birdwatcher.cz

7.12.2013: Co bych neudělal pro jeden límec

Ze čtvrtka na pátek zasáhl naše území od SZ silný vítr, který na horách dosahoval rychlosti vichřice. Doprovázen byl ochlazením, které přineslo první sněhovou nadílku. Celý pátek se ve větrných poryvech kymácely stromy za okny a ještě dnes ráno tomu bylo nejinak. V terénu to sice nebude nic moc, říkám si, ale možná potkám nějakého zajímavého opeřence přifouknutého ze severu. Beru Emila a vyjíždíme. Počasí se prudce mění. Chvíli je polojasno s krásným dohledem, pak se náhle setmí a přichází chumelenice. Vítr se silou opírá do auta.
Pod Pohořelicemi vidím vpravo nad poli poletovat husy. Menší hejno sedí nedaleko okresky vracející se do městečka. Na příhodném místě parkuji, oblíkám co mám a zkouším postavit stativák. Vítr je prudký a dalekohled se nedá udržet v klidu. Husy jsou ve vzdálenosti asi 400 m, je jich zhruba 1250 a více než polovinu tvoří husy velké. Hned z kraje má jedna žlutý límec, který nedokážu při tom chvění a vrávorání přečíst. Zkouším se postavit za blízkou hustou borovici. Husy se dají prohlédnout lépe, ale kód na límci je nadále nečitelný. Za terénní vlnou směrem k západu vyletují co chvíli další husy. Jednou se jich tam vzneslo několik tisíc a po chvíli zase usedly. Samozřejmě, že jsou jejich pohyby doprovázeny střelbou. Vítr je tak prudký, že husy po přistání hned sedají a uštipují ozim vsedě. Nad bělavým povrchem ozimu se s větrnými poryvy honí mračna vloček. Přejíždím kousek blíž k husám, límec opět nacházím, ale stále ho nepřečtu. Pak už parkuji u krajnice v místech, kde se husy pasou kolmo k silnici. Blíž se k nim nedostanu. Zkouším se krýt za autem. Stativ snižuji až do půlmetrové výšky, krčím se u blatníku a znovu husy prohlížím. Konečně čtu poslední dva znaky límce, ale husa po několika krocích sedá a před ní se zastavuje jiná. Čekám na každý pohyb límcované husy. Vítr kolem hučí a do mě se dává zima. Husa si skládá zobák na záda a se zavřenýma očima odpočívá. Tohle nevzdám. Čekání se vyplácí. Po deseti minutách se husa opět zvedá. Napřed mám první znak jejího kódu a pak konečně i poslední čtvrtý. No sláva. Má žlutý límec s kódem P050. Už se celý klepu. Jsem tu přes hodinu. Znovu husy prohlížím a až v nejvzdálenější řadě si všímám dalšího límce, tentokrát červeného. Tohle přece nemůžu Jardovi Závorovi udělat, že bych se ji nepokusil odečíst. Trvá to další čtvrthodinu, ale podařilo se. Sláva podruhé. Rozklepaný sedám do auta a naplno pouštím topení. Mám odečteny dva límce. I kdybych už dnes neviděl nic jiného, tak je to úspěch.
Cestou k hrázi Novomlýnských nádrží se trochu prohřívám. Hladina té horní je rozhoupaná vysokými vlnami se zpěněnými vršky. V úžlabí vln se objevují poláci. Zmítají se na vlnách a stále se potápějí. Nezávidím jim. Občas se mezi nimi ukáže i přepeřující samec kaholky. Nevím, jestli to bude mít v tom větru cenu, ale přejíždím ještě k hrázi u Dolních Věstonic. V závětří ostrůvku je tu skryto několik stovek kachen. Kolem nich plují i morčáci malí (8F) a morčáci velcí.
Nad vodou se přehání chumelenice. Pak zase vysvitne slunce. Prohlížím spodní nádrž. U břehu na kraji Strachotína jsou asi tři stovky lysek. Kousek dál na vodě je v několika menších hejnech rozptýleno 80 hoholů a 25 morčáků velkých. Pozoruji také samici morčáka prostředního. Se sluncem v zádech je vidět v ještě větší vzdálenosti dvojice potáplic malých a 18 turpanů hnědých. Na hladině svítí tečky roháčů a vzadu u Dolních Věstonic právě zmizela pod vodou další potáplice, nejspíš severní. Jedu podél břehu k přečerpávačce za Strachotínem. Na břehu jsou tu stovky kachen, ale počítám také téměř 40 kopřivek, lžičáka a 18 hvízdáků. Je tu sice závětří, ale přesto jsem už roztřepaný tak, že se rozhoduji to pro dnešek sbalit.
Vracím se přes Pouzdřany a Ivaň kolem Vrkoče. Na skok se jdu mrknout na hráz, ale zahání mě vichr. Nedá mi to, abych znovu nezastavil u Pohořelic. V polích jsou tisíce husí, ale dají se prohlédnout jen zběžně. Menší hejno je snad jen 150 metrů od silnice do městečka. I ty prohlížím a pak už se nabalený prohřívám v autě cestou zpět do Brna. I přes ten vichr to stálo za to.

Poznámka: Husa velká se žlutým límcem (P050) je letošní pták pocházející z Polska asi 40 km SV od Poznaně. Husa velká s červeným límcem (O41) je náš severočeský pták límcovaný Michalem Podhrázským v roce 2008. Na našem území byla naposledy odečtena 25.10.2009 u Bohdanče. Mezitím cestovala po Německu, Polsku a Maďarsku.

Mohutné husy velké (Anser anser) s drobnějšími husami běločelými (Anser albifrons).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *