Lehký mlžný opar nad krajinou se brzy rozpouští. I nízká oblačnost se na mnoha místech tenčí, až jí nakonec prosvítá modrá obloha a sluneční paprsky. Je neuvěřitelně teplo. Přijde mi to jako skok směrem k jaru. V šípkovém keři, který vídám z okna, beseduje hejnko vrabců domácích. Dnes si nebudu dělat místní seznam pozorovaných ptáků do eBirdu, ale nechám to až na terén. Chtěl bych někde natrefit na husy a proto vyjíždím směrem pod Pálavu.
Zimní výjezdy tímto směrem většinou začínám u hnojiště v polích pod Pohořelicemi. I dnes zajíždím ke kouřícím hromadám hnoje. Nade mnou je právě luňák červený, v keři u cesty sedí káně a když plochu s hnojem obcházím, vylétá z ní konipas bílý. Kus dál vidím několik strnadů rákosních, pěnkav a z oblohy se ozývají menší hejnka přeletujících hus běločelých.
Najíždím zpět na hlavní tah na Mikulov a po několika stech metrech zaznamenávám hejno hus zvedající se vlevo od silnice. Nízko nad terénem a poměrně svižně míří k jihu. Napřed myslím, že letí k Vrkoči, ale sedají do polí západně od něj. Blížím se k benzinovým pumpám a na poli vpravo před nimi vidím další hejno. Mám štěstí. Na křižovatce se obracím a vracím se k pumpě. Odsud mám hejno čítající asi 4000 ptáků pěkně na očích. Až na několik hus velkých jsou to čistě jen běločelky. Nic zvláštního v nich nevidím a tak se vypravuji pěšky k místům, kde sedlo hejno první. Pole je tu bohužel zvlněné a tak pozoruji jen část ptáků. Co víc si ale přát? Slunce mi hřeje záda a před sebou mám v ornici, ze které ptáci přeletují na strniště po kukuřici, odhadem asi 8000 ptáků. Symbol svobody a arktických dálek. Běločelky tu doplňují asi tři desítky tundrovek. Působí ostražitěji, přísněji a autoritativněji. Šmejdím stativákem ze strany na stranu a užívám si pozorování ptáků, kteří se přeskupují mým směrem. Po necelé hodince to ale balím. Už jsem skoro mimo výhled, když se husy zvedají, letí mi těsně nad hlavou a tentokrát opravdu míří k zamrzlému Vrkoči. Krásné to bylo, i několik fotek jsem cvakl.
Další zastávka je jasná. Vyjíždím nad Pernou a parkuji na kraji Klentnice. Po několika minutách jsem v Pastorkově lomu, kde už postává několik chlapíků s foťáky. Ve stěně nad nimi hledá potravu zedníček. Dnes tedy mám štěstí. Chvíli se kochám jeho krásou. Pták pak přeletuje do levé části lomu. Chlapíci se sbírají jeho směrem a já spokojeně mizím. Mám doma ještě nějakou práci a tak sjíždím rovnou k Dolním Věstonicím. Na ostrůvcích tokají orli mořští, na suchých větvích u vody sedí skupinka kormoránů malých, ale mnohem zajímavější je pohled na zdánlivě prázdnou hladinu Novomlýnské zdrže. Jen asi stovku metrů od břehu se potápí zajímavá skupinka kachen. Jde o čtveřici turpanů hnědých a dvojici turpanů černých. Neuvěřitelné. Směrem ke Strachotínu ještě vidím nad vodou letět dospělého racka malého. Tož tak, obloha se stejně zase zatahuje a začíná studeně pofukovat. Pár druhů do letošního birdlistu jsem zase dobral. Jede se domů.