birdwatcher.cz

Určování ptáků – prostředí

(doplněný překlad Birding Basics z webu The Cornell Lab of Ornithology)

Prostředí, ve kterém se určitý druh vyskytuje, je jeho domovem. Ptáci jsou v tomto směru vybíraví. Když si uvědomíte, v jakém prostředí právě daného jedince pozorujete, tak se vám značně zúží seznam druhů, ze kterého při identifikaci vybíráte.

Správné a rychlé určení závisí na pravděpodobnosti. Když víte, jaké druhy můžete v daném prostředí očekávat, tak máte v dalším určování výhodu. Když pak potkáte ptáka, kterého jste neočekávali, tak víte, že mu musíte věnovat další pozornost.

Prostředí výskytu je první i poslední otázkou, na kterou musíte při určování ptáků zodpovědět. Napřed se ptáte, co v daném prostředí můžete očekávat a nakonec si to znovu ověříte. Ještě více si to ulehčíte, když vezmete v úvahu geografickou oblast, ve které se pohybujete a roční období.

Pozorování ptáků s faktorem pravděpodobnosti

Když uvažujeme o prostředí, tak přemýšlíme především o typu vegetace – louky, mokřad s rákosem, borový les, listnatý les apod. Prostředí je také tvořeno ptačím společenstvem. Když jsme na lokalitě s určitým typem vegetace, tak dokážeme předvídat, které druhy se tu vyskytují.

Zoogeografická oblast západního Palearktu je domovem 63 druhů pěnicovitých (z nichž 17 hnízdí v České republice), 47 druhů dravců či 18 druhů sov. Bylo by nerozumné v každém okamžiku zvažovat možnost pozorování každého z těchto druhů. Vše je mnohem snazší, když si uvědomíte, v jakém biotopu se nacházíte.

Vezměme si příkladně naše cvrčilky. Nebudeme-li uvažovat jejich typické hlasové projevy, tak se s cvrčivou říční setkáme ve vlhkých listnatých mlazinách podél okrajů řek a bažin, nestačí jí jen nízké křoviny, cvrčilku zelenou potkáme i na místech s nízkou hustou vegetací, na mokřadech s trsy ostřic, ale i v jehličnatých školkách nebo na mýtinách a typickým prostředím cvrčilky slavíkové jsou rozsáhlé vzrostlé rákosiny u vody. Biotop nám napomůže rozlišit například dva velice podobné druhy rákosníků – obecného a zpěvného. Rákosník obecný je vázaný především na rákosiny, zatímco rákosník zpěvný obývá spíše bylinnou vegetaci na vlhkých stanovištích s tužebníkem, kopřivami nebo kerblíkem.

Ovšem pozor, když budete uvažovat jen v intencích toho, co můžete na dané lokalitě očekávat, tak se vám budou těžko odhalovat vzácné a nečekané druhy. Nejlepším způsobem k určení „špeků“ je ale znalost druhů běžných. Ty, které vám zbudou po určení běžných druhů, jsou právě těmi vzácnostmi. Pozorování ptáků s takto vnímaným faktorem pravděpodobnosti vám opět umožní rychlejší orientaci v terénu.

Několik typických druhů mokřadní lokality – potápka malá, chřástal vodní a moudivláček lužní.

Zcela jiné druhy nalezneme na stepní lokalitě či v opuštěných pískovnách – břehule říční, vlha pestrá, ťuhýk obecný.

A zase něco jiného nám nabídne vzrostlý les s převahou buku – holub doupňák, strakapoud bělohřbetý, lejsek malý či jestřáb lesní.

Areál výskytu

Není nutné, aby vás bolela hlava z toho, jak se snažíte naučit poznávat každého ptáka ve vašem určovacím klíči. Mohou tam být sice nakresleni pěkně vedle sebe a stránku po stránce, ale to ještě neznamená, že se všichni vyskytují na vaší zahradě nebo v místním parku.

Naučte se nejprve zkontrolovat areál rozšíření před tím, než se pustíte do určování. Zde bychom v rámci západního Palearktu mohli zvolit dva velice podobné druhy, slavíka obecného a tmavého, jejichž areály se v Evropě víceméně doplňují.

Faktem je, že se občas některé druhy ocitnou omylem mimo areál svého rozšíření a někdy je to až neuvěřitelné – ale to vše je součást zábavy zvané birdwatching. Přesto nezapomeňte na určování ptáků s faktorem pravděpodobnosti. Nejprve vždy porovnejte pozorovaného jedince s tím, co by se na dané lokalitě mělo vyskytovat normálně. Teprve když vyčerpáte všechny možnosti, tak si pečlivě začněte dělat poznámky.

Areály rozšíření slavíka obecného (vlevo) a slavíka tmavého se v Evropě doplňují.

Zdroj: Svensson, L., Grant, P., Mullarney K.&Zetterström, D., 2004: BIrds of Europe. Princeton University Press, Princeton.

Zkontrolujte si období roku

V mapce rozšíření určitého druhu najdete ještě další informace. Dozvíte se, kdy by se mohl daný druh nacházet na lokalitě. Některé druhy se dají pozorovat v určitých místech po celý rok – strakapoudi, brhlíci. Jiné zcela opouští naše území a další se tu pro změnu objevují jen v zimě. Tyto informace jsou užitečné.

Některé druhy s podzimem odlétají a jiné je nahrazují. Tento masový pohyb v období ptačí migrace dělá pozorování ptáků velice vzrušujícím.

Uvést mohu trochu extrémní příklad, který jsem řešil coby novic ornitologií nepolíbený. V zimě jsem pozoroval hnědavého pěvce s černou čepičkou. Tehdy jsem nad atlasem vážně uvažoval o pozorování pěnice černohlavé, i když se zjevně jednalo o babku. Jen jsem prostě přehlédl fakt, že je pěnice tažná a lámal si hlavu nad tím, který z obou druhů to mohl být.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *