Tak mi to vyšlo i podruhé a něco po páté odpolední parkuji na čerstvě posečené trávě podél pásu keřů lemujících Lulečský potok. Obloha je téměř modrá, ale docela fouká a ptáků moc slyšet není. Dokonce ani ti všudypřítomní hřivnáči nepoletují nad polem. Ve vzduchu je jen několik nedaleko hnízdících jiřiček, z oblohy se třepotají pentle zpěvu skřivana a z keřů povlávají útržky strof rákosníků zpěvných. Ale je fajnově.
Lehce upravuji průseky a pár minut po šesté už v nich mám natažené sítě. Skládací židlička, stolek, nachystat kroužky a pustit se do svačiny. Chytá se první rákosník zpěvný, můj zdejší cílový druh, a o chvíli později sojka. Dávám si dnešní lekci španělštiny na Duolingu, sleduji dalekohledem okolí a co chvíli registruju projíždět motorkáře na blízké silnici na Vyškov. Krásné počasí je vytáhlo ven. Doufám, že to vydrží a taky se o víkendu aspoň trochu projedu.
Následuje nějaká droboť v síti, včetně dvou předloňských retrapů pěnic černohlavých a letošního rákosníka zpěvného. Jinak tu opravdu moc ptáků není, občas se ozve strnad obecný, občas kolem přeletí kukačka a to je všechno. Ochlazuje se, vyměňuju sandály za plné boty, přioblékám se a pod keřem si chystám spaní.
Den je krásně dlouhý, sítě stahuju až s ubývajícím denním světlem v půl desáté večer. To už je tráva mokrá rosou, pocucávám tradiční červené a sleduju oblohu, na které se objevují hvězdy. Až za tmy tu černě kropenatou nebeskou kupoli protíná chvíli po sobě světlo dvou padajících hvězd a přímo přede mnou leze zpoza obzoru oranžový koblih měsíce snad den po úplňku. V keřích je ticho, jde se spát.
Noc je klidná. Ze spacáku se mi nechce, ale před pátou se přemlouvám a roztahuji sítě. Brzy se nad obzorem objevuje slunce a teplota stoupá. Ty tři hodinky chytání, před tím, než začne víc foukat, jsou ve znamení dlasků. Postupně dostává svůj ocelový kroužek typu ZX deset ptáků. Jen dva z nich jsou letošní mláďata v kropenatém opeření. Potěší další loňský retrap rákosníka zpěvného. Je to už druhý palustris, který se sem od loňska vrátil. Vždy mě fascinuje, když si uvědomím, jaký kus světa má ten drobný opeřenec v křídlech. A vždy zatoužím absolvovat z jeho ptačí perspektivy podobnou cestu k jihu.
Balím to v půl deváté se sílícím větrem, dvojicí mladých koňader a brhlíkem. To už je pořádné teplo. Celta i spacák jsou prohřáté a suché, auto už taky není celé mokré od rosy, vše skládám do kufru a loučím se s jarními chvílemi u Lulče. Tentokrát jsem během dvou odchytů kontroloval 12 rákosníků zpěvných, z toho dva loňské retrapi. Bez přehrávače, jen na náhodu. Doufám, že se tu otočím zase příští rok. Ještě kafe u zatopeného lomu v Lulči a můžu frčet domů
okroužkované druhy: pěnice černohlavá (7 ex., 2x retrap), rákosník zpěvný (7 ex, 2x retrap), sýkora koňadra (4 ex.), kos černý, dlask tlustozobý (10 ex.), brhlík lesní, sojka obeccná – 31 ptáků 7 druhů
Pankáč sojka obecná (Garrulus glandarius).
Letošní mladý sameček dlaska tlustozobého (Coccothraustes coccothraustes).
