birdwatcher.cz

25.-26.5.2019: Parvy a palustrisové

Dny jsou teď nádherně dlouhé a začínají už dlouho před pátou ranní. Coby skřivan, který večer usíná se slepicemi, vstávám ráno snadno, v pět jsem v lese. Obloha je modrá a čeká na východ slunce. Vzduch je vlhce svěží a plný ptačích hlasů. Po klikatící se lesní cestě mířím k místům, kde jsem již dvakrát narazil na mladého lejska malého. Neozývá se. Přesto natahuji síť a čekám. Nezkušený mladík zřejmě z periferie vhodného biotopu zmizel. Klesám prudkým svahem k místům, kde zpívá jedinec, kterého jsem chytil v úterý 21.5. Míjím jeho teritorium a sestupuji k dalšímu zpívajícímu samci, který se mi posledně posmíval z korun stromů. Kolem nejsou žádné nižší stromky, jen holé kmeny vzrostlých buků. Opírám o ně alespoň několik suchých větví, stavím mezi ně síť a jdu se skrýt. Tentokrát to jde rychle. Zvedám dalekohled, abych síť zkontroloval, a lejsek už v ní visí. Je to starý +2K samec bez kroužku.

Žlebem klesám ještě níže, ale další zpěv lejska malého neslyším. Teď je třeba znovu vyšplhat těch zhruba 200 výškových metrů zpět k autu. Mohutnou oklikou pak sjíždím až k dolnímu konci žlebu a jdu se podívat po okolí. I tady zpívá jeden samec, poslední, kterého jsem ještě nekontroloval. Znovu šplhám po svahu, natahuji síť a čekám. Nahrávku si špatně vyložil budníček menší. I on dostává kroužek a já ještě chvíli čekám. Mezitím asi 15 m nade mnou ve svahu pochoduje rodinka divočáků. Nehýbu se, ale jejich čich mě odhalil. Stará bachyně dává pokyn a celá rodinka se otáčí a mizí z dohledu. Poslední lejsek malý zdejšího žlebu hned po spouštění nahrávky umlkl a moje provokace ignoruje. Škoda, ještě se sem budu muset jednou vrátit. Třeba si dá říct. I tak jsem rád, že neodcházím s prázdnou. Tři a půl hodiny jsem tu běhal po svazích. Ale ráno v lese má svoje kouzlo.

Navštěvuji ještě tři další rezervace. Ve dvou z nich jsem lejsky malé nezastihl ani jeden z předchozích roků  a letos tomu není jinak. Staré čistě bukové porosty jim nevyhovují. Dávají přednost smíšeným listnatým lesům s habrem, lípou a bukem, které mají v podrostu mladší stromky a které se nacházejí na svažitém terénu se zdrojem vody. Nejsem úspěšný ani ve zbytku třetí rezervace, který mi ještě zbýval projít. Kolem poledního jsem zpět utrmácený v Pístovicích u rodinky.

Jediný lejsek malý (Ficedula parva), který se po půldni v lese ochotně zavěsil do sítě.

Odpoledne ale vyjíždím znovu, tentokrát k Lulči. Dva roky po sobě jsem tu v křovinách, které lemují potůček v polích, zkoušel touto dobou chytat mimo jiné druhy také rákosníky zpěvné. V roce 2017 (13.5.) jsem jich kroužkoval 5 a v roce 2018 (19.5.) jich bylo 9. Možná se některý z nich vrátil.

Je po dešti, polní cesta je bahnitá a trochu se bojím, že se odsud nedostanu. Jdu prosekat svoje dva koridory napříč keři. Rákosníci zpěvní jsou slyšet hned z několika míst. Sítě natahuji až v půl sedmé večer. Hned po první kontrole mám dva retrapi – podařilo se! Jeden z palustrisů je loňský a jeden dokonce předloňský. Je to zajímavý pocit mít v ruce opeřence, kteří mezitím nalétali při cestách na africká zimoviště tisíce kilometrů.

Na noc chystám do pole trojúhelník sítí, u kterého chci hrát výrečka a křepelky. V mokré trávě si chystám ležení, pak sedám na židličku, otevírám lahev červeného a koukám do noci. Po odpoledním dešti se obloha částečně vyčistila a teď z ní pomrkávají hvězdy. Vypadá to na vlahou noc.

Výreček se samozřejmě nechytá, ale z těsné blízkosti sítí se ozývá počítání peněz asi tří křepelek. Něco po páté vychází slunce. Zbývající oblačnost odplouvá k jihu. Ptáci se chytají a teplota roste. Na dlasky a samce ťuhýka si beru rukavici. Když v půl desáté vše balím, mám okroužkováno 17 nových rákosníků zpěvných. Asi tomu pomohl i pozdější termín ke konci května. Jsem zvědavý, co přinese příští rok.

Krvavý východ slunce nad sítěmi.

Respekt vzbuzující louskáček pana dlaska (Coccothraustes coccothraustes).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *