birdwatcher.cz

26.1.2025: Husy a slunce hřející záda

Lehký mlžný opar nad krajinou se brzy rozpouští. I nízká oblačnost se na mnoha místech tenčí, až jí nakonec prosvítá modrá obloha a sluneční paprsky. Je neuvěřitelně teplo. Přijde mi to jako skok směrem k jaru. V šípkovém keři, který vídám z okna, beseduje hejnko vrabců domácích. Dnes si nebudu dělat místní seznam pozorovaných ptáků do eBirdu, ale nechám to až na terén. Chtěl bych někde natrefit na husy a proto vyjíždím směrem pod Pálavu.

Zimní výjezdy tímto směrem většinou začínám u hnojiště v polích pod Pohořelicemi. I dnes zajíždím ke kouřícím hromadám hnoje. Nade mnou je právě luňák červený, v keři u cesty sedí káně a když plochu s hnojem obcházím, vylétá z ní konipas bílý. Kus dál vidím několik strnadů rákosních, pěnkav a z oblohy se ozývají menší hejnka přeletujících hus běločelých.

Najíždím zpět na hlavní tah na Mikulov a po několika stech metrech zaznamenávám hejno hus zvedající se vlevo od silnice. Nízko nad terénem a poměrně svižně míří k jihu. Napřed myslím, že letí k Vrkoči, ale sedají do polí západně od něj. Blížím se k benzinovým pumpám a na poli vpravo před nimi vidím další hejno. Mám štěstí. Na křižovatce se obracím a vracím se k pumpě. Odsud mám hejno čítající asi 4000 ptáků pěkně na očích. Až na několik hus velkých jsou to čistě jen běločelky. Nic zvláštního v nich nevidím a tak se vypravuji pěšky k místům, kde sedlo hejno první.  Pole je tu bohužel zvlněné a tak pozoruji jen část ptáků. Co víc si ale přát? Slunce mi hřeje záda a před sebou mám v ornici, ze které ptáci přeletují na strniště po kukuřici, odhadem asi 8000 ptáků. Symbol svobody a arktických dálek. Běločelky tu doplňují asi tři desítky tundrovek. Působí ostražitěji, přísněji a autoritativněji. Šmejdím stativákem ze strany na stranu a užívám si pozorování ptáků, kteří se přeskupují mým směrem. Po necelé hodince to ale balím. Už jsem skoro mimo výhled, když se husy zvedají, letí mi těsně nad hlavou a tentokrát opravdu míří k zamrzlému Vrkoči. Krásné to bylo, i několik fotek jsem cvakl.

Další zastávka je jasná. Vyjíždím nad Pernou a parkuji na kraji Klentnice. Po několika minutách jsem v Pastorkově lomu, kde už postává několik chlapíků s foťáky. Ve stěně nad nimi hledá potravu zedníček. Dnes tedy mám štěstí. Chvíli se kochám jeho krásou. Pták pak přeletuje do levé části lomu. Chlapíci se sbírají jeho směrem a já spokojeně mizím. Mám doma ještě nějakou práci a tak sjíždím rovnou k Dolním Věstonicím. Na ostrůvcích tokají orli mořští, na suchých větvích u vody sedí skupinka kormoránů malých, ale mnohem zajímavější je pohled na zdánlivě prázdnou hladinu Novomlýnské zdrže. Jen asi stovku metrů od břehu se potápí zajímavá skupinka kachen. Jde o čtveřici turpanů hnědých a dvojici turpanů černých. Neuvěřitelné. Směrem ke Strachotínu ještě vidím nad vodou letět dospělého racka malého. Tož tak, obloha se stejně zase zatahuje a začíná studeně pofukovat. Pár druhů do letošního birdlistu jsem zase dobral. Jede se domů.

Husy běločelé (Anser albifrosn) po vzletu.

Zedníček skalní (Tichodroma muraria) na svém tradičním zimovišti.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *