V neděli (1.5.) po obědě jedu do lesa, abych zjistil, jestli se už třeba nevrátil některý zlejsků malých. S několika kamarády se jim severně od Brna věnujeme už od roku 2017. Hned ten první rok pro mě byl dost frustrující. V žádné z přidělených rezervací jsem nenarazil ani na jednoho ptáka. V roce následujícím (2018) už to bylo jiné, naštěstí. Lejsci malí, zdá se, přilétají na jaře ve dvou vlnách, začátkem května a pak začátkem června. Pak jde o dobré načasování, nevzdat to po prvních negativních kontrolách a na lokality se vracet.
Tuto neděli bylo pod mrakem, les byl plný ptačích hlasů a čerstvého, světle zeleného listí. Až těsně nad místem, kde má obvykle jeden ze starých samců už několik let své teritorium, jsem zaslechl váhavý, jen sporadicky opakovaný zpěv lejska malého. Zaradoval jsem se. Musí jít o jednoho z prvních ptáků, který se ze svých zimovišť někde v Indii vrátil domů.
Samozřejmě jsem vyzkoušel, jak reaguje. Čtyřikrát jsem přestavoval síť, ale starý zkušený matador vždy prozkoumal celé její široké okolí a vždy mě našel. To, že by se nechal chytnout, ho ani nenapadlo. Byl jsem přesvědčený, že jde o ptáka JH8922, kterého tu opakovaně kontroluji od roku 2019, kdy jsem mu dal coby samci +2K kroužek. Dobře, říkám si, nechám tě trochu aklimatizovat a zkusím to za pár dní. A tentokrát se na tebe lépe připravím.
V úterý dopoledne píše Tomáš Růžička, že už má prvního lejska malého odchyceného. Fajn, je čas vrátit se za starým známým. Ve středu vstávám něco po páté, ale namísto do práce mířím do lesa. Je nádherné vlahé ráno. Včera večer a v noci pršelo, ale tady je sucho. To množství ptačích hlasů teď, v ranních hodinách, se nedá srovnávat s odpolední návštěvou. Jdu rychle, protože je to dost daleko. V 5:45 jsem na místě, stojím a naslouchám. Ano, lejsek se ozývá. Stále to ještě není plný zpěv, ale zůstal tady. Po prudkém svahu šplhám do míst, ze kterých jsem ho přibližně slyšel. Stavím síť, chystám přehrávač, do kterého jsem stáhl úplně nový mix nahrávek z xeno-canta a běžím dost daleko do protějšího svahu, kde přes sebe hážu maskovací šálu. Tak, teď se ukáže.
Samec téměř okamžitě reaguje varovným drnčením. Na síť zpod maskovačky téměř není vidět. Drnčení se ozývá snad jen dvě minuty a pak utichá. Vystrkuji hlavu s dalekohledem. V síti něco visí. Rychle se zvedám a běžím k ní. Jo, je to lejsek malý s kroužkem. Krása! Maskování i zbrusu nová, neznámá nahrávka zabraly. Třesoucíma rukama vytahuji drobného opeřence ze sítě.
O chvíli později překvapeně zjišťuji, že nejde o JH8922, ale o JH8832, tedy o vůbec prvního samce, kterého jsem v rámci našeho projektu kroužkoval; už tehdy jako +2K. A kroužkoval jsem ho na den přesně 5.5.2018 o nějakých 350 m níže po svahu. Ve stejných místech jsem ho pak kontroloval v letech 2020 a 2021. (Vloni to bylo také 5.5.). Nyní překvapivě obsadil teritorium jiného samce. Jsem zvědavý, jestli bude nějaký pták na jeho starém teritoriu. To zjistím v příštích dnech.
Je to nepopsatelný pocit, když si uvědomím, kolik cest do Indie a zase zpět od našeho prvního setkání v roce 2018 absolvoval. Drobek vážící necelých 10 g a takový výkon, tolik nástrah na cestě. Neuvěřitelné. Měřím ho, vážím, dělám pár fotek a lejsek může zase letět. Mám díky němu nádherné ráno. Ale ono je krásné i tak. Paprsky nízkého slunce prostupují mezi kmeny stromů, ptáci zpívají a já mám za sebou fascinující chvíle setkání.
Loudám se k autu a je mi do zpěvu. V práci jsem jen o hodinku později než obvykle, a přitom jsem toho už tolik zažil.
Starý matador, lejsek malý (Ficedula parva) kroužkovaný 5.5.2018.
