birdwatcher.cz

29.2.- 1.3.2020: Ideální víkend na šoupálky

Minulý i tento týden jsem několikrát vyjel ještě odpoledne po práci za šoupálky dlouhoprstými. Jejich reakce byly dost vlažné. Snad na ně byla ještě pořád zima a snad v nich ještě vír hormonů nevyvolal tu správnou jarní posedlost pustit se za každou šoupálčí sukní a každému sokovi dát za vyučenou. Dost často se mi stalo, že po krátké reakci ze strany osamělého samce a po mém roztažení sítě, pták beze stopy zmizel. Nachodil jsem pěkných pár kilometrů a během pěti návštěv v lese jsem kontroloval 12 šoupálků.

V pátek 28.2.2020 jsem odpoledne vyrazil znovu. První půldruhé hodiny jsem nenarazil ani na pírko. Řada starých teritorií byla prázdná. Šoupálek není tak nevšímavý vůči svému okolí, jak by si člověk mohl na první pohled myslet. Ve vhodných porostech, kde jsem ho v minulých letech pravidelně chytával a kde teď přes zimu proběhla těžba, se už neukázal. Jednalo se o vzrostlé smrkové nebo smíšené porosty, z nichž byl teď vybrán uschlý, kůrovcem napadený smrk. Nejednalo se o kompletní vytěžení porostu a hnízdní možnosti tu byly jistě v omezené míře, ale přesto zachovány. Přesto tyto biotopy šoupálci opustili. Intenzivní rušení v době těžby je odsud vyhnalo. To stejné se stalo i ve starých dubových porostech, kde se sice těžbou snížilo zakmenění, ale stále tu zůstala řada starých doupných stromů. Přesto šoupálci zmizeli.

V pátek jsem nakonec chytil dva ptáky a byl jsem rád. Přede mnou sobota, říkal jsem si, že se mi snad podaří zase nějakého šoupka přidat, když jim budu moci věnovat více času. Sobotní ráno bylo mrazivé, co chvíli drobně sněžilo a já znovu bezvýsledně obcházel stará místa. Prvně, kdy jsem konečně po půldruhé hodině chození šoupky potkal, přiletěli dva ptáci, začali se honit a nakonec se oba vytratili. Zřejmě jsem síť natáhl na pomezí dvou teritorií, kluci si to začali vyřizovat mezi sebou a na hlasovou provokaci z vysoka kašlali. Pak se konečně karta obrátila. Tento nejzazší cíp své zájmové oblasti jsem si nechával na víkend, abych na něj měl celý den. Během půldruhé hodiny jsem konečně přidal do seznamu tři ptáky. Ocitl jsem se v lesích, kde převažují různě staré dubové porosty, ve kterých se netěžilo a výsledky se dostavily. Během dalších dvou hodin jsem kontroloval tři své retrapy, dva předloňské ptáky a jednoho loňského. Den se přehoupl přes poledne a šest ptáků znamená pěkný výsledek. Konečně se také přestaly střídat sněhové přeháňky a objevilo se slunce. Pomalu jsem se začal vracet k zaparkovanému autu, ale pořád jsem ještě cestou střídavě pouštěl nahrávku a kontroloval reakce. Několikrát se mi zase stalo, že pták po první odpovědi už nezareagoval. Docela by mě zajímalo, kolikrát jsem takhle zbytečně natáhl síť. Tahle monofilamentová šestka od Ekotonu je na šoupálky ideální. Nemusí se kotvit, je lehoučká jako kus pavučiny a šoupálci mají přesně tu správnou hmotnost a hybnost, aby se do ní zavěsili. Než jsem přišel k autu, více než po sedmi hodinách, co jsem z něj ráno vystoupil, přidal jsem další dva nové ptáky. Osm šoupálků během jednoho dne, to se mi ještě nepovedlo. Kdybych nebyl tak ucabrtaný, hladový a zmrzlý, snad bych to ještě někde vyzkoušel

No a je tu neděle, vyjíždím znovu. Dnes je mnohem tepleji, než včera. Problém je v tom, že mi došla místa, kam bych měl zajít. Většinu území jsem už prochodil, zbývá mi severovýchodní část, kde skoro nikdy nic není. V lese je ale fajn, včera jsem se svým RASem pěkně poskočil a dnes už se nehoním, ale užívám si to. Dočkávám se opět reakce a pták po natažení sítě mizí. Všiml jsem si ale směru, kam zmizel a jdu za ním, abych ho o půlhodinku později chytil. Pak dlouho nic, porosty, ve kterých nikdy šoupálci nebyli nebo porosty, kde proběhla těžba. Až ve starém řídkém porostu ve svahu se zase přilétá jeden podívat, co se to tu děje. Je to můj předloňský známý. Volá mi Pepe, že s Františkem vyrazili za mnou. Jdu jim naproti. Hned u parkoviště, zaznamenávám šoupálka. A je tu zase scénář s hranicí dvou teritorií. Přiletí dva ptáci, trochu se pohoní a mizí. Nakonec tu zůstává jen jeden a toho stahuji do sítě vábením bez zpěvu. Posledního přidávám už po poledni v údolí Melatína.

Tento víkend byl zkrátka přelomový. Od pátku do neděle jsem kontroloval 14 ptáků a dotáhl jsem to na 26 šoupálků dlouhoprstých. Letos tu dělám čtvrtý ročník odchytů a většinou mám těch 26 až 30 ptáků. Takže se dá říct, že pro letošek tu s šoupálky pomalu můžu končit. Stejně jako ve dvou minulých letech, jsem i letos měl 9 retrapů. Třetina ptáků zůstává a dvě třetiny nových k ní vždy každoročně přidám. Je fajn se po roce po dvou zase setkat se starými známými. Uvidíme, jak to půjde dál.

Křídlo 2K ptáka s protaženými světlými čárkami na špičkách ručních krovek. Světlá kresba na loketních krovkách má tupý úhel.

Křídlo +2K ptáka, skvrnky na špičkách ručních krovek téměř zmizely a bílá kresba na špičkách loketních krovek má ostrý úhel

Extrémní případ, kdy jsou světlé špičky ručních krovek propojeny s bílými bázemi. Tvar bílé kresby na loketních krovkách ale spíše ukazuje na staršího ptáka, než 2K.

2 Komentářů

  1. josef chytil

    Dodine, velká gratulace!
    Jožka

    1. Robert Doležal (Autor)

      Díky Jožko, jsem rád, že už to mám za sebou. Zase o starost méně. Jen se bojím, že budu muset odpískat letošní RAS s králíčky ohnivými, který by měl začít v dubnu. Většina jehličnatých porostů padla za oběť kůrovci a ta změna v mé zájmové oblasti je tak velká, že by podstatně ovlivnila předchozí výsledky. Měj se a díky za zastavení. d.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *