birdwatcher.cz

26.-27.5.2018: Sova jako sova

Celé odpoledne jsme byli s rodinkou v lese. Vzali jsme si tam oběd, na dřívkáči jsem uvařil čaj, kluci si hráli v rybníčku mezi pulci a s Pepem jsme si dali na střídačku dácha v hamace. Počasí nádherné, zpěv ptáků, poletující chmýří vrb, co více si přát?

Později odpoledne se balím a vyjíždím ven, abych naposledy vyzkoušel noční odchyt výrečka. Zdá se, že ten slovenský pták minulý týden byl poslední a následujících nejméně sedm pokusů kolegů na jihu Moravy bylo neúspěšných. No co, už jenom samotná noc v terénu je vždy prima zážitkem.

Je krásně slunečno. Stativákem projíždím hladinu Novomlýnské nádrže. Kromě racků chechtavých nad ní loví 35 rybáků černých a zhruba 30 rybáků obecných. Nebe kolem Pálavy praská ve švech. Postupně počítám osm motorových paraglidů a čtyři balóny. Vítr, který fouká od vody, bohužel přinesl ke břehu desítky zapáchajících rybích mrtvol. Mezi bezové keře natahuji jednu bahňákovku na výrečka a kousek od auta pak další pěvcovku pro menší opeřence. Postupně se šeří. To už se z oblohy na celé kolo culí měsíc. Nad hlavou mi prodrnčí dva mohutní samci roháčů obecných. Vycházejí hvězdy a teď, když utichá zpěv ptáků, pokračuje v produkci už jen slavík.

Všímám si siluety kalouse lovícího podél hráze. Ztrácí se v tmavé uličce mezi keři. Teď už pokřikuje od sítě nahrávka výrečka a ona tmavá ulička míří právě tím směrem. Chvíli čekám a jdu se tam podívat. Kalous se pohupuje v síťovině. Tak sovu máme a vlastně je tím splněno. Jdu si na chvíli sednout na vyhřáté betonové schody k vodě a upíjím australského merlotu. Na hladině blikají odlesky měsíce. Celá krajina je zalita jeho modravým světlem. Ve všech okolních vesnicích postupně vybuchují barevné květy ohňostrojů.

Noc je jasná jako ve dne. Dřímám a chodím kontrolovat sítě. Nic v nich není. Rozednívá se záhy. Jedním z prvních ranních zpěváků je sedmihlásek. Kroužkuji nějaké rákosníky a černohlávky a balím. Něco po páté vyjíždím do zlatavého rána.

Snídám doma, a protože všichni ještě pospávají, jedu ještě k Babicím nad Svitavou, abych zběžně prohlédl PR Čihadlo. Vloni jsem tu na žádného lejska malého nenarazil. Jediným nadějným místem je skalnatý žleb pod vyhlídkou. Lezu jím nahoru a dolů, občas pustím nahrávku, ale reakce žádná. Ani zpěv, ani drnčivé varování. No nic, ještě chvíli procházím lesem, pozoruji samce datla na suchém pahýlu a poslouchám doupňáka a všudypřítomné lejsky bělokrké. Začíná být pěkné horko. Je čas na návrat a trochu toho spánku.

Namísto výrečka skončil v síti kalous ušatý (Asio otus).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *