birdwatcher.cz

Poznámky k určování hus

Zima končí. Stále tu ještě máme početná hejna hus, která u nás zimovala a další, která přes naše území začnou protahovat při návratu na svá severská hnízdiště. Myslím, že není od věci zmínit několik základních určovacích znaků u druhů, se kterými bychom se touto dobou mohli setkat. Následující text pochází stejně jako ilustrace z publikace Harris A., Tucker L. & Vinicombe K., 1993: The Macmillan Field Guide to Bird Identification. The Macmillan Press. London.. Obrazové tabule jsou doplněny českými popisy a po kliknutí se zobrazí v maximálním rozlišení.


Husa velká (Anser anser)

Největší a nejmohutnější „šedá“ husa. Světlá, hnědošedá, podsaditá, mohutný oranžový zobák a růžové nohy. Východní ssp.rubrirostris (může se jednat o únik ze zajetí) je světlejší, čistěji šedá, s trochu delším růžovým zobákem. Mnohé husy velké mají náznak černých skvrn na břiše a bílého peří kolem kořene zobáku (jen vzdáleně připomínající husu běločelou). Osamocená husa velká může být zaměněna za mladou husu běločelou. Všimněte si, že eurasijské husy běločelé mají růžový zobák a oranžové nohy, což je opačně než u husy velké (grónské husy běločelé mají oranžový zobák a nohy). Husa běločelá je menší, štíhlejší, má menší hlavu, menší zobák a celkově je hnědší než husa velká.

Husa krátkozobá (Anser brachyrhynchus)

Mnohem menší a kompaktnější než husa velká; má kratší, štíhlejší krk, kulatou hlavu a krátký, trojúhelníkový zobák. Zobák černý, s příčným růžovým proužkem; nohy růžové. Velice tmavě hnědá hlava a krk výrazně kontrastují se světlým, šedavým tělem, což usnadňuje určování na větší vzdálenost. Zvláště nevýrazní a jednobarevní ptáci v šatu první zimy mohou mít méně charakteristický vzhled, ale určit je lze podle stavby těla a zbarvení neopeřených částí – ačkoli nohy mohou působit mnohem nevýrazněji než u dospělých ptáků. U některých dospělých jedinců se může vyskytovat náznak bílého peří u kořene zobáku.

Husa polní (Anser fabalis)

Blízce příbuzná huse krátkozobé, ale nohy jsou jasně oranžové. Tmavý zobák s příčným oranžovým proužkem, který se někdy rozšiřuje zpět podél hrany čelistí a v některých případech kryje většinu jeho povrchu – zobák je téměř celý oranžový. Všimněte si ale, že zbarvení neopeřených částí nemusí být vždy zřejmé (růžová a oranžová mohou vypadat téměř stejně za špatných světelných podmínek nebo na větší vzdálenost). Snazší je pak identifikace na základě opeření a stavby těla. Na rozdíl od husy krátkozobé má dlouhý, štíhlý, téměř labutí krk a protáhlý, klínovitý profil hlavy a zobáku, což je v případě zobáku zdůrazněno jeho převážně tmavým zbarvením a tmavohnědou hlavou. (Všimněte si, že menší ssp. rossicus, která pravidelně zalétá do Evropy, má kratší krk a kratší, u kořene vyšší zobák). Na rozdíl od husy krátkozobé působí na větší vzdálenost hodně tmavě pouze hlava a další přechod k světle béžovohnědé hrudi je pozvolnější. Nemá tedy náhlý barevný kontrast mezi krkem a tělem jako u dospělé husy krátkozobé. Krycí pera mají širší bělavé lemy, které vytvářejí výraznější šupinovitý efekt než u ostatních druhů hus. Bíle lemované loketní letky mohou upozornit na husu polní mezi husami běločelými, když jsou ptáci otočeni zády. Díky protáhlému konci těla se při chůzi více pohupuje ze strany na stranu. U kořene zobáku může být náznak bílého opeření.

