Je středa odpoledne a já mám ještě nějaké zařizování. Domů se vracím až po šesté hodině. Jen tak informativně se dívám na Aladina a zjišťuji, že zítra večer a v noci má foukat a pršet. Původně jsem chtěl právě noc z pátku na sobotu ještě jednou natáhnout síť před odjezdem na Červenohorské sedlo, ale touto předpovědí se mé plány mění. Balím vše potřebné (většinu toho už mám stejně v autě) a vyjíždím ještě dnes.
Sítě mám nataženy až daleko po sedmé hodině. Je horko, obloha je vymetená, jen nad západním obzorem leží pavučiny oblačnosti, do kterých poznenáhla klesá rudý koblih slunce. Díky oblačnosti se na tu chvějící se rudooranžovou hvězdu mohu dívat nahatým okem. Je to krásná, kouzelná podívaná.
Vše běží podle stále stejného scénáře. Za padající tmy stahuji pěvcovku a roztahuji ji znovu až s půlnocí, kdy pod ní pouštím tradiční mix posledních nocí – rákosník zpěvný, slavík tmavý a cvrčilka zelená. Noc je horká a bledá tvář měsíce ji zaplavuje stříbřitým svitem. Naštěstí po druhé ranní měsíc mizí za obzorem a prostor dostávají hvězdy. Jsou jich celé závěje.
Až na pěnici slavíkovou, která se v síti objevila ve čtyři ráno, se ptáci chytají až po rozednění, které přichází den ode dne později. Jsou to rákosníci a pěnice. Tentokrát ve spodním poli nacházím i dvě cvrčilky zelené, ale slavíka uheráka žádného. Po šesté hodině měním nahrávku za mix pěnic. Arnoštovi se daří nalákat do dravcovky jednu poštolku. Když chvíli před sedmou ranní sedím u stolku za autem, slyším z oblohy povědomé volání. Pytlík s pěnicí věším zpět na háček, beru do rukou dalekohled a nacházím trojici kulíků. Zdá se, že je přilákala nahrávka pěvců od sítě. Dvakrát zakrouží jen asi 25-30 m nade mnou a zase odlétají. Už při jejich prohlížení dalekohledem mi dochází, s kým mám tu čest. Spodina těla je celistvě medově béžovobílá, hruď je trochu tmavší, dohněda a napříč hrudí je patrný nevýrazný bílý proužek. Když některý z ptáků nakloní hlavu, aby si mě prohlédl, vidím výrazný bílý nadoční proužek. Moje určení potvrzuje i nahrávka hlasu, který si hned poté, co ptáci odlétají pouštím z mobilu. Přesně to sedí. Jednalo se o trojici kulíků hnědých. Jednoho ptáka jsem tu viděl už před dvěma lety. Škoda, že sebou nemám dlouhé sklo. Vzal jsem si jen širokáč na fotky kroužkovaných ptáků. Mít teleobjektiv, ještě bych se po té trojici porozhlédl, protože šla na přistání k blízkému povláčenému poli. I tak z nich mám velkou radost.
Po sedmé hodině se už skoro nic nechytá. Do řepkového strniště přistává bramborníček hnědý a nad pásem keřů přeletuje ťuhýk šedý a usedá na elektrické dráty mezi špačky. Nebojí se ho, jsou už mimo jeho lovecké možnosti. Fajn, dnes tu máme splněno. Hurá do práce.
odchycené druhy: pěnice černohlavá (10 ex.), pěnice slavíková (3 ex.), pěnice pokřovní (2 ex.), rákosník obecný (7 ex.), rákosník zpěvný, rákosník velký, rákosník proužkovaný, cvrčilka zelená (2 ex.), vrabec polní (2 ex.), poštolka obecná – 30 ptáků 10 druhů
Jeden večerní vrabec polní (Passer montanus).
Ahoj Roberte, k tomu ťuhýkovi šedému jen doplním, že jsem byli před mnoha lety svědky jeho úspěšného útoku na kosa černého. Byla to samosebou výjimečná (?) situace, ve prospěch lovce hrála důležitou roli konfigurace terénu a zvolená taktika „krahujčího“ útoku.
Zdar pánové, já jsem viděl útok ťuhýka šedého na vrabce domácího v intravilánu obce Záříčí, ten se stačil schovat v hustém živém plotu, taky připomínala taktika lovu krahujce.
Ahoj pánové, díky za komentáře. Taky jsem pozoroval ťuhýka šedého, jak ulovil mladého vzletného konipasa bílého. Napřed ho v letu srazil do vody rybníka, nad jehož mělčinou přelétal, pak nad ním stál ve vzduchu jako poštolka a opakovaně útočil a nakonec ho dostal. Popsal jsem to tady: http://www.birdwatcher.cz/domains/birdwatcher.cz/wp-content/uploads/2017/04/Dolezal_Crex_2005_Lanius_excubitor.pdf. Člověk se někdy nestačí divit. Mějte se pěkně.