Hurá na Zouvalku, radí mi Aladin. S vyzývavým pohledem v očích mi ukazuje téměř bezvětrnou noc, náznak deště až někdy v sobotu odpoledne a vcelku přijatelné teploty. Ale jo, ty oči zasvítily spíš mně při pohledu na displej mobilu, než aby patřily Aladinovi. Je páteční poledne a volno přede mnou. Jedu pro sváču do Lidlu a nezvykle malým autem, stále ještě půjčenou fábkou, mířím k Vyškovu. Podél pásu keřů couvám ke svému průseku tak akorát na jednu osmnáctku, a jsem zase doma. Letos teprve po páté, celkově ale po pětaosmdesáté. Je příjemné teplo a hlavně skoro nefouká. Jaká pohoda oproti tomu vichru před dvěma dny. Stavím pěvcovku a protože slyším z keřů budníčky, hážu pod ni nahrávku. Natahuji dravcovku a hned po návratu visí v síti mladý drozd a dvojice El Bundů, tedy budníčků menších, jak jim říkáme při odchytech na Nesytu. Vrstva šedivé oblačnosti se tenčí, rozpouští se a okolí zalévá slunce. Sedám do skládací židličky, vyhřívám se a na čtečce startuji Karanténu Petera Maye.
Užívám si to. Nad polem přeletují káně lesní, poštolky a pochop, občas se ozve hlas krkavce nebo pronikavý trylek ťuhýka šedého, který opět loví v okolí. I nějaký ten drobec uvízne v síti.
V jednu chvíli mě donutí doběhnout k síti pleskání křídel. Ve spodní kapse pěvcovky se zmítá samice krahujce. Visí přímo nad přehrávačem, na jehož hlas zřejmě zaútočila. Chytá se nějaký ten černohlávek, další budníčci menší a dokonce i Arnošt si připisuje poštolku. Dokonalé odpoledne se rychle mění ve večer. Otevírám červené, od Arnošta přináším ještě jednu poštolku, světlo se vytrácí a Aladin upravuje předpověď v ranní déšť. No, uvidíme. Za houstnoucího šera přináším poslední červenku, kasám pěvcovku a pod dravcovkou pouštím úzkostný křik červenky.
Až do půlnoci vstávám jen k dravcovce, která je ale pokaždé prázdná. Pod nohama mi běhají hraboši, tráva je mokrá rosou a malá noční obloha vyškovského pouličního osvětlení se jen občas odráží v té skutečné nade mnou. Zatahuje se. Od půlnoci hraju mix budníčků pod pěvcovkou, kterou roztahuju o dvě hodiny později. Podřimuju s botama zablácenýma na sklopeném sedadle spolujezdce.
S rozedněním ráno přichází husté mžení. Kolem leží mlha a sítě se třpytí vodními kapkami. Včerejší téměř baboletní počasí se změnilo v sychravý ponurý podzim. Moc se toho nechytá. Převažují červenky. Po včerejším výpadu krahujce dnes pěvcovka podržela i sojku. Super.
Chvíli po sedmé jako když utne. Chodím kontrolovat prázdné sítě. Mžít přestalo, a já čekám, až trochu proschnou, abych je mohl sbalit. Z mlhy se objevují krkavci, ozve se planý křik poštolky od Arnošta a společnost mi dělá ťuhýk šedý. Včera se krátce objevil i druhý, ale místňák ho vyhnal. V půl desáté začíná zase jemně mžít. Rychle vše balím a opouštím své vlhké a blátivé stanoviště. Fajn to bylo, krahujce v síti hned tak nenajdu. Jsem zvědav, kdy a jestli se tu vůbec ještě během října otočím. Ale chtěl bych.
odchycené druhy: drozd zpěvný, pěnice černohlavá (4 ex.), budníček menší (6 ex.), budníček větší, červenka obecná (11 ex.), rehek zahradní (3 ex.), sýkora modřinka, sýkora koňadra, krahujec obecný, poštolka obecná (2 ex.), sojka obecná – 32 ptáků 11 druhů
Samice krahujce obecného (Accipiter nisus).
A ještě jedna trochu legrační portrétovka tohoto srdnatého dravčíka – krahujec obecný (Accipiter nisus).