Husa běločelá (Anser albifrons)

Dospělý pták se pozná snadno podle bílé skvrny na „čele“ a černých příčných skvrn na břiše. Grónští ptáci jsou o dost tmavší než eurasijští, ale i přes rozdílné zbarvení zobáku, se dají obtížně určit za podmínek, které nejsou ideální. Mladí ptáci nemají ani bílou skvrnu na „čele“ ani černé skvrny na břiše. Osamocený pták může působit nevýrazně a dá se zaměnit za husu velkou. Soustřeďte se na zbarvení neopeřených částí těla a jeho tělesné proporce. Bílé „čelo“ se může objevit už v šatu první zimy.

Husa malá (Anser erythropus)

Nejedná se pouze o nejvzácnější husu, ale také o tu potenciálně nejproblematičtější. K jejímu nalezení je nutné dlouhé a trpělivé prohlížení hejn hus běločelých, což je bez předchozí zkušenosti velice obtížné. Rozsáhlejší bílá kresba na hlavě a žlutý očnicový kroužek dospělých ptáků mohou z dálky splývat a proto je nutné najít další znaky. Bílá skvrna na „čele“ sahá daleko na temeno a důležitý je její tvar: zepředu je úzká a obvykle vybíhá do špičky (u většiny hus běločelých je oblejší, ale u některých je dost podobná). Důležité jsou tělesné proporce: je menší než husa běločelá, má kratší a poměrně silnější krk (může tím připomínat husu krátkozobou), ale zobák je malý, drobný, dost trojúhelníkový a většinou světleji růžový než u husy běločelé. Hlava a krk jsou trochu tmavší, což je se zkušeností dobré vodítko, zvláště když ho doplňuje jednobarevnější opeření těla a menší plocha černé na břiše. K méně výrazným znakům patří o něco delší křídla a rychlejší pohyby při hledání potravy. Zvláště mladí ptáci se určují obtížně, ale stejně jako u dospělých je nejdůležitější kombinace tvaru a tělesných proporcí těla, zbarvení hlavy a krku a přítomnost žlutého očnicového kroužku. Ptáci většinou získávají bílou kresbu hlavy s šatem první zimy. Ta je podobná jako u dospělých, ale o něco menší. Před tím, než určíte husu malou, je nezbytné posoudit všechny rozdíly, zvláště s ohledem na její tělesné proporce. Některé husy běločelé mají poměrně velké bílé skvrny na „čelech“ a některé mají dokonce žluté očnicové kroužky; někteří ptáci mají bílé opeření kolem oka, které z dálky může připomínat žlutý očnicový kroužek husy malé. Spící husy běločelé mívají světlá oční víčka, která v určitý okamžik mohou odkazovat na vzácnější druh.

Kresba v letu a hlas

Husy mohou být určeny v letu podle kombinace znaků, kterými jsou tělesné proporce, zbarvení „předloktí“ a hlasové projevy. Ty si vyžadují jistou zkušenost (jsou totiž variabilní). Husy velké jsou mohutné a podsadité, mají velkou hlavu někdy zvýrazněnou „zúženým“ krkem; „předloktí“ jsou nápadně světle šedá a hlasitým kejhavým hlasem připomínají husu domácí. Husy krátkozobé působí nápadně „krátkokrce“ a jsou dost malé; tmavá hlava výrazně kontrastuje se světlým tělem a „předloktí“ jsou nápadně šedá (ne tak světlá jako u husy velké); hlasové projevy jsou vyšší a zahrnují charakteristické, dvojslabičné ang-ang. Husy běločelé působí souměrně, mají nevýrazně šedá „předloktí“; dospělí ptáci mají černé skvrny na břiše a bílou skvrnu na „čele“; ozývají se melodickým, smějivým hlasem, zvláště v hejnech. Husy polní mají „předloktí“ nejméně výrazná, postrádají kontrast mezi křídelními krovkami a letkami; hlas připomíná husu krátkozobou, ale je hlubší.


Obrazové přílohy

Text a ilustrace: Harris A., Tucker L. & Vinicombe K., 1993: The Macmillan Field Guide to Bird Identification. The Macmillan Press. London.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *