Volný den moc pěkného počasí nepobral. Už včera téměř celý den vytrvale pršelo a poprchává i teď po ránu. Nevadí, namísto sandálů si beru vysoké boty, na triko natahuji mikinu s kapucí a jede se. Máme tu Den vítězství a narozky Pepeho, obé oslavíme nenáročným birdingem.
Silničáři nezahálejí a neúnavně připravují stále nové bojovky, tentokrát na téma, jak se (ne)dostat z města ven. Černovická ulice je směrem na Komárov uzavřena a abychom se dostali k dálnici, musíme se proplést přes Holásky a Chrlice. Obloha je šedivá, čerstvě fouká a čas od času musím rozehnat stěrači kapky deště z předního skla našeho Molendy. Sjíždíme na Blučinu, kde zastavujeme u podmáčené louky v těsné blízkosti rozrůstajících se logistických hal.
Venku je díky studenému větru celkem chladno. Nad polem poletují čejky, je slyšet vzrušené hlasy kulíků říčních a křik dvojice vodoušů rudonohých. Louka je místy stále ještě mokrá. Škoda, že mi letos po letech časově nevyšly odchyty chřástalů. Podmínky byly skvělé. Z ostrůvků rákosí a keříků podél vodní strouhy zpívají proužci a černohlávci. Na louku jít nehodlám, nechci rušit hnízdící čejky. Jedeme podél strouhy až do dědiny a pokračujeme dál.
Už včera jsem si prohlížel letecké snímky jihu Moravy a hledal místo, kde bych zkusil přes noc hrát výrečky. Odchyty téhle drobné sovičky už nějaký ten týden běží a zřejmě vrcholí. Hledal jsem vyvýšené místo s dalekým výhledem a nějakými keříky a stromy. Zaujala mě terasovitá políčka západně od Hustopečí. Teď bych se tam rád podíval. Bereme to přes Velké Němčice a Uherčice. Pak už stoupáme ke Starým horám. Terén tu tvoří řadu amfiteátrů s prudšími, terasovitými svahy pokrytými keři, sady a vinicemi. Všude zpívají pěnice hnědokřídlé a z nižších poloh se ozývá zpěv slavíka. Nad Hochberkem nacházíme úžasné místo s neuvěřitelným výhledem směrem k Pálavu. Na rozšířeném místě u cesty tu parkují tři nebo čtyři obytná auta. Nedivím se, je to neobyčejné místo. O ucho mi cvrnkne drnčivý hlas vlhy a o chvíli později, když prolézám další skupinku keřů, i zpěv pěnice vlašské. Konečně nalézám vhodné místo, kam bych mohl o nadcházejícím víkendu na noc zamířit. Kolem přeletují hrdličky divoké a ukazuje se samec ťuhýka. Tady se mi líbí.
Další zastávkou je mokřad u Velkých Bílovic. Prohlížíme ho jen zkraje. Na kraji podmáčené plochy stojí fotostan, nechceme rušit. Zaznamenáváme zpěv modráčka, vzájemně se překřikující rákosníky proužkované, kvičení chřástala vodního a dvojici pisil.
Obloukem zajíždíme k Novomlýnské zdrži VDNM a postupně ji objíždíme. Vítr trochu polevuje, oblačnost se tenčí a světla přibývá. Nízko nad hladinou loví po způsobu racků malých desítky racků chechtavých. Nacházíme ale i rybáky, třicítku černých, téměř dvě desítky obecných a jako bonus jednoho krásného bahenního. Obloha nad Děvičkami je plná rorýsů. Dobře, pár druhů do letošního seznamu zase přibylo, nová zákoutí neznámých končin objevena, myslím, že sváteční den byl uctěn dostatečně. Jede se domů.
Vodouš rudonohý (Tringa totanus).
Konipas luční (Motacilla flava).
