birdwatcher.cz

18.-19.5.2019: Jarní noc v terénu

Víkendová předpověď počasí internetových rosniček je docela pěkná. Už delší dobu se chystáme na ptačí kolovýlet v okolí rakouského Nezideru, ale stále se nedokážeme rozhoupat. Tentokrát bychom si to mohli natrénovat ještě u nás. Zaplňujeme kufr Molendy, ověšujeme ho pěti koly a něco po osmé v sobotu ráno opouštíme Brno. Je fajn, že je ten náš osobák taky trochu náklaďák, jinak bychom se do něj jen tak nevešli. Obloha je polojasná a fouká.

Hladina Novomlýnské nádrže je pořádně rozhoupaná. Vítr tu v otevřeném prostoru nabírá solidní rychlost. Bohužel bude foukat proti nám. Na betonových schodech je nečekané množství rybářů. Těsně u břehu se na vysokých vlnách pohybuje párek zrzohlávek. Z oblohy pokřikují rorýsi a v silném větru se snaží lovit vlaštovky. Chladné počasí minulých dní se na jejich tělesné kondici podepsalo. Řada jich v důsledku nedostatku potravy uhynula nebo opustila snůšky. Občas se nad vodou ukáže racek chechtavý nebo rybák obecný. Statečně šlapeme proti větru. V křovinách pod břehem nádrže zpívá co pár metrů slavík. Letos je jich hodně. Začátkem týdne jsem dokonce jednoho opakovaně slyšel v Brně u Kociánky, když jsem tudy ráno šlapal na kole cestou do práce.

Původní plán objet celou dolní nádrž bere brzy za své. Zvláště po telefonátu Radka Lučana, který barvitě popisuje ranní poklidné pozorování pěti druhů rybáků na Hlohoveckém rybníce. Co chvíli nás míjí skupinka cyklistů. Je tu provoz. Ani se nedivím, že až na jednoho pisíka nepotkáváme ani peříčko. Na několika místech zastavujeme a pozorujeme hladinu a okolí. Cílím i na rorýsy a vlaštovky. Co kdyby? Doba není zlá. Někde u Šakvic to otáčíme a pěkně s větrem v zádech se vezeme zpět ke Strachotínu.

Vlaštovka obecná (Hirundo rustica) s materiálem do hnízda v zobáku.

V závětří západního cípu Hlohoveckého rybníka je podstatně lépe. Z pěti druhů rybáků máme sice už jen čtyři, ale i tak je tu krásně. Nízko nad vodou loví tři rybáci bělokřídlí a jeden bahenní. Na mělčině odpočívá rybák černý, a co chvíli k němu sedne některý z téměř dvaceti rybáků obecných poletujících v okolí. Občas se takhle na mělčině sejdou všechny tyto druhy. Chybí jen ten rybák dlouhoocasý, který tu byl ráno. Zkouším počítat husice liščí. Kdeže jsou ty doby prvních hnízdících párů, které tu byly neuvěřitelnou vzácností. Jen dospělých teď v dalekohledu sčítám 60. Jeden pár vodí 9 pullátek. Tenkozobci sedí na hnízdech, je vidět párek pisil a mezi racky dva mladé racky malé.

I přes igelitové pruhy zabraňující, aby náhodní výletníci vyrazili dál na obnažené dno rybníka, i přes výstražné cedule s „prosbou tenkozobců“, aby nebyli rušeni při hnízdění, se právě podél rákosí v úrovni Hraničního zámečku prochází dvojice mladíků. Ať žije respekt k ochraně přírody.

Cestou do Sedlece zastavujeme na kraji vinice. Sedáme do trávy, vybalují se řízky a z křoví pod námi měkce drnčí hrdličky divoké. Co chvíli se z oblohy ozve hlas vlhy. V jednom okamžiku těch hlasů náhle přibývá a do vzduchu stoupá třicetihlavé žvatlající hejno těchto nádherně zbarvených a exoticky vyhlížejících „papoušků“. V malých skupinách se pak vlhy vracejí a sedají do šípkového keře nad prudším svahem terasy. Nádherná podívaná. Z vinice za silnicí pro změnu stoupá zpěv skřivana lesního. Zprvu jsem se až lekl, protože ho mám daný jako vyzváněcí tón mobilu.

Podobných míst střídáme ještě několik, než konečně přijíždíme do Sedlece a v lázních sedáme pod slunečník k pivku a nějakým těm brambůrkám. Je krásně. Slunce svítí, obloha je modrá, kluci skotačí na nově postavených prolízkách a pivo chutná skvěle. Už se těším, až tu budeme v červenci na Nesytu chytat a kroužkovat ptáky. O něco později přijíždí Radek s Aničkou a Vilda. Radek mi přiváží „pletkafon“, který chci v noci použít při pokusu o odchyt výrečka. Čas příjemně utíká, slova plynou a odpoledne se blíží večeru.

Čtyři druhy rybáků na Hlohoveckém – zprava od chechťáka rybák bahenní, tři rybáci bělokřídlí, rybák obecný a černý.

Loučíme se, abychom se přesunuli kousek od Nesytu do míst, která jsme si odpoledne vyhlídli. Rodinka staví na proužku trávy na kraji pole stan a já natahuji do véčka dvě sítě. Jsme na kopečku a hlas z nahrávky by se odsud měl nést dost daleko. Vedle stanu rozděláváme malý ohníček na opečení špekáčků. I zde jsou slyšet vlhy a hrdličky divoké, z keřů zpívá černohlávek a pokřovka a z dolíku pod námi tluče slavík. Šeří se, pouštím nahrávku a objevuje se náš dnešní pomocník Pavel Brandl. Obloha zůstává bez mráčku a zpoza pásu akátů na ni brzy šplhá mohutný koblih měsíce v úplňku. Padá rosa, vzduch voní a z polí k nám doléhá křepelčí počítání peněz. Víno a pár plamínku z ohníčku tu dokonalou atmosféru jarní noci ještě umocňují.

Usínáme kolem půl druhé. Světla je jako ve dne. Pískání výrečka se nese daleko do noci. Co hodinu chodím na kontroly, ale sítě zůstávají prázdné. Škoda. Snad toho měsíčního světla bylo příliš.

Už něco po čtvrté začínají zpívat ptáci. Před pátou zřetelně slyším zpěv vlašky. V pět sítě kasám a jdu si na hoďku lehnout. Teplota stoupá, vlhká rosa se odpařuje z trávy a na oblohu se nasouvá oblačnost. Pavel odjíždí za birdingem a brzy se objevuje trojice kamarádů ze včerejších lázní. Radek s Aničkou celou noc sledovali život netopýrů opatřených vysílačkami a teď se stavili popřát nám dobré ráno. Nad křovinami v zarostlém ďolíku co chvíli krouží pár husic liščích. Nejspíš tu mají mladé a teď je ze vzduchu navigují směrem k rybníku.

Dnes už v plánu nic nemáme. Beze spěchu snídáme a balíme. Bylo tu krásně a věřím, že se sem ještě vrátím. Na oběd už jsme zase doma. Probdělá noc o sobě dává vědět. V poklidu si klimbám.

Šípkový keř na kraji vinohradu zdobený vlhami pestrými (Merops apiaster).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *