birdwatcher.cz

28.1.2017: Počasí pro skutečné nadšence

Když dnes vyjíždím pod zataženou šedivou oblohu a do ulic ztrácejících se v mírné mlze, říkám si, že se ještě pořád můžu vrátit. Někam do úrovně Modřic se dostávám setrvačností, za kterou ještě pořád může moje nerozhodnost. Když už jsem se ale dokopal k akci, rušit to nebudu a pokračuji dál k jihu. Ještě pořád se to může nějak vystříbřit. Do protivky míří k Brnu ještě teď po osmé hodině skupinky havranů.
Krajina se i tady mimo městské ulice ztrácí v řídké mlze a panuje ušpiněné příšeří. Sjíždím ke svému oblíbenému hnojišti pod Pohořelicemi. Scénář minulého týdne se sice opakuje, ale jen v hodně zředěné podobě. Z větrolamu vzlétá káně, objevuje se hejnko konopek i strnad rákosní. Konopek je asi 25, strnad je sám, linduška luční na hnojišti je také jen jedna a skřivan se neukazuje žádný. Navíc je nepříjemně vlezlá zima a funí mrazivý vítr. Chvíli chodím kolem hnojiště a číhám, Ne, nic. Až při odjezdu potkávám u polní cesty jednoho zapomenutého skřivana.
Přejíždím přímo k propusti mezi horní a střední nádrží VDNM. Oko volné vodní hladiny je větší než před týdnem, led na jeho okrajích je v širokém pruhu ušpiněný husím trusem, ale husy tu nejsou, nepočítám-li několik desítek hus velkých na vodě. Tady profukuje opravdu nepříjemně a silnicí frčí jedno auto za druhým, stovky osobáků s polskou espézetkou, všichni s rakvemi na střechách míří lyžovat do hor. Náklaďáky třesou mostem a vítr stativákem.
Jedu mrknout do polí a husy nacházím tam, co minule. Hejno se právě zvedá a část ptáků míří na vodu. Většina ale zase sedá na zem. Může jich být přes 10 tisíc. Samozřejmě sedají do terénní deprese, kam moc vidět není. Širokým obloukem je objíždím. Husy jsou v klidu, mám dostatečnou vzdálenost, ze které je neruším. Stojím na kraji křovin. Celé hejno bohužel nevidím, ale jeho značnou část mám před sebou v ďolíku. Naprostou většinu tvoří husy běločelé. Z tundrových a velkých jsou vidět jen jednotlivé kusy, dohromady je jich jen pár desítek. Světla moc není a husy jsou místy nahusto nahloučeny za sebou. Koukám, že z druhé strany hejna také kdosi postává se stativákem. Husy většinou sedí a oždibují stébla vyrážejícího ozimu, která mají v dosahu nataženého krku. Postupně nalézám dvojici bernešek rudokrkých, každou v jiné části hejna. Škoda, že nemůžu husy přehlédnout všechny, ale nechci je plašit tím, že bych vylezl trochu výš. Menší skupiny jich odlétají směrem na Drnholec. Docela by mě zajímalo, kde se zdržuje ta dvojice hus sněžních, které tu byly tuto zimu několikrát pozorovány. Zima je nehorázná. Jsem navlečený, ale nohy a ruce mi za chvíli mrznou. Třepu se u stativáku, projíždím hejno sem a tam, ale za těchto podmínek už nic zajímavého nenacházím. Po půldruhé hodině lezu do auta, startuji a dlouho nechávám ruce nahřívat nad teplým vzduchem proudícím z palubní desky.
Polními cestami kolem divokých rybářských slumů pokračuji k Brodu nad Dyjí a nahlížím do polí před Drnholcem. Jestli tímto směrem mířily některé z hus, tak musely pokračovat ještě dál směr Znojmo. V autě konečně taju, a protože je něco po jedenácté, znovu mířím na hráz mezi horní a střední nádrž. Husy by se mohly začít přilétat napojit. Potkávám tu postavičku fotící cosi v propusti, ze které se klube Jarka Kačírková. Na druhé straně silnice hledí do stativáku Jirka Šafránek. Přijeli hromadnou dopravou a v tomto nečase sem dorazili pěšky. Tohle si vyžaduje pořádnou dávku nadšení. Objevuje se asi stovka běločelek, ale brzy zase odlétají. To, co Jarka fotila, je samice hohola točící se stále bezhlavě dokola na jednom místě pod propustí. Není ale chycená za nohu, spíše zmatená nějakou nemocí. Teprve teď si všímám také šesti mrtvých hus a dvojic lysek kolem ní. (?) Dává se do mě zima a blíží se poledne. Dnes už toho nečasu mám tak akorát. S dvojicí známých birderů se ani neloučím (omlouvám se za to), skáču do auta a v příhodném okamžiku využívám mezery v provozu a otáčím se zase zpět k severu, na Brno. Až večer na avifu zjišťuji, že měl včera u propustě Karel Šimeček štěstí na husu malou. Paráda! Tož zase příště. 🙂

Volavky popelavé (Ardea cinerea) lze za této zimy početně nalézt i ve městech podél řek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *