem a bez viditelného tahu ptáků. Za celý týden jsme tak přes noc chytili jen jediného špačka a dvě červenky. Zato ranní a dopolední průtah ptáků byl nádherný. Sedlem proudila řeka jejich těl, tisíce a desetitisíce opeřenců na své cestě k jihu. A přitom to bylo pokaždé trochu jiné, jednou převládaly pěnkavy a jikavci, jindy v desítkách táhly cvrčaly a poslední dny patřily sýkorám. Spektrum migrujících ptačích druhů ale bylo mnohem pestřejší. Patřila k němu hejna stehlíků a konopek, špačků a lindušek lučních, čížků a dlasků, jindy jednotliví konipasi bílí, skupinky skřivanů lesních, desítky pěvušek modrých nebo rodinky mlynaříků. Dvakrát kolem přeletěl dřemlík, občas káně lesní, krahujec či jestřáb a téměř každý den jsme pozorovali lovit sokola. Během dopoledních hodin jsme odchytili a kroužkovali přibližně 1200 ptáků. Nejvíc jich bylo, když jižní vítr mírně zesílil a přidala se k němu mlha nebo déšť.
Stejně si ale myslím, že je letošní rok zvláštní. Červenek, kterým tato část roku patří, byla jen hrstka, a navíc se neukázala ani žádná sluka. Skoro bych řekl, že jestli nebudou mít žádnou velkou noc Mladé pušky, mladí kroužkovatelé, kteří nastoupili na Sedlo po nás, tak už se letos žádná velká noc konat nebude. Rád bych se ale mýlil. I tak to ale bylo na Sedle pěkné, a to hlavně díky lidem, kteří se tu během našeho týdne vystřídali. Ať už to byl Ondra Kauzál, který dokázal prozvučit trochu nudné ticho večerního Sedla zvuky elektrické kytary nebo Jožka Chytil, který sem přijel okroužkovat svého stotisícího ptáka. Modřinku, jak jinak, protože modřinka byla právě tím druhem, který od něj dostal úplně první kroužek v roce 1976. Na oslavu buchlo šampáňo a doma pak Jožku čekal dort s modřinkou. Ale byly i jiné večery, u ohně, na kterém jsme pekly brambory, při vínu a kytaře v teple stanice, večery rozverné i unavené, večery při kartách a teplém čaji, večery rozezpívané i tiché, teskné i hřejivě radostné. Díky za ně, za všechny, vám všem.
Samec pěnkavy jikavce (Fringilla montifringilla). Dopoledne 21. 10. se nám podařilo 54 okroužkovanými jikavci překonat pro Sedlo rekord z roku 2011, kdy zde bylo odchyceno 49 ptáků.
Drozd cvrčala (Turdus illiacus) – letošní první pták tohoto druhu odchycený na Sedle, celkově pak 74. druh letošní.
Jeden z pohledů od stanice do Sedla.
