birdwatcher.cz

24.5.2015: Dopoledne snů

Po včerejším návratu z límcování hus na Vysočině nacházím v mailboxu zprávu od Toma Baldriána o výskytu vodouše malého na rybnících u Hodonína. Je stará jen dvě a půl hodiny. Venku vytrvale prší, blíží se půl šestá večer a já se cítím docela jetě. Ještě tak vanu, snad pár stránek knížky a zalehnout zároveň s klukama. Tento druh máme s Pepem zatím jen z Francie. Jeho pozorování u nás mě láká. Škaredé počasí by ho mohlo do zítřka pozdržet, a když půjdu spát brzo, můžu vyrazit hned po ránu. Ok, rozhodnuto.
Odpočatý se budím něco po půl páté. Venku stále ještě mírně prší. V pět už sedím v autě a frčím k jihu. U Malého Písečenského rybníka parkuji v 5:45. Už když jsem kolem něj projížděl, bylo vidět, že je vypuštěný a na jeho bahnech postávají racci chechtaví. Chystám si vybavení do pohotovostní polohy a po několika desítkách metrů potkávám prvního birdera, který měl stejný nápad jako já. Je to Martin Došlý. Jsou tu společně s Gedeonem Kašparem a z Benátek nad Jizerou vyrazili už ve dvě v noci, aby tu byli včas. Vodouš malý je na menší kaluži blízko silnice. Pohupuje se na nohách a neustále něco zobe z bláta. Paráda, klaplo to! Společně s kluky se kochám pohledem na tohoto vzácného bahňáka. Pokouším se o fotodokumentaci. Podél vody pochodují vpravo u břehu také dva kamenáčci pestří ve svatebním. Jsou nádherní, ale vodouš malý je přece jen trochu jiná liga. O málo později k nám přibývá Jarda Šimek, který také neodolal nutkání vidět vodouše a z Prahy vyjel kolem půl čtvrté. Musím se křenit při pomyšlení, kolik ptáčkařů vyburcoval tento malý nenápadný fóglík k akci a kolik jich ještě přijede z nejrůznějších končin republiky. Mezi chechťáky jsou i dva racci malí a vidět jsou tři jespáci křivozobí. Kluci odjíždějí, Jarda taky, a když se balím, je tu další známá tvář – David Lučan. Chtěl bych to tu vidět během dne, kolik se tu dnes vystřídá lidí? Neprší, teplota mírně stoupá, je vcelku přijatelně. Kluci mi před tím říkali, že tu byl včera pozorován ještě jespáček a že se po něm podívají kolem Mutěnic. S vodoušem malým jsem strávil téměř dvě hodiny. Jsem připraven k návratu do Brna. Loučím se s Davidem a odjíždím.
Krátce zastavuji mezi dalšími rybníky u Hodonína a pak už jedu na Břeclav. Zastavuje mě ale Jardův telefonát, že právě na jespáčka ploskozobého kouká u Mutěnic. No nic, proč se tam také ještě nerozjet? V půl deváté jsem na místě. Na malém vypuštěném výtažníku za Kyjovkou, u kterého ještě Jarda stojí, jsou jediní dva bahňáci – jespák šedý a jespáček ploskozobý. Takové ráno si nechám líbit. Pozorováním jespáčka trávím asi půlhodinku. Dál se mi nechce. Z lesa za rybníkem se ozývá dudek a krátce se ukazují dva tenkozobci. Je stále zataženo, ale počasí se, zdá se, trošku lepší. Telefonuji Davidovi, ale ten už o jespáčkovi ví. Na vodouše přijela výprava z Ostravska. Nedivím se.
Zastavuji pak ještě u jednoho mokřadu. Severní vítr zesiluje a já na sebe musím hodin bundu. Náhle jako bych se ocitl na začátku podzimu. Ani se mi nechce věřit, že je teprve květen. Na lokalitě se drží voda. Z bahen zarostlých loňskou vegetací se postupně zvedají jespáci bojovní, několik vodoušů bahenních a kulík říční. Samice poláka velkého vodí pět pullíků, vidět jsou dvě odrostlejší husy, přes silný vítr je slyšet zpěv tří druhů rákosníků a cvrčilky slavíkové. Na poli za mokřadem zahánějí čejky lovícího sokola. Jo, dnes stačilo. Jede se domů.

Dokumentační video vodouše malého (Xenus cinereus).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *