Téměř celodenní déšť v sobotu a sněžení v neděli, to je opravdu lákavá předpověď na víkend. Přitom před koncem týdne jsou dny slunečné, alespoň dopoledne, bez deště a větru, zkrátka ideální pro terén. V pátek, kdy je ještě počasí pěkné, si tedy beru volno a vyjíždím ven, abych si dopřál trochu toho stále ještě novoročního terénu s druhy, které s číslem 2024 v datu znovu působí nově a neokoukaně.
Je krásně, obloha je modře šmouhatá a Pálava na obzoru má měkké kontury téměř pastelové kresby. Jedu rovnou k Drnholci a už zdálky vidím pod silnicí na zeleném ozimu hnědavý nepravidelný flek pasoucího se hejna hus, běločelky, asi 4000 ptáků. Napřed je prohlížím z jedné z odboček hlavní silnice. Jsou pěkně čitelné, ale dost vzdálené. Brzy nacházím bernešku rudokrkou. Přejíždím pak k další odbočce. Husy jsou trošku blíž a do okuláru stativáku mi brzy znovu zasvítí silná bílý pruh po straně těla bernešky rudokrké. Nad pole v prudkých vzdušných přemetech přilétají lovit dva racci bouřní, ozve se křik ťuhýka šedého a za zády hlasy přeletujících kvíčal. Jsem daleko, ale husy jsou opatrné, sledují dění spíše směrem k řece, jejich štěbetání několikrát zcela utichá, krky natažené, pozorné. Vzlétají, přeskupují se a znovu přistávají. Tentokrát do ornice. I do třetice nacházím bernešku. Kdyby mezi husami bylo něco jiného, nejspíš bych si toho všiml. Tož tak, jede se k vodě.
Chvíli stojím u vtoku Dyje do Mušovské zdrže. Poznamenávám si 30 morčáků malých, 45 velkých a jednoho prostředního. Na větvích vzdáleného poloostrova odpočívá nad vodou 11 kormoránů malých. S kanálu vedle mě pokřikuje slípka.
Chvíli se zastavuji na rozšířené silnici hráze pod Pasohlávkami. Od opravy komunikace je tu zákaz zastavení. Zběžně proto projedu hladinu horní nádrže a frčím dál. Parkuji kousek od Klentnice a jdu se projít k Pastorkovu lomu. Cestou je ticho, kromě kosa a několika koňader se neozve ani pípnutí. Na dvě lomu posedává fotograf na židličce a číhá na zedníčka. Také chvíli postojím, ale skalní motýl tu není. Zaslechnu zvonka a hýla a vracím se k autu.
Sjíždím na břeh Novomlýnské zdrže pod Pavlovem. V zátoce u yachtklubu se ozývají vysoké hlasy hvízdáků, na hladině plavou ostrůvky chocholaček, tokajících hoholů, jednotlivě bílé majáčky roháčů a dlouhá těla lovících kormoránů. Pozoruji hřeben Pálavy, ze kterého startuje několik padáčků. Větřík je ale slabý a dopřeje jim jen několik otoček podél svahu než přistanou dole u aut.
Ještě chvíli se motám mezi Pavlovem, Milovicemi a Dolními Věstonicemi než se od nádrží vzdaluji přes Strachotín a Vranovice. Chvíli ještě okouním v polích u Pohořelic. Neuvěřitelné, kolik zajíců a srnčí je tu. Jen těch srn počítám z jednoho místa asi 150. V polích stojí volavky popelavé, vidím kroužit několik luňáků červených a nízko nad zemí se pohupuje pilich.
Jedu bez plánu a ocitám se mezi poli severně od Starého rybníka. Už ráno jsem tu zahlédl menší skupinu pasoucích se husí. Teď je jich víc. Vracím se k místu vhodnému k pozorování a znovu vytahuji stativák. Opět běločelky, asi 700. Po delší době nacházím i dvojici hus tundrových. Zbarvením zobáku by odpovídaly téměř husám polním, ale to je tak všechno. Jejich další znaky nemají.
Jsou dvě po poledni. Byl to fajn výlet. Nějaký ten druh jsem do letošního birdlistu taky připsal. Teď už může přijít deštivý zakaboněný víkend. Baterie jsou dobity, přežiju to.
Dvojice podivně zbarvených kachen divokých držících se na vodě pod Pavlovem.
Mohutná husa velká (Anser anser) od Dolních Věstonic.
