birdwatcher.cz

13.1.2018: Městské ptáčkaření

Už včera jsme se s Pepem domluvili na sobotním dopoledni městského ptáčkaření. V podstatě půjde o tzv. urban birding, který v Británii i ve světě propaguje David Lindo (www.theurbanbirder.com). Chceme se projít podél Svratky a přidat pár nových druhů do letošního birdlistu.

Venku je zataženo, teplota se drží nuly a občas se k zemi snese pár sněhových vloček. Sedáme na bus a poté, co objíždíme půl Brna, vystupujeme v Pisárkách u Anthroposu. Naším cílem je šest nových druhů, ale už při pohledu na vysoký stav vody ve Svratce, která se valí korytem, si uvědomujeme, že to nebude jednoduché. Jindy se totiž v těchto místech dá na vyčnívajících kamenech vidět skorec, konipas horský nebo u břehu potápka malá či nějaká zajímavější kachna. Dnes by tu neměli šanci. Škoda, budeme se muset zaměřit na lesní ptáky.

V parku u Anthroposu nás vítá křik brhlíků a jarní zpěv koňader. Po asfaltce podél řeky pobíhá jeden sváteční běžec za druhým. Těch stylů a figur, to by bylo na hodinový dokument pořadu Bizarnosti tohoto světa. Pro někoho bizarnost, pro jiného být in. Vždyť i já asi na mnohé působím zvláštně s dalekohledem kolem krku a foťákem přes rameno.

První nový druh letí nad řekou až za mostem vedoucím k pisáreckému tunelu. Je to ledňáček. Během následujícího půl kilometru nám pak náhoda přihrává dalších pět druhů. Prvním z nich je párek kachniček mandarinských. Téměř v tu samou chvíli zaznamenáváme kousek od břehu na kmeni blízkého stromu šoupálka dlouhoprstého. Kousek dál se ve vysoké suché trávě objevuje drobný střízlík. Z druhé strany řeky se ozývá žluna šedá a ve větvích dubů na svahu nad námi poletuje strakapoud prostřední. Pak jako když utne. Šest plánovaných druhů jsme si poznamenali a jako by to prozřetelnost tušila, víc už nám toho neukáže. Nevadí. Svahy pod Červeným kopcem jsou královstvím brhlíků. Během těch asi tří kilometrů podél řeky jich vidíme snad dvacítku. Dokonce i káně se zvedá z blízkého stromu a snaží se nad svahem najít termiku. Na břehu u lávky na Poříčí odpočívá dalších jedenáct kachniček mandarinských (7M+4F).

Po dvou a půl hodinách sedáme na spoj opačným směrem, než jsme přijeli. Jsme rádi, že se můžeme ve vytopeném autobusu zahřát. Kluci vypadají po tom sjíždění svahů po zadcích a válení sudů jako hroudy hlíny. Přesto působí čerstvěji než my. Městské ptáčkaření má svoje kouzlo. Je nenáročné a přitom může být městské prostředí na ptáky překvapivě bohaté. Vždyť třeba jen ze šplhavců jsme zaznamenali čtyři druhy.

Párek kachniček mandarinských (Aix galericulata) na Svratce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *