birdwatcher.cz

23.12.2018: Zedníček

Venku je skoro jarní počasí. Teplota vyskočila na nějakých 5 stupňů, sníh roztál a oblačnost se rozpouští. Ještě včera jsem byl vděčný za spodky, když jsme s klukama zase vyrazili udělat si ohníček k jeskyním. Teď můžu spodky nechat doma. Už cestou k jihu je více než polovina oblohy čistě modrá, slunce svítí a za projíždějícími auty se zvedá závoj malých kapiček z mokré silnice.

V 8:45 jsem někde v úrovni Smolína a vzhledem ke krajině dál na jihu mám několik výškových metrů k dobru. Připadám si jako v letadle nízko nad terénem. Proti mně se vlní řady a klíny hus mířících dál s SZ. Je jich asi 1500. Zhruba někde nad Starým rybníkem se motá další vír husích těl, které nejspíš klesají k hladině. Slunce svítí, a ozim v polích ho zrcadlí svěží zelení.

Jedu rovnou k Dolním Věstonicím, kde předevčírem našel Jarek Zeman a Honza Bína mezi poláky velkými nejspíš severoamerického poláka dlouhozobého (Aythya valisineria). Neuvěřitelný postřeh. Zastavuji se ještě na hrázi, abych omrkl kachny kolem ostrůvků střední nádrže. Poznamenávám si čtyři morčáky malé (3M+F) a přesouvám se zhruba mezi Dolní Věstonice a Pavlov. Slunce mám pěkně v zádech a na klidné vodě přede mnou jsou stovky kachen. Ani se nedivím, že se tu zdržují v takových počtech, protože celý břeh je lemován lasturami sláviček. Mají tu potravy na celou zimu. Poláků velkých jsou stovky. Mezi nimi se proplétají chocholačky, hoholi a hvízdáci. Blíže břehům odpočívají kachny divoké. Hoholi vytvářejí na vodě ostrůvky černobílých těl. Když se později dívám na vodu z několika míst vyvýšené silnice, počítám jich ke čtyřem stům. Nacházím jednoho turpana hnědého, samici morčáka malého a desítky hvízdáků (celkem 110 ex.), ale podezřelého poláka s dlouhým černým zobákem nenacházím. Poláci jsou v pohybu, často přeletují a mnozí pospávají daleko na hladině s hlavami zastrčenými v peří na hřbetě. I tak tu ale trávím v závětří více než hodinku a kochám se vodními ptáky. Po celou dobu přeletují z polí někde u Přítluk a Zaječí hejna hus běločelých západním směrem – minimálně tisícovka.

Mým cílem je ale Pálava. Chci se podívat po zedníčkovi, který ještě tuto zimu nebyl hlášen. Vsadil bych se ale, že tam už někde je. Auto nechávám kus od Klentnice a vydávám se k Pastorkovu lomu. Je krásně. Brávník, kvíčaly a koňadry – tyto druhy potkávám jako první. Stěny lomu se sice koupou ve slunečním světle, ale zedníček tu není. No nevadí, jde se dál. Nad návětrnými svahy nad kapličkou Sv. Antonína visí ve vzduchu orli mořští. Dva, tři, šest. Poletují na nehybných roztažených křídlech a pokřikují na sebe. Majestátní ptáci a neuvěřitelné divadlo. Občas se mezi nimi ozve krkavec. Pak už prohlížím členitý masiv Martinky a Trůnu. Stále jsou slyšet orli, tokají. Hluboko pode mnou se rozprostírá modrá hladina Novomlýnských nádrží s ostrůvky. Na jednom stojí kostelík Sv. Linharta. Mám štěstí, to počasí je dokonalé. Zedníčka potkávám jen na informační tabuli.

Pak se dostávám do Soutěsky. Je zajímavé, že během celé cesty jsem potkal jen jednu tříčlennou rodinku. Nikde nikdo. I tady na obloze plachtí orli mořští. Prohlížím skalní stěny směrem dolů. Zbývá mi už jen kousek a smiřuji se s tím, že zedníčka dnes neuvidím. Pak ale registruji úplně nahoře u okraje stěny pohyb, přelet motýla s kulatými křídly. Je tam. Prohlíží spáry, škubavě rozevírá křídla, přeletuje a vyzobává potravu z puklin kamene. Tak jsem se přece dočkal. Následujících dvacet minut si užívám pozorování tohoto krásného opeřence. Pak už se vracím k autu. Dvouhodinový výšlap stál za to.

Cestou zpět do Brna se ještě zastavuji u Novoveského rybníka. Na zbytcích ledu jsou stovky racků, ale nedostávám se tak blízko, abych důkladně prohlédl jejich nohy kvůli odečítákům. Mezi kachnami zaznamenávám párek lžičáků, čtveřici čírek obecných a několik morčáků velkých. Když se pak vracím k autu, prohání se nad polem párek pilichů. Šedivý samec je nádherný a oproti samici téměř poloviční. Začíná se mračit. Teď už mi to nevadí.

Ostrůvek s kostelíkem Sv. Linharta. V pravém spodním rohu jsou vidět na vodní hladině husy.

Dokumentační rozmazaný snímek zedníčka skalního (Tichodroma muraria) ze Soutěsky.

1 Komentář

  1. Jan Bína

    Ahoj Roberte,

    pokud se týká objevení poláka dlouhozobého, tak to až tak nebyl neuvěřitelný postřeh jako spíše štěstí. Zastavili jsme auto na boku silnice a scházeli po cestě k vodě a hned před námi u břehu (20 m) ho Jarek spatřil. Profil hlavy a zobáku byl úplně jiný než u poláků velkých a jiných kachen. Hned mě napadlo, že by to mohl být ten severoamerický polák neboť jsem si ho shodou okolností asi týden nebo dva před jeho pozorováním prohlížel ve Svenssonovi – a pamatoval jsem si právě ten profil. Zezačátku jsme tomu nemohli věřit, spekulovali jsme, že je to nějaký kříženec poláka velkého s lžičákem nebo turpanem apod. (samozřejmě nesmysl) nebo že je to polák velký s vypelichanou částí hlavy čímž by se zdeformoval profil apod.. Po prohlédnutí fotografií doma (zvl. těch Jarkových, ale i mých) Jarek zjistil, že to byla samice poláka dlouhozobého. Škoda, že podmínky na fotografování byly mizerné a polák se tak divoce potápěl, že se specielně mě podařily jen 4 fotografie. Jarek jich naštěstí udělal více. Další škoda je, že nám poměrně rychle zmizel při současném plavání a potápění (po 10 min) a že ho následně zatím nikdo nezastihl a nevyfotografoval lépe.

    Jinak nevím, jak Ty to děláš, že většinou od Tebe pochází každý rok první nebo jedno z prvních pozorování zedníčka na Pálavě (na podzim a v zimě).

    Zdraví
    Honza Bína

Napsat komentář: Jan Bína Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *