Další návrat k odchytovému místu u Ořechova. Obloha je jasná, ale dost fouká. S roztahováním sítí není kam spěchat. Ojídám špendlíky ze stromu, u kterého parkuji, prohlížím okolí a užívám si samoty místa, ke kterému si začínám vytvářet vztah. Čeká…
Číst více
V týdnu jsem si slíbil návrat na svoje nové odchytové místo. Je čtvrtek a jsem tu znovu. Jen ta předpověď počasí se mi moc nelíbí. Stále se mění a stále v ní figurují místy i poměrně vydatné deště. No čo…
Číst více
Třetí noc volím opět uprostřed pracovního týdne. Nebe je stále modré, bez mráčků, ale teploty jsou podstatně snesitelnější než minulý týden. Pofukuje mírný JV vítr. Na novém místě začínám získávat rutinu. Parkuji vždy na stejné místo, připravuju si stolek, skládací…
Číst více
Horko, teploty přes 30°C, pochybuju, že budou mít nějací ptáci chuť v noci táhnout k jihu. Ale kdy jindy? Teplota je přece jen v noci snesitelnější. Navíc mi noc na konci pracovního týdne vyhovuje – málo lidí, klid, snad se…
Číst více
Devět let – vlastně deset, když nepočítám první ročník, kdy jsem ještě neměl kroužkovatelskou licenci – jsem každoročně ke konci léta vyjížděl do polí nad Vyškov, abych tam za pomoci sítí nahlížel do nočního tahu ptáků. Za těch devět let…
Číst více
Pátek 1. srpna: Je tu začátek srpna, léto by mělo být v plném proudu, ale ochlazení a opakované bouřky vnesly doprostřed prázdnin podzimní atmosféru. Teploty přes den stoupají jen ke dvacítce, v noci prší a i přes den se krajinou potulují bouřky.…
Číst více
O víkendu jsem si trochu zavandroval, sice ne po svých s báglem na zádech, ale autem. Vyrazil jsem k Osoblažskému výběžku a k Zlatohorské vrchovině. Už dlouho jsem se tím směrem chystal a bylo to pěkné toulání, moc pěkné. Zapomenutá krajina, víkendově ospalé…
Číst více
Modrá obloha a slunečné ráno nejdelšího dne v roce. Říkám si, že bych ten letní slunovrat mohl oslavit tradičním výjezdem za ptáky. Tak jako mnohokrát. Docela by mě zajímala statistika spojená s birdingem v mém životě. Kolik kilometrů, dní a…
Číst více
Tak mi to vyšlo i podruhé a něco po páté odpolední parkuji na čerstvě posečené trávě podél pásu keřů lemujících Lulečský potok. Obloha je téměř modrá, ale docela fouká a ptáků moc slyšet není. Dokonce ani ti všudypřítomní hřivnáči nepoletují…
Číst více
Vlastně ani nevím, kolik je to let… moment, když se podívám do svého kroužkovacího deníku… tak letos je to devátý rok, co se na jednu dvě noci, nebo spíš večery a rána, zastavím u jedné strouhy na kraji Lulče, abych…
Číst více