birdwatcher.cz

19.-20.9.2018: Arnoštovi dravci

V dohledné době by se mělo zhoršit počasí. Alespoň jsem to někde zaslechl. Proto je třeba využít každé příznivé noci k odchytu táhnoucích ptáků. Člověk nikdy neví, jak to dopadne. Ze zkušeností nocí předchozích se vycházet nedá. Každá noc je totiž jedinečná, neopakovatelná. Podmínky mohou být stejné, ale množstvím ptáků a výčtem druhů se mohou zcela lišit. Na konci minulého týdne, kdy jsem byl v polích u Vyškova naposled, táhly převážně pěnice černohlavé s ranní vlnou červenek. Jsem zvědavý, jak to bude vypadat tentokrát.

Kolem půl sedmé jsem na místě. Z nedalekého větrolamu bez ustání pokřikuje poštolka. Až mám podezření, že tam má nějaký kroužkovatel puštěnu nahrávku jejího hlasu. Rychle natahuji pěvcovku a dravcovku. Ani ne za pár minut kroužkuji první ptáky – pěnici černohlavou, pěnici slavíkovou a dvojici červenek. Zajímavý je ale retrap další pěnice slavíkové, kterou jsem tu kroužkoval 16.9., tedy před třemi dny. Při jejím prohlížení a měření mám skoro pocit, že jsem minulou neděli musel udělat chybu. Je neuvěřitelné, jak se dokázala vypasit. Její tučnost skočila z hodnoty 2 na hodnotu 5, hmotnost narostla o neuvěřitelných 5,7 g na 23,8 g. V okolí je spousta bobulí, a když pták chce, může se tu ládovat celé dny. Přesto mě ta překotnost, s jakou tuk nabrala, dostala.

Šeří se brzy. Ani jsem si nestihl prohlédnout jednu ze sítí, které jsem si nechal za pár peněz poslat z Číny. Kasám pěvcovku. Dnes jsem unavený a rád si lehám do spacáku vedle auta. Obloha je za chvilku plná hvězd. Dorůstající měsíc zaplavuje krajinu kolem svým svitem. Kousek od hlavy mi prozpěvuje cvrček a vydatně padá rosa. Pravidelně vstávám k prázdné dravcovce.

V deset mě proberou z dřímání hlasy. Blíží se ke mně dvojice mužských hlasů. Nechápu, kam v noci po této polní cestě vyrazili. Stoupám si do měsíčního světla před auto. Chlapíci mě registrují, zastavují a šeptem se domlouvají, co dál. Asi jsem je trochu vyděsil. Kdo by taky čekal za tmy v polích klidně stojící postavu. Uklidňuji je, že tu mám jen natažené sítě, a když se mi do nich nezamotají, klidně mohou projít. S úlevou mě obcházejí a mizí směrem k Vyškovu.

Celou noc se nic neděje. Od půlnoci mám pěvcovku zase roztaženou a tentokrát pod ní hraji mix budníčků a králíčků. Teprve v půl šesté se chytá první pěnice slavíková. Pěnic černohlavých je tentokrát jen 5, téměř ve stejném počtu se chytají červenky a k nim přibývá také 6 rehků zahradních. Jak říkám, každá noc je jiná. Umělohmotný Arnošt je tentokrát sám zamotaný v síti díky útoku káně lesní, která visí těsně za ním. Díky neopatrnosti mi protíná drápem koženou rukavici a dokonale mi páře polštářek prostředníku. O hodinku později si od Arnošta přináším ještě poštolku.

Budníčků se zatím moc nechytilo. Příště je zkusím znovu. Jejich dobou je konec září. Po ránu narychlo suším celtu a spacák a mizím do práce. Začíná slunečný a téměř letní den.

odchycené druhy: pěnice černohlavá (5 ex.), pěnice slavíková (3 ex., 1 retrap), červenka obecná (7 ex.), rehek zahradní (6 ex.), králíček ohnivý, pěvuška modrá, sýkora koňadra (3 ex.), budníček menší (2 ex.), káně lesní, poštolka obecná – 30 ptáků 10 druhů

Káni lesní (Buteo buteo) přiměl k útoků plastový výr Arnošt.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *