Pátek 29. dubna:
Konec měsíce, hodiny naddělány, balím to hned, co to jde a vyrážím ven. Čeká mě minimálně 24 hodin venku, předpověď krásná, trocha toho chytání, trocha birdwatchingu, známé tváře, jarní tah ptáků v plném proudu, co víc se přát?
Začínám na severní straně Novoveského rybníka. Jeho hladina se mírně vlní a nepočetné kachny jsou vidět jen podél břehů. Na obloze krouží orel mořský, nad vodou se prožene dvojice ukřičených rybáků obecných a nad rákosím se zatřepetá typická silueta kukačky. Až z druhé strany se ke mně nese drsný hlas rákosníka velkého.
Včera jsem se při projížďce na motorce zastavil u vypuštěného výtažníku Zarostlý. Měl jsem sebou jen malé kukátko, ale i tak mě potěšila dvojice rybáků velkozobých, několik vodoušů tmavých a pisily. Tentokrát mám výbavu kompletní, jen těch bahňáků tu není tolik, co včera. Nevadí, usazuji se na břehu a koukám po okolí. Na první pohled prázdný rybník je po důkladnějším zkoumání opeřenci docela obydlený. Jsou tu desítky jespáků bojovných a vodoušů bahenních, na chvíli se objevuje párek tenkozobců a tři pisily, nacházím dvě skryté bekasiny, zajódluje vodouš rudonohý, doplní ho vodouš kropenatý, s křikem přeletí dvojice kulíků říčních… pěkné je to. Na obloze prvních deset minut pokřikuje racek černohlavý, co chvíli je vidět některý z luňáků, a z rákosí koncertují proužci, scirpáci a cvrčilky slavíkové.
Později přijíždí Ondra s Terkou a malým Filipem. Byli jsme domluvení, že se tu potkáme cestou na Nesyt. Hned po jejich příjezdu se ukazuje orlovec, nad námi zakrouží na svých srpovitých a trochu rorýsích křídlech ostříž a Ondra dokonce zaznamenává hlas vlh. Dlouho jen tak postáváme u aut a kocháme se okolím.
Přejíždíme k Výtopě u Nesytu, kde má zítra Ondra moudře hovořit k vysokoškolským študákům, včetně ukázky odchytu a kroužkování ptáků. Je nádherně. Mírně pofukuje, ale vysoká obloha je čistě modrá. Po příjezdu nás vítá přeletující orel královský a brzy i dvojice ostřížů. Z lesíka se nese klokotání slavíka a z keříků prozpěvuje bramborníček černohlavý. Na louce stavíme stany a chystáme sítě. Postupně přijíždí dalších šest kamarádů, se kterými tu nakonec budeme trávit noc.
Den už je krásně dlouhý. Stmívá se někdy před devátou. To už sedíme kolem malého ohníčku a tlacháme o všem, co nás zajímá a spojuje. Pod jasnou oblohou je chladno. Zpívá slavík, koncertují žáby, ozývají se noční hlasy přeletujících ptáků, beknutí lysky, trylek chřástala malého. Čas nepozorovaně plyne, nad námi se třpytí hvězdy a ohníček praská. Tyhle chvíle mám rád. V jedenáct přináším ze sítě samce křepelky. Rozdělujeme si kontroly a po půlnoci jdeme spát.
Sobota 30. dubna:
Probouzíme se do chladného rána. Ondra nosí od sítí drobné pěvce, kroužkuje, měří a zapisuje. Dvakrát nebo třikrát se nad námi objevuje přeletující dudek. Z rákosí se ozývá modráček a strnadi rákosní. Je zataženo a nic nenapovídá tomu, že by po poledni mělo být až 21°C. Postupně se loučíme a rozjíždíme se po okolí.
Objíždím Nesyt. Na poli směrem na Valtice prohlížím stativákem husy. Jsou jich téměř dvě stovky. Kousek dál v jižním cípu rybníka nahlížím do zátoky s bahňáky. Je tu pár desítek bojovníků a nějací vodouši bahenní. Nade mnou krouží dva luňáci hnědí, jejichž přítomnost se nelíbí páru tenkozobců. Na poli odpočívají dvě stovky velkých racků. Nacházím i nějaký odečítací kroužek, ale vzduch se tetelí a vzdálenost je velká.
Chvíli se jdu projít po Slanisku. Pár týdnů a začátkem prázdnin tu zase budeme. Už ani nevím kolikátý rok. Odchyty na Nesytu jsou ale nezapomenutelné a vždy se na ně moc těším.
Okruh kolem Nesytu zakončuji na pozorovatelně na pláži. Odsud jsou v západní části rybníka vidět lovit rybáci černí (28 ex.) s jedním rackem malým. Z topolů flétnovitě zpívá moje první letošní žluva a v rákosí u břehu sedí kormorán malý. Třeba letos nebude jejich jediným hnízdištěm u nás Věstonická zdrž VDNM.
Krátce se zastavuji u Nového rybníka, odkud si odvážím volavku červenou, pak zajíždím nad Pavlov, abych si vyzvedl čtyři první rorýsy obecné kroužící nad Děvičkami) a sjíždím na hráz k Dolním Věstonicím. Podél severního břehu Věstonické zdrže loví nízko nad vodou rybáci černí (40 ex.) a racci malí (40 ex.). Dívám se, jestli se mezi rybáky třeba nezalesknou bílá křídla rybáků bělokřídlých, jejichž krátký tahový čas přichází, ale štěstí na ně nemám.
Pak už se věnuji polím v okolí Vranovic. Na slunci, které konečně zaplnilo oblohu a hřeje, dosušuji stan, svačím usazen v trávě a prohlížím si okolí. Zpívající skřivani, přeletující špačci, ale i stovky břehulí nad budoucími hnízdišti a dokonce samice motáka lužního při lovu. A z lesíků se ozývají už lejsci bělokrcí, měkké drnčení hrdliček divokých a plný zpěv černohlávků. Je krásně. Loudám se polními cestami a užívám si volna a pocitu, že je tady konečně jaro, neředěné a plné chuti k novému životu.
Moje letošní první křepelka polní (Coturnix coturnix), navíc chycená.
Elegantní a vzácná volavka červená (Ardea purpurea).
