birdwatcher.cz

9.3.2013: Po dlouhé době u Tovačova

Jarní slunečné počasí plné ptačího zpěvu, na které se dá tak snadno zvyknout, má vystřídat příchod studené fronty doprovázený značným ochlazením. Jsem zvědavý, jak to nakonec dopadne, protože meteorologové slibují nefalšovaný návrat zimy a prudký pokles teplot. Už dnes by se měla změna počasí projevit zataženou oblohou a odpoledne deštěm.

Jsme v Pístovicích. Jabloně jsem ořezával za pokřikování letošního prvního drozda a občas se nade mnou nesměle ozval i skřivan. Budím se po třetí ráno a nemůžu zabrat. Válet se mi nechce a tak už ve čtyři vyjíždíme do tmy. Mým cílem je les kousek za Chvalčovem v Hostýnských vrších. Vloni mě tam vzal Jirka Šafránek, abychom zkusili štěstí se strakapoudem bělohřbetým. Dnes se chci podívat po skorci a pak se také chvíli projít lesem.

Cestou několikrát prší. Říkám si, že volba Hostýnských vrchů nebyla asi nejšťastnější. Ale co už? Za Chvalčovem navíc najíždím do tak husté mlhy, že mohu jet sotva třicítkou. Na parkovišti u říčky jsem ještě za tmy. Chvíli podřimuji a pak lezu do chladného rána. Říčka hučí a skrz ni se prodírá hlas skorce. Za chvíli ho už vidím sedět na kameni v proudu. Kolem leží zbytky sněhu a ze svahů se hrne v potůčcích voda. Pomalu stoupám bukovým porostem po rozmáčené půdě do kopce. V lese je ticho. Jen občas se ozve koňadra, ale také hlas hřivnáče. U nás na jihu jsem ho ještě neviděl, ale tady už volá. Mezi stromy jsou zbytky sněhu. Někde jsou ho ještě celá bílá pole. Pod jehličnany pouštím nahrávku parukářky, která mi na druhý pokus odpovídá. Šplhám až do horních partií svahu, kde začíná mlha a pomalu se vracím zase dolů. Nejspíš jsem tu přece jen brzy. Není slyšet ani žádné bubnování. Nějaký týden to chce ještě počkat.

V Bystřici pod Hostýnem si kupuji snídani a pokračuji přes Přerov k Troubkám. Snídám u pískovny a jedním okem prohlížím hladinu. Krom zimních druhů jako jsou morčáci velcí (5 ex.), hoholi severní (14 ex.) a turpani hnědí (4 ex.), jsou tu i zástupci začínajícího jara – čírky modré (pár). Nade mnou zpívá skřivan a přeletuje čejka. U malého rybníčka před Tovačovem mě nutí zastavit racci posedávající na ledě. Je tu asi 30 racků bělohlavých, racci chechtaví s tmavohnědými kápěmi a pár volavek popelavých. Polorozmrzlá štěrkovna u Annína je zajímavější počty i druhy ptáků. Převládají stále zimní návštěvníci – morčáci velcí, hoholi, racci bouřní, ale nad ledem poletuje konipas bílý a z lesa křičí žluna zelená.

Hradecký rybník je až na levou horní část bez ledu. Racci chechtaví s křikem obsazují hnízdiště a mezi kachnami se dají najít morčáci velcí, hoholi, kopřivky, hvízdáci, čírky obecné atd. Na poli za rybníkem sedí hejno hus běločelých (asi 90 ex.) s husami polními (5 ex.) a velkými (25 ex.). Další husy velké jsou na vodě podél rákosí (11 ex.). Podél hráze se pohybují strnadi rákosní. Vítr fouká ledový a je nehorázná zima. Potkávám Luboše Doupala. Říkal, že už na hrázi potkal letošního prvního samce bramborníčka černohlavého. Nad námi přeletuje čtveřice brkoslavů a nad vodou houpavě letí konipas horský. Co chvíli na vodě přistává skupinka labutí, která se přilétá napojit z blízkého řepkového pole. Bramborníčka nacházím na severu hráze. Jsem zvědavý, nakolik se ochlazením zastaví jarní tah. Loučím se s Lubošem a vracím se k autu.

Ještě zastavuji za rybníky, kde se na řepce pase 70 labutí velkých. Pak už jsem rád, že si můžu pěkně zatopit. Uši mám rozsvícené chladem do červena. Asi jsem s tím jarním zástřihem neměl tak pospíchat. 🙂

Letošní první bramborníček černohlavý (Saxicola torquatus) na hrázi Hradeckého rybníka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *