birdwatcher.cz

17.11.2015: Sváteční hattrick

Je sváteční volno uprostřed týdne. To, co jsem nestihl o víkendu, se pokusím napravit dnes. Vstávám před šestou a vyrážím. Jedu tmou, ale za chvíli vidím rodící se den. Rodí se puklinou v oblačnosti, která se udělala nad Pálavou. Nejprve jsou patrny kontury Pavlovských kopců jen v mléčné šedi, ale postupně vystupují na pozadí žlutooranžové oblačnosti. Všude kolem je obloha celistvě šedomodrá, jen ta Pálava je rámovaná ranním ohněm. Krása.
Mým prvním stanovištěm je SZ cíp Věstonické zdrže VDNM. Hladina se proti pálavskému masivu leskne jak tekutý kov, po kterém plují černé siluety kachen a husí. Poznenáhlu se rozednívá a plameny na obzoru blednou. Z křoví zpívá střízlík a z vodní hladiny se ozývají husy. První startují chvilku po mém příjezdu v 6:50. Až na několik desítek odlétají všechny k severu nebo mírně k severozápadu. Zvedají se po desítkách, po stovkách, ale dvě mohutné vlny mají i přes tisíc jedinců. Od východu přilétají ve větší výšce hejna racků chechtavých – jsou to stovky ptáků pokračujících k západu. V sedm setřásají stromy ostrůvků svoji černou ozdobu a nad hladinu se vydávají desítky kormoránů. Světla přibývá a já registruji naproti v rákosí 44 volavek bílých. O hodinu později už je většina hus pryč. Na hladině zůstává už jen několik stovek hus velkých. Celkem opustilo nocoviště 5800 hus a nad hlavou mi přelétlo nejméně 2500 racků chechtavých. Bylo to nádherné divadlo.
Rád bych husy našel v polích, ale trochu mě mate jejich směr rozletu. Kdybych měl hledat kolem Drnholce, tak by ráno odlétaly spíše k západu. No, uvidíme. Silnice na Drnholec je uzavřena a tak to objíždím přes Vlasatice, kde u rybníčka na kraji vesnice potkávám zapomenutého čápa bílého. Vykračuje si v trávě a shání něco k snědku.
Nakukuji do polí pod Pohořelicem, ale tady nejsou žádna kukuřičná strniště, která husy teď vyhledávají. Vracím se tedy k Vlasaticím a pokračuji přes Troskotovice, Jiřice a Litobratřice do polí nad Drnholcem, kde skutečně menší hejno hus nacházím. Na zvlněném poli mám před sebou asi 480 hus běločelých, 150 hus velkých, padesátku hus polních a dokonce jednu bernešku bělolící. Z bezpečné vzdálenosti si je prohlížím. Husy jsou v klidu, jsem od nich dost daleko. Z větrolamu se ozývají strnadi obecní, zachytím hlas nějaké lindušky a někde dokonce musí letět kulík zlatý, jehož volání se nese nad lány polí. Překvapují mě i hlasy křivek. Podél stromů přelétne nízkým letem krahujec a kus dál se z pole zvedla káně rousnáKání lesních sedí po strništi několik. Birding v polích má také svoje kouzlo. Jsem tu skoro půldruhé hodiny, ale na těch několika stovkách hus toho už moc nenakoukám. Smiřuji se s tím, že dnes žádné větší hejno nenajdu.
Přemýšlím, kudy zpět. Jestli přes Drnholec a spodem přes Dolní Dunajovice a kolem Novoveského rybníka nebo raděj severně přes Litobratřice, Trnové Pole a Branišovice. Vzhledem ke směru, kterým husy ráno odlétaly z nocoviště, se rozhoduji pro severní cestu a dělám dobře. Jsou tu kukuřičná strniště a kousek od Branišovic nacházím hejno hus. Je tu většina ptáků z ranního nocoviště – odhadem 5500 hus. Navíc leží v dolíku pode mnou a já si je tak můžu dokonale prohlédnout. Převažují běločelky (4300 ex.), početné jsou husy velké (800 ex.) a doplňují je husy polní (400 ex.). Jako první mě překvapuje další berneška bělolící, ale mnohem větší radost mám z bernešky tmavé. Je to peklo najít ji v hledáčku foťáku kvůli dokumentačním fotkám. Ve stativáku se hledá dobře, ale stačí ho na stativu prohodit za digitál a tápu. Několik obrázků a videí se přesto daří. Je to teprve moje třetí setkání s tímto druhem. Projíždím husy, které se bezstarostně pasou nebo odpočívají. Opět jsem v takové vzdálenosti, že o mě nejeví zájem. Přední řady se spíše přibližují. Kdesi dál k západu se ozývají výstřely, ale husy jsou naštěstí klidné. Na pravém konci hejna nacházím límec. Je žlutý s kódem NGN a má ho husa velká. Tak aspoň jeden! (Doma zjišťuji, že jde o housera límcovaného 4.6.2015 na německé Rujáně, který byl několikrát v Německu odečten (naposledy v září) a tohle je jeho první výlet do ciziny). Znovu brouzdám hejnem a mám tu třetí druh bernešky – rudokrkou. Dlouho odpočívá s hlavou pod křídlem a pak jde hledat vypadená zrnka kukuřice. Tři druhy bernešek v jednom hejnu! Co chtít víc? Začíná mírně poprchat. Husy se přibližují a já zjišťuji, že už je téměř poledne. Zatr sakr, doma mám být brzy. Budu se muset rozloučit. Klidně bych si tu to svoje levé birderské oko nechal ještě nějakou hodinku tahat. Škoda, snad zase příště.

Na kukuřičné strniště přilétají další husy běločelé (Anser albifrons).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *